Nikdy to nevzdávejte, dnes prší, ale zítra zase vyjde slunce. Libor se po úrazu vrátil k hasičům

23. srpen 2022

Libor Bohdanecký je hasič a aktivní sportovec z Hradce Králové, kterému se před šesti lety stal vážný pracovní úraz. Ten ho sice upoutal na invalidní vozík, ale Libor to nevzdal a po dvou letech se vrátil zpátky do práce k Hasičskému sboru Královéhradeckého kraje. A mohli jsme ho vidět třeba také v televizní soutěži StarDance.

Vy jste chtěl být vždy hasičem? Jak to bylo?
Ne, jako kluk jsem hasičem být nechtěl. Jsem původně vystudovaný chemik a věnoval jsem se měření emisí. Setkání s hasiči byla vlastně náhoda. A ta chemie mě baví dodnes.

Čtěte také

Jak jste se tedy dostal k hasičům?
To bylo v roce 1998, když hasiči sháněli chemiky k výjezdové jednotce. Změnila se tam protiplynová služba, stala se z ní takzvaná chemicko-technická služba. Hasičský záchranný sbor nakoupil novou detekční techniku na měření emisí. Já jsem se předtím věnoval měření průmyslových emisí, takže tak jsem se dostal ke sboru. Ta práce mě pořád baví.

Ale dnes už asi děláte něco jiného.
Samozřejmě. Dnes dělám administrativu, říkám tomu takový socializační program. Bavím se s kluky, je tam spousta mladých nových lidí. Ale ještě je tam také pár starších pracovníků, se kterými se dlouho znám.

Rodina je motor, bez kterého bych to nikdy nedal. A kamarádi, hasiči jsou komunita. Tým lidí, který vás ve štychu nenechá.
Libor Bohdanecký, handicapovaný člen hasičů a aktivní sportovec

Být hasičem je unikátní povolání, smekám klobouk před vaší prací. Protože vy se často dostáváte tam, odkud všichni ostatní utíkají.
Samozřejmě, obecně vidíme kolem sebe spoustu lidského neštěstí. Takže člověk nějak podvědomě počítá s tím, že jednou může být na té druhý straně on sám. Podstupujeme speciální přípravu na samotný zásah, aby byl člověk připraven na všechny možné situace co nejlépe a dokázal jim čelit. A nestalo se mu třeba to, co se stalo mě.

Čtěte také

Můžeme říct, co se stalo?
Před šesti lety jsem při výcviku lezecké skupiny v pískovcových skalách v Teplicích spadl z výšky 12 metrů až na zem. A zlomil jsem si asi 6 krčních obratlů. To znamenalo, že jsem ochrnul zhruba od pasu dolů. Mám nepohyblivé nohy a ruce od zápěstí nedokáži úplně ovládat.

Co je nejdůležitější, když se člověk sžívá s takovým faktem?
Nejdůležitější je asi zapomenout na to, jak žil předtím, jakou měl svobodu pohybu. A snažit se přijmout realitu takovou, jaká je a sžít se s novou situací. A snažit se posunout do nějakého stavu, který vám vrátí svobodu pohybu a to, že můžete fungovat bez pomoci ostatních, přestože to už nikdy nebude stoprocentní. Vždy kolem sebe potřebujete nějaké lidi.

Čtěte také

A co rodina a kamarádi?
Rodina je motor, bez kterého bych to nikdy nedal. A kamarádi, hasiči jsou vlastně komunita. To je tým lidí, který vás ve štychu nenechá, takže to je určitě fantastická podpora.

Vy jste se po onom úrazu asi po dvou letech dokonce vrátil zpátky k hasičům.
Vrátil jsem se do administrativy samozřejmě, takže jsem takový papírový čert. Věnuji se kontrole různých administrativních věcí.

Ovšem znáte i práci v terénu, tedy můžete v tom směru i poradit.
Můžu a kluci jsou nadšení, když jim radím. Je to občas vtipné, když jim radím ve věcech, který oni samozřejmě moc dobře znají, ale je to legrace.

Libor Bohdanecký se po úraze vrátil k práci u hasičů

Jak to bylo s televizní taneční soutěží StarDance?
V roce 2019 mě oslovil ředitel Centra Paraple David Lukeš, jestli bych nechtěl pro Paraple tančit ve StarDance. Nejdřív jsem se trošku vyděsil, ale pak jsem nabídku přijal, protože jsem byl Parapleti dlužen. Centrum Paraple mi pomohlo na vozíku překonat prvotní, největší zátěž, kdy člověk přijde o svobodu pohybu. A to oni dokáží obnovit, protože vidíte kolem sebe spoustu lidí, kteří jsou na tom podobně, vidíte spoustu vozíčkářů, kteří jsou na tom ještě hůř.

Čtěte také

Vzpomínáte na přímý přenos ze StarDance?
Byl to takový hektický přenos, trochu rychlý. Vzpomínám na něj, ale vzpomínám i na celý týden, kdy jsme se na přenos připravovali. To byla výborná, fantastická zkušenost.

Co ještě děláte? Co vás baví? Sportujete také?
Mám handbike, což je taková tříkolka pro lidi s postižením. A jezdím na tom tady po Novohradeckých lesích, tam je to ideální. I na lyžích jsem byl s Parapletem v rámci tematických programů, ale vzhledem k tomu, že jsem předtím hodně lyžoval, věnoval jsem se skialpům, tak jsem zjistil, že na monoski je člověk odkázaný zase na pomoc hodně velkého týmu lidí. A tak to mě nebaví. Takže lyže jsem si vyzkoušel a stačilo.

Dokázal byste na závěr Libore poradit, jak zvládnout těžké okamžiky, které život lidem přináší? Jak se s tím vypořádat?
Nikdy to nevzdávat. Vědět, že dnes prší, ale zítra zase vyjde slunce. Ten boj je věčný.

Jakub Schmidt a Libor Bohdanecký ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Svůj příběh nám dnes vyprávěl Libor Bohdanecký z Hradce Králové.

autoři: Jakub Schmidt , baj
Spustit audio

Související