Násilí není normální a to domácí má mnoho podob. Je ale důležité se svěřit, mlčení nikomu nepomůže
Domácí násilí může být psychické, ekonomické, fyzické i sexuální. Dá se ho vyvarovat? Jaké jsou základní rysy domácího násilí, co bývá spouštěčem agrese a jak se v případě útoku chovat?
Vedoucí intervenčního centra pro osoby ohrožené domácím násilím Mgr. Kateřina Forejtková hovoří v naší radioporadně na téma: znaky a druhy domácího násilí. Kde a jak hledat pomoc.
Stay home, stay safe. Zůstaň doma, zůstaň v bezpečí. Tento slogan nás provází až doteď. Kolik lidí ale nemůže dát rovnítko mezi slovy domov a bezpečí?
Je to poměrně velké množství lidí, více, než bychom si mysleli. Domácí násilí je poměrně rozšířený jev a je ho rozhodně více, než bychom se domnívali.
Zhoršila covidová doba problematiku násilí v rodinách?
Na úvod bych řekla, že jsme po celou dobu pandemie fungovali. Naše služby byly stále otevřené, pouze jsme často nemohli konzultovat osobně, ale konzultovali jsme telefonicky nebo e-mailem, všemi možnými online způsoby. Pomáhali jsme, co to šlo.
Čtěte také
A dle naší zkušenosti byla ta situace různá v tom, že domácí násilí není jedno, má mnoho druhů.
To nejzávažnější domácí násilí si asi většina lidí představuje tak, jak je zobrazeno třeba ve filmech, kde je nějaká psychická či fyzická podoba násilí, někdy i sexuální. Násilí, které trvá dlouho a je hodně skryté. Tak na takové násilí měla pandemie měla trochu jiný vliv. Ne, že by vzrostlo, spíš se lidem, kteří v tom násilí žijí, situace zhoršila.
Rostl stres, pomoc byla méně dostupná, lidé nemohli chodit na osobní konzultace a hlavně doba byla nejistá. Takže nebylo kam odejít při plánování odchodu od partnera. Teda naše zkušenost byla, že v těch vážných případech to vedlo k oddálení řešení, lidé čekali, až koronavirová situace skončí.
Není ostuda se někomu svěřit. Protože pokud to neuděláte, tak se situace nezmění, násilí se samo nezastaví.
Mgr. Kateřina Forejtková, vedoucí Intervenčního centra pro osoby ohrožené domácím násilím
Je to tak, že se na vás lidé obracejí osobně nebo až po zmíněném incidentu, kdy to řeší třeba policie?
Je to různé. K nám se lidé dostávají opravdu dvěma způsoby. A to buď opravdu prostřednictvím Policie České republiky, kdy dostaneme záznam od policie, která zasahovala v domácnosti a vykázala násilnou osobu na 10 dní z domácnosti. Tady jsme aktivní, kontaktujeme ohroženou osobu, nabízíme pomoc, aby byla co nejrychleji dostupná. A na to následují další kroky.
Čtěte také
Nebo se nás lidé vyhledají sami. To se dělo celou dobu nouzového stavu, kdy jsme zaznamenali zvýšený počet vykázání z domácnosti a zvýšený počet klientů. Tady se jedná zejména o násilí, kterému bych zjednodušeně řekla situační, na které má vliv stres a frustrace.
Možná nás teď poslouchají lidé, kteří žijí s nějakým agresorem a nedokáží mu čelit. Možná to považují za svoji chybu. Jak poznáme, že už se jedná o agresi?
To je někdy velmi těžké, protože když v tom vztahu žijeme, takže časem ztratíme nadhled. V tomto opravdu jednoduchá rada zní, když se necítím ve vztahu dobře, mám pocit, že něco neprobíhá v pořádku a nemohu tomu druhému věřit, reaguje přehnaně v některých situacích, tak je dobré se svěřit někomu z přátel nebo rodiny. S někým to prostě probrat.
Může se to stát každému a pokud se to člověk stydí říct své rodině, tak je dobré opravdu odbornou pomoc a službu. Myslím, že lepší přijít dříve, třeba říci, že to sice ještě není násilí, ale partnerský vztah není úplně funkční. Je to lepší, než potom přijít pozdě. A rozhodně mlčení ničemu nepomáhá.
Čtěte také
Spouštěčem většinou bývá stres, ale možná hraje občas také roli alkohol?
Návykové látky jsou určitě věc, která hraje velký a významný vliv zejména u zmiňovaného situačního násilí. To se v době pandemie jednoznačně potvrdilo. Řada vykázání byla v domácnostech, kdy ta osoba nezvládla svoji agresi a vše zhoršily návykové látky.
Nejhorší je samozřejmě násilí, které je dlouhodobé a trvá prostě dlouho. Často zahrnuje třeba i další členy rodiny, nejen ohroženou osobu, ale i děti, které v té domácnosti žijí. A dopady na děti jsou obrovské. To jsou takové skryté oběti násilí, protože o tom domácím násilí děti ve většině případů vědí. Minimálně vnímají, že na rodičích není něco v pořádku.
Co tedy poradit těm, kteří mají doma agresora a neví, jak se strachu zbavit?
Ráda bych na to měla nějakou kouzelnou radu, ale asi jediné poselství, které v tomto směru mohu říct, že je opravdu důležité si uvědomit, že není ostuda se někomu svěřit. Protože pokud to neuděláte, tak se situace nezmění, násilí se samo nezastaví.
Celou radioporadnu s Mgr. Kateřinou Forejtkovou o domácím násilí si můžete poslechnout v našem audioarchivu.
Související
-
Požírači fantazie a motivace dětí. Tloustnou, chybí jim společnost kamarádů i sport ve volném čase
Děti kvůli zavřeným školám čelí podle odborníků podstatně závažnějším problémům, než je jen úbytek vědomostí. U některých dětí vedou dokonce k psychickým potížím.
-
Nespavost a nejrůznější fobie, psychika v době epidemie. Děti je třeba informovat, ale nestrašit
Pandemie covidu-19 může být velmi stresující. Strach a úzkost z nové nemoci a z toho, co by se mohlo stát, mohou mít negativní dopady na psychickou pohodu dospělých i dětí.
-
Jak zvládnout děti s ADHD? Potřebují poznat řád, pravidla a hranice. Ve škole i v rodině
Psycholožka z Pedagogicko-psychologické poradny v Hradci Králové PhDr. Kristýna Červená v radioporadně na téma: Jak zvládnout výchovu dítěte s ADHD? Co pomůže?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka