Nejsem na lesním rohu závislý. Ovšem od osmi let ho mám každý den v ruce a hraji na něj. A moc rád
Představíme vám muzikanta, který se narodil v Pardubicích a když mu bylo 18 let už byl sólistou České filharmonie. Po dvou letech potom odešel na post sólo hornisty do Mnichova. A pak se stal i sólistou Berlínské filharmonie. Dnes je považován za nejlepšího hráče na lesní roh, nejen v republice, ani v Evropě, ale na celém světě. Hornista Radek Baborák je naším hostem.
Radku, opravdu jste nejlepší na světě, co se týče hry na lesní roh?
Naštěstí je to tak, že hudba není žádná olympiáda. Nedá se to měřit. Takže tohle jen někdo někde napsal a já bych to vůbec nekomentoval. Protože takhle to ani být nemá.
Češi by měli být hrdí, protože máme u nás přes 350 let historie hry na lesní roh, kdy hrabě Špork přivezl nástroj z Francie do Čech.
Radek Baborák, jeden z nejlepších světových hráčů na lesní roh
Ale asi přeci jen bude něco na tom, že jste mistr ve svém oboru. Jak se stane, že se kluk z Pardubic dostane tak vysoko? Zvláště na hudební nástroj, který není ani v uvozovkách mistrovský, jako například housle nebo klavír.
Je to pravda. I když zrovna Češi by měli být opravdu hrdí, protože máme historii déle než 350 let hry na lesní rohy, kdy hrabě Špork z Kuksu přivezl tento nástroj z Francie do Čech. A od té doby se tady na něj troubí. Nejdřív tedy v lesích a na slavnostních honech. Českým hornistům to hraní šlo, vymysleli spoustu vychytávek, jak nástroj technicky vylepšit, jak na něj hrát jinak. Dá se říct, že zaplavili Evropu směrem západním i východním. Česká hornová škola má dlouhou tradici a je proslavená. Takže máme v generaci vždy vynikající hráče, někteří jsou i moji studenti, často a pravidelně vyhrávají soutěže, jsou aktivní a úspěšní. Tedy je to náš typický nástroj, i když je pravda, že není úplně virtuosní. Možná proto mne i moc baví kombinace s dirigováním, to mě naplňuje.
Kdo rozhodl o tom, že budete hrát na lesní roh? Vy sám jste si ho zvolil?
Ne úplně. Začal jsem na klavír, na zobcovou flétnu, a potom nějak přišel lesní roh. Já jsem z hudební rodiny, takže mám určité fyzické dispozice. Můj první učitel, pan Křenek, velice silná osobnost, to poznal. Dal mi hornu do ruky a šlo mi to. Takže talent tam byl a už bylo jasné, že u hudby a lesního rohu zůstanu.
Hornista by měl mít páru a určité fyzické dispozice. Když má například úzké rty a rovné zuby, nehází si klacky pod nohy.
Radek Baborák, jeden z nejlepších světových hráčů na lesní roh
Říkáte, že hornista musí mít nějaké tělesné dispozice. Zkrátka musí mít páru.
Ano, pára je také důležitá věc. A třeba když jsou úzké rty a rovné zuby, tak si člověk nehází klacky pod nohy. Je to podobné, jako když měří basketbalista dva metry. Potom je to určitě lepší, než když má metr padesát. Také se možná může několik takových uživit, ale jsou to spíš výjimky.
Když se podívám na vaše prsty, tak bych možná řekl houslista.
Houslista asi úplně ne. Ale třeba když se hraje na violoncello, tak je hezké, když je velká tlapa, to je jasné. Ovšem je celá řada výjimek, samozřejmě že nejen velcí chlapi mohou hrát na basu, slečny dnes hrají na všechno. Naopak, můžeme říci, že to je trend. Čím dál tím víc holek studuje a hraje hudbu.
Pustili jsme si ve vašem podání skladbu Wolfganga Amadea Mozarta.
Je to Mozartova skladba, ale nebyla originálně napsaná pro lesní roh. Já jsem doplňoval a kompletoval fragmenty, protože Mozart se hodně lesnímu rohu věnoval, napsal celou řadu skladeb a my s jeho skladbami začínáme. Jsou to první koncerty, které mohou studenti hrát. A co se klasiky týče, jsou nejlepší. On byl tak geniální, že cokoliv napsal, tak to pokaždé nějak obohatil, dal tam nějakou novou invenci. Ale tahle moje transkripce jeho rané symfonie, to je typická lovecká hudba. Tam byly trošku i slyšet zvuky lovu. Má to být divoké, je to jedna poloha lesního rohu.
Čtěte také
Hudební nástroj, který měl signální funkci při troubení na honech.
Tak to začalo. Ale pak skladatelé zjistili, že má také svůj lyrický, elegický zvuk. Akáty bílé nebo Largo od Antonína Dvořáka, to k němu prostě patří. Ale zároveň romantičtí skladatelé a dvacáté století, soudobá hudba, už tento nástroj využívají v celé šíři. Jako třeba když hrdina Siegfried jede ve Wagnerových operách. A tak dále, a tak dále.
Zaujalo mě, že má zvláštnost, dokáže udělat trojzvuk.
Ano, to je takový trik, který se dá na některé žesťové nástroje udělat tím, že se hraje basový tón. Druhý se zpívá a potom se v té rouře ozve ještě jeden alikvótní zvuk. Ale je zajímavé, že sólisté už to používali v klasice, takže to bylo známé. I když se to využívalo velice zřídka.
Vozíte s sebou svůj hudební nástroj? Máte ho tady?
Ano, není to klavír. Dá se vzít, dá se rozložit, dát na záda a jet s ním třeba i na kole.
Jezdíte s ním tedy všude.
Rozhodně, ale nejsem na něm úplně závislý. Ovšem prakticky od svých osmi let ho mám každý den v ruce a hraji na něj. A moc rád.
Radek Baborák
je přední český hornista, žák vynikajícího českého hornisty a pedagoga Bedřicha Tylšara a vítěz mnoha mezinárodních interpretačních soutěží. V letech 2002 až 2011 byl sólistou Berlínských filharmoniků. Je autorem mnoha televizních, rozhlasových a CD nahrávek.
Kromě hraní máte také rád vaření, ne?
Vaření taky. Zajímá mne gastronomie jako celek. Tedy nejen samotné vaření, ale všechno okolo.
Co je takový váš kuchařský majstrštyk?
Otec mé ženy se narodil v Bagdádu. A to znamená, že jsem se i díky němu dostal do chutí a vůní arabské kuchyně. Takže mám moc rád jejich speciality, ale jinak prakticky můžu uvařit cokoliv.
Jak jste trávil čas koronavirový, protože pro muzikanty, i ty nejlepší na světě, to byla složitá doba. Koncerty už jsou tedy zpátky, ale nebyly.
Možná jsme žili v dobrém zlatém věku a ani jsme si to neuvědomovali. Byla spousta festivalů, nahrávání, koncertů. Najednou nejsou, a teď nevíme, co je normálnější. A navrátit vše zpátky nebude snadné. Já jsem si zrovna včera dělal výpis, co všechno odpadlo. Byla to tedy hlavně cizina, Paříž nebo Tokio, koncerty po Evropě, v Jižní Americe, všechno je pryč. Zase přibyly možnosti hrát venku, na nádvoří zámku nebo v parku. Čili něco nového. Není to úplně taková prázdnota, ale uvidíme, jak to půjde dál.
Jeden z nejlepších světových hornistů současnosti Radek Baborák byl dnes naším hostem. Díky.
Děkuji za pozvání. Hezký den.
Související
-
Trumpetista od Boha a od babičky. Osmiletý Petr Stránský z Trutnova jazzuje i s kapelou
„Hru na trubku vymyslela babička," směje se dědeček Petr Mádle, který je sám hudebním vědcem a klavíristou.
-
Lucie Houdková: Na trombon musíte mít fyzičku i dobrý sluch. Ne každý u něj vydrží
Jaké to je, když hraje něžná žena na trombon, což je nástroj patřící většinou mužům? Výjimkou potvrzující pravidlo je Lucie Houdková, dcera varhaníka Martina Strejce.
-
Kdo hraje na žesťový nástroj, musí posilovat svaly jako sportovec. A když brní rty, je to správně
Mladá, ale už vyzrálá kapela Lucky Band z Hradce Králové funguje přes 15 let s drobnými personálními obměnami ve stejném složení.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
