Vladimír Burjánek

Mnozí prarodiče mi možná potvrdí, že úspěchy, radosti i strasti vnuků berou dědečkové i babičky nějak víc a emotivněji, než prožívali to samé u svých dětí, jejich rodičů.

Během života naskládá člověk do své paměti spoustu informací. Některé se trvale usadí v mozkovém labyrintu, jiné se časem s podzimem žití vytrácejí jako padající listí.

Naše generace znala dnes velmi módní tetování pouze ve spojitosti s těmi, kteří prošli nápravným zařízením a také s potetovanými námořníky. 

Nakupování je dnes v mnohém jiné než bylo. Teď nemám na mysli dřívější shánění všeho možného od potravin až po toaletní papír.

Prožili jsme letos úžasné léto s rekordními teplotami. Nějak se mu nechtělo skončit a ukouslo si ještě kousek září, kdy už ho školáci pozorovali ze školních lavic. 

Jeden můj známý biofarmaří. Není to jednoduché, protože taková továrna pod širým nebem má své problémy. Tím prvním a nejdůležitějším je počasí.

Stáli jsme na autobusové zastávce a vedli řeči. Jak už to u důchodců bývá, hlavně o počasí, ovšem  záhy se debata zvrtla na další oblíbené téma - zdraví.

Je to zvláštní. Jako se mění móda a střídají se různé trendy, jsme svědky i popularity slov a výrazů, které se v krátké době stávají předpokladem módnosti vyjadřování.

Když jedu do Prahy, téměř pokaždé se podívám na fakultu, kde jsem prožil čtyři roky studia v posluchárnách i při zkouškách.

Můj kamarád Jaroslav je nezlomný optimista. Ačkoliv ho život na stará kolena pořádně skřípnul a potýkal se se  zdravotní nepohodou, všechny nesnáze bral vždycky s úsměvem.