Nemyslel jsem, že se tohle může stát. Nečekáte, že najednou přiletí raketa, říká Oleksiy z Náchoda

2. březen 2022

Aktuální dění na Ukrajině sledujeme všichni s obavami. Připadá nám to jako zlý sen, jenže bohužel není. Díky internetu a moderní technice denně vidíme a slyšíme stovky zpráv, videí a fotografií přímo z míst, kde se válčí. Rodák z Ukrajiny Oleksiy Karpovych žije v České republice a snaží se odsud pomáhat svým krajanům. 

Pustil jste se do organizování pomoci. Možná to vám pomáhá překonat všechny ty špatné zprávy z Ukrajiny?
Trochu mi to pomáhá. Právě s vaším rozhlasovým kolegou Tomášem Peterkou děláme akce pro Ukrajinu a sbíráme nějaké potřebné věci. Včera jsme odvezli první dodávku na Prahu. Pracujeme aktivně.

Na cestu se dávají děti s maminkami. Začínají létat rakety, tak vezmou dítě a běží. Nestíhají nic sbalit. Každý pomáhá jak může.
Oleksiy Karpovych, pomoc Ukrajině

Představme a přibližme váš příběh. Vy jste se narodil na Zakarpatské Ukrajině?
Narodil jsem se na centrální Ukrajině, ale jak tam v 1986 bouchla atomová elektrárna v Černobylu, tak se rodiče přestěhovali do Zakarpatské Rusi. Tam jsem vyrůstal od svých tří let.

Čtěte také

Jak dlouho jste v České republice? Vy žijete v Náchodě?
Přišel jsem v roce 2017. Přijeli jsme do Prahy, ale pak se manželka rozhodla, že budeme bydlet tady, v Náchodě. Je to tam příjemnější. Hory, les, příroda, čistý vzduch. Rozhodli jsme se pro život v Náchodě. Může za to má žena.

Co vás přivedlo sem k nám, byla to práce?
Ano, protože práce mnoho na Ukrajině nebylo. Tam se moc nevydělávalo. Pokud jsme chtěli trošičku víc, museli jsme do Česka. Tady se nám to stoprocentně podařilo, lidé nám pomohli. Všem moc děkuji. Nakonec se nám tady narodila i dcera Alinka.

Jak se vám žije v Náchodě?
Skvěle. Jsme spokojeni s Náchodem. Už nikdy nikam nechci jet. Příroda je tam nádherná.

Charita pro Ukrajinu

Jaká je aktuální situace na Ukrajině? Jste v kontaktu s příbuznými a přáteli?
Jsme v kontaktu, volám jim každý den. Mí bratři jsou v Kyjevě, tam je teď hrozně, prostě sedí v bunkru. Občas se jim nemůžu dovolat. Není signál, ale většinou se dovolám. Když se zeptám co a jak, tak to je těžké.

Jak to zvládají?
My Ukrajinci jsme silný národ. Zvládneme to, ale pokud je válka, tak to není jednoduché. Každý pomáhá jak může. Dováží tam jídlo, vojákům se šijí vesty, lidé si hodně pomáhají.

Dalo se vůbec něco takového očekávat?
Nikdy jsem si nemyslel, že se něco takového může stát. Nečekáte, že najednou přiletí raketa.

Materiál potřebný pro Ukrajinu

Rozhodl jste se zorganizovat pomoc pro Ukrajinu. A shodou okolností jste se přitom potkal s naším kolegou Tomášem Peterkou. Takže teď pomáháte oba. Tomáši, jak se přihodilo, že jste se vy dva dali dohromady?
Tomáš Peterka: Volali mi z Hronova, že by rádi udělali koncert s výtěžkem pro Ukrajinu. Tak jsem říkal, že by bylo prima udělat rovnou i nějakou sbírku. Netušili jsme, jak bychom se do toho pustili, ale pak jsem dostal nápad, že mám kamarády, kteří pracují s Ukrajinci. Získal jsem kontakt na Oleksiye a byla to hned jasné. V sobotu jsme se sešli, okamžitě jsme se dohodli, jak se do toho pustíme. V neděli jsme dali výzvu a od pondělí sbíráme potřebné věci. Máme aktuální seznam a opravdu vybíráme jen věci, které jsou potřeba.

Kam je lidé můžou nosit?
Tomáš Peterka: V Hronově na náměstí ČSA do Čapkova sálu. Máme zatím tři sběrny, tohle je ta hlavní. Odtud to koordinujeme. V klempířství ve Zbečníku je druhá sběrna a hasiči z Velkého Dřevíče se také přidali a už začali sbírat. Byl jsem se tam večer podívat a už toho mají také požehnaně. Takže ještě hasičská zbrojnice ve Velkém Dřevíči. Ale samozřejmě těch sbírek je v kraji mnohem víc a každý den přibývají. Takže je potřeba sledovat weby a místa, kde mohou lidé pomoci.

Čtěte také

Oleksiy, co říkáte na to, jak se lidé okamžitě zapojili do sbírek na stovkách míst České republiky a že se už podařilo shromáždit tolik materiálu?
Já jsem jim ohromně vděčný, všem českým občanům, celé České republice. Že nám tak pomáhají. Děkuji vám, děkuji.

Jak dlouho sbírka v Hronově potrvá? A jak potom ty věci rozvážíte dál? To už máte naplánované?
Tomáš Peterka: Sbírka potrvá tak dlouho, jak bude potřeba. Oleks včera odvezl první automobil do Prahy. Proč do Prahy? Protože dovést věci na hranice a tam je složitě překládat v tom chaosu, který tam panuje, není úplně produktivní. Takže ukrajinský konzulát zařídil kamiony, do kterých se v Praze nakládá pomoc z celé republiky. A ty pak projedou do vnitrozemí Ukrajiny, kde jsou ty věci nejvíc potřeba. Časem bude ty věci možná vozit do Hradce Králové na sběrné místo. Dohodli jsme se, že sbírku budeme udržovat, dokud to bude potřeba. Což bude předpokládám asi bohužel dlouho.

Oleksiy Karpovych a Tomáš Peterka ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Máte Oleksiy informace od známých, že se někdo z nich vydává do České republiky?
Vydávají se, ale to jen děti s maminkami. Ale ti lidé se nestíhají vybavit na cestu. Začínají létat rakety, takže prostě vezmou dítě a běží. Nestíhají nic sbalit. Podkarpatská Rus, všichni Ukrajinci pomáhají, sbírají věci pro děti, pro miminka.

Oleksiy Karpovych a Tomáš Peterka byli dnes našimi hosty. Děkujeme, pánové, ať se daří. Držíme palce.

autoři: Jana Kudyvejsová , baj
Spustit audio

Související

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.