CD Lucidní snění Lucie Dlabolové: Člověk se vrací do minulosti, aby tam nalezl štěstí přítomnosti

Nedávno jí vyšlo debutové album, které se jmenuje Lucidní snění. A to vám společně moc rádi představíme.
Je to moje první album, takové zralejší. Pracovala jsem na něm docela dlouhou dobu. Vlastně celý život, když se to tak vezme, ale posledních 10 let se mi začaly dít takové věci, že jsem začala psát písničky. Ačkoliv mám pocit, že jsem je psala vždy, ale byly jen pro mne, bez publika. A pak se mi stalo, že jsem někde zahrála kamarádům v obýváku a oni na to reagovali velmi vřele. Tak jsme to občas někde znovu nabídli a mělo to odezvu.

Lucie Dlabolová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Hudba vás provází celým životem, ale před těmi zhruba 10 lety to byl takový hlubší ponor?
Já jsem před necelými 10 lety dostala piano a tak jsem se znovu rozehrála, protože jsem na piano přestala v takové pubertální vzdorovitosti hrát a život mě odvedl jinam. A teď mě zase život tak nějak přirozeně vrátil zpátky k muzice.

Před 10 lety jsem dostala piano a znovu se rozehrála. Nehrála jsem od puberty a život mě odvedl jinam. Teď mě vrátil zpátky k muzice.
Lucie Dlabolová, písničkářka, skladatelka, textařka, herečka

Aby ne, váš manžel Petr Dlabola je také skvělý muzikant, basista. Učí na ZUŠ Střezina v Hradci Králové. Takže u vás doma se musí muzicírovat, ne?
Ale trvalo to. My jsme dělali také jiné věci v životě. A Petr muzicíroval jinde. Doma jsme třeba jezdili na koních nebo vychovávali děti. A tak se nám hudba pomalu zase vetkla zpátky do života. Trošku víc.

Čtěte také

Vyšlo první LP Jiřího Bulise. Měla jsem pocit, že toužil po smířlivějším příběhu, říká dcera Lucie

Čím jste chtěla být jako malá holka? Protože váš tatínek Jiří Bulis byl vynikajícím hudebníkem spjatým s brněnským HaDivadlem a Divadlem na provázku. Takže vy máte muziku v genech.
Určitě tam byly vlivy, protože u nás doma hrála pořád krásná hudba. Tátu si pamatuju zejména za pianem nebo na nějakých koncertech, kam mě bral. I do opery jsme chodili. Hudba byla v mém životě tak samozřejmá, že mě vůbec nenapadlo, že bych se do ní já někdy pustila víc než jen sporadicky. Ale vy jste se ptal, čím jsem chtěla být. Tak rozhodně ne tím, co táta. Když mi bylo asi devět let, tak jsem četla hezkou knihu o paleontologii a myslela jsem si, že budu paleontoložka. Dinosauři mě hrozně zajímali, ale to dnes vidím u většiny dětí, je to nějaká fascinace dávnou minulostí. Ale neměla jsem vlohy pro přírodní vědy. A pak jsem dlouho chtěla být jezdkyní na koni, což se mi také splnilo. Máme koně doma a já jsem si tím splnila dětský sen. S mým mužem jezdíme a pečujeme o koně a pak někdy po večerech děláme spolu hudbu.

Sny jsou pro mě inspirací. Dokonce mi hudba začala přicházet ve snech, takže mi připadalo dobré celý proces zhmotnit v názvu alba.
Lucie Dlabolová, písničkářka, skladatelka, textařka, herečka

Jak vznikl název alba Lucidní snění? Je to tedy snová deska?
To je taková slovní hříčka s mým jménem. Ono slovo lucidní znamená vědomý. A spojení lucidní snění napovídá, že se jedná o snění, o kterém víte a jehož průběh vědomě ovládnete. Lucidní je tedy jako Lucie Dlabolová a já zároveň moc ráda věnuji pozornost snům, jsou pro mě inspirací. Dokonce mi ona hudba vlastně začala přicházet ve snech, takže mi připadalo dobré celý ten proces zhmotnit v názvu alba.

Poslechli jsme si skladbu A naše srdce, jednu z dvanácti písniček na vašem albu. Co vás inspirovalo k jejímu složení?
Na desce zhudebňuji zčásti i texty mých kamarádů, tedy A naše srdce je zhudebněná báseň mého dávného kamaráda Jána Sedala, herce brněnského HaDivadla, který minulý rok zemřel. Mě jeho verše fascinovaly jistou naléhavostí. Dokonce jich je na mé desce zhudebněných pět. A naše srdce je prostě báseň o nočním tahu městem a určitém prozření, které mi bylo moc blízké.

Čtěte také

ZUŠ v Trutnově slaví své 80. narozeniny: Výuka se stále obohacuje o nové technologie a přístupy

Vy ale také skládáte muziku a píšete texty.
Také píšu texty. Na desce Lucidní snění jsou texty mé a Jána Sedala, text Dory Kaprálové a Hanky Voříškové. Měla jsem dojem, že když ty věci seřadím správně za sebe, že budou vyprávět určitý příběh o tom, jak se člověk vrací do minulosti, aby tam nalezl štěstí přítomného okamžiku.

Jaká byla atmosféra při natáčení alba? Protože ve studiu se sešla parta přátel. Váš manžel tam samozřejmě byl a kapela i s Milošem Dvořáčkem mladším.
Ano, Miloše jsme oslovili, protože Petr, Miloš a Jarda Friedl se znali, hráli spolu v jazzovém triu před mnoha lety. A Petr si moc přál, aby se tihle kluci znovu potkali při tom našem společném hudebním projektu. Potkávali jsme se po částech, protože se muzika nahrávala po jednotlivých vrstvách. Třeba Jarda se s Milošem ve studiu nepotkali naživo. Ale to, že spolu hrají v tomto projektu, je moc pěkné. Taky nám tam hraje ještě Marek Doubrava a Michal Mihok. Abych na někoho nezapomněla, Martin Brunner na flétnu, Filip Jelínek na trombon a Honza Vítek, také hradecký rodák, na lesní roh. A na kytaru hraje i Honza Pácha. Samí skvělí muzikanti.

Hudba byla v mém životě úplně samozřejmá, tak mě vůbec nenapadlo, že bych se do ní já někdy pustila víc než jen sporadicky.
Lucie Dlabolová, písničkářka, skladatelka, textařka, herečka

Budou koncerty a živé hraní? Desku jste pokřtili v prosinci v Hradci Králové.
Ano, a tam jsme se také domluvili, že pokud to jen trochu půjde, rádi bychom spolu občas hráli. Takže koncerty domlouváme a plánujeme i pražský křest alba na 25. března. A také bychom chtěli udělat křest v Brně v Čítárně Unijazz.

Čtěte také

Tomáš Jakoubek se jako doktor Brouček coby zdravotní klaun snaží vracet nemocným dětem úsměv a smích

Ještě mě zajímá zdravotní klaun. Protože jste byla před lety u nás ve studiu jako zdravotní klaun. Pořád to děláte?
Ano, stále to dělám a pořád mě to baví. To je činnost, která mi dává hluboký smysl a naplňuje mě. Objevuji tam nové a nové dimenze, člověk se věnuje vlastní hravosti a představě světa, což může dětem nabízet nějakou jinou perspektivu.

Dětem se věnujete také v Základní umělecké škole v Trutnově. 
Učím literárně-dramatický obor a mám tam dvě fantastické party dětí. Je to také cesta objevování nějakých témat a jestli nejdeme společnou řeč. Přeci jen jsem generačně jinde, takže občas hodně diskutujeme, o čem se má vlastně divadlo hrát. Myslím si, že tam máme takový společný bezpečný prostor. Ony už to nejsou úplně děti, jsou to mladí lidé, téměř dospělí. Tak doufám, že ten dramaťák je pro ně určitým ostrůvkem bezpečí a svobody.

8 fotografií

Všechno vás inspiruje k tomu, abyste psala texty a skládala hudbu. Jsem moc rád, že jste se k ní intenzivně vrátila. Moc bych si přál, aby posluchači našli k vaší desce Lucidní snění cestu. Lucie Dlabolová byla naším hostem. Moc děkuji za rozhovor, ať se vám daří.