Náchodská hospoda Na Ostrovech byla mojí základní uměleckou školou, směje se kytarista David Fiedler

Prý bude také koncert v Hradci Králové?
Ano, ve středu 18. ledna bude koncert ve 20:00 hodin v kavárně hradecké filharmonie. Budu vystupovat společně s mojí sestrou, je to vlastně takový náš nový projekt. Sestra se vrátila po dlouhé době za zahraničí, kde žila a pracovala. Měla takové dobrodružné povolání, pracovala jako námořnice. Přeplula Atlantik, ztroskotala v Karibiku. Opravdu, to si nevymýšlím.

Sestra krásně zpívá, hraje na kytaru a irskou flétnu. Připravujeme i desku, naše autorské akustické písničky, lehce šmrncnuté jazzem.
David Fiedler, muzikant

Proč jste nevzal sestru dnes s sebou do studia?
Ona je momentálně na horách, má tam nějaké povinnosti. Protože kromě toho, že máme tento náš společný hudební projekt, tak působí ještě na horách jako lektorka, takže nemohla dnes přijet, i když by bývala ráda.

Sestra je tedy také muzikantka. Na co hraje? A zpívá?
Sestra krásně zpívá, hraje také na kytaru, na irskou flétnu, což je takový podmanivý nástroj. A z toho projektu připravujeme i desku, budeme ji natáčet v květnu. Jsou to naše autorské písničky, takový trošku mix popu a jazzu. A je to akustické. Bude s námi vystupovat i Mario Bihári, což je vynikající akordeonista, zpěvák a pianista. S Honzou Vančurou také spolupracujeme. A Petr Tichý, vynikající kontrabasista, a Standa Vít z Náchoda, perkusista, bubeník. Ale teď ve středu budeme hrát jen v duu.

Čtěte také

Muzikanti jsou veřejný majetek, směje se Jan Vančura, hravý kluk v těle dospělého chlapa

Kdo vás doma přivedl k muzice?
Pocházíme z hudební rodiny, muzikantské kořeny máme z dvou stran, oba naši dědové jsou primárně muzikanti. Děda z mamčiny strany byl celoživotní pianista, hrál v mnoha různých uskupeních po Náchodsku a Jaroměřsku. A druhý děda z tátovy strany je kytarista a zpěvák. Ten mě přivedl ke kytaře. Kdo zná trošku Náchod, tam je v lese taková country hospoda Na Ostrovech. Má to velké kouzlo a tam mě táta s dědou brali jako kluka. To byla moje základní umělecká škola, byli jsme tam vždy v pátek až do čtyř do rána, mamka z toho šílela. Ale tam jsem se opravdu hodně naučil.

A pak přišlo setkání s Milošem Dvořáčkem? Možná také osudová záležitost, ne?
Jednoznačně. S Milošem Dvořáčkem jsme se potkali na ZUŠce v Jaroměři, kde jsme oba dva učili. To bylo pro mě zásadní životní setkání, protože Miloš je vynikající muzikant. On byl pro mě takový mentor. Studoval jsem sice kytaru na pardubické konzervatoři, ale klasickou hudbu. Úplně jsem se v tom necítil ve své kůži, a Miloš byl taková spojka, která mi pomohla přejít k tomu, co jsem v sobě cítil a chtěl v hudbě a v životě dělat. Miloš mi pomohl překlenout tuhle vzdálenost. Klasiku již nehraju. Moc rád to poslouchám, určitě jsem tím inspirován, ale nehraju to.

Čtěte také

„Byla to pro nás velká škola.“ Miloš Dvořáček vzpomíná na své hudební začátky v hradeckém rozhlase

Ještě se vrátím k vašemu hraní se sestrou Karolínou. Když se dobře znáte, tak to asi musí fungovat lépe na pódiu, ne?
Je to jiné, ano. My máme mezi sebou sourozeneckou intuici. S některými muzikanty se člověk také krásně intuitivně napojí, ale tohle je samozřejmě ještě nějaký level nad tím. Protože se prostě dobře známe, jsme z jednoho vrhu, takříkajíc. Nějaký to spojení tam je.

Už jako děti jste jistě museli spolu muzicírovat.
Určitě, my muzicírujeme v rodině skrz ty naše dědy. A vždy, když je nějaká příležitost, třeba Vánoce, tak se sejdeme s kytarami a hrajeme společně.

A tu dobrodružnou povahu jste také podědili po rodičích? Sestra námořnice přeplula Atlantik, vy jste žil rok v Irsku, kam jste odešel jen s kytarou, aniž byste věděl, co vás čeká.
Sestra je asi dobrodružnější než já, musím říct. Do toho Irska jsme odešli tenkrát spolu. To bylo v létě 2013, já jsem chtěl jít studovat do Dublinu na jazzovou akademii. To nakonec bohužel úplně nevyšlo, protože to bylo komplikované. Ségra jela se mnou a nakoplo ji to k tomu, že začala cestovat. Jela do Anglie, kde dělala au pair, pak si udělala kurz na personál na lodích. A tak dlouhá léta vždy přes léto byla někde ve Středomoří na lodích a v zimě na horách, buď tady v Krkonoších nebo i v Alpách. Byla několik let ve Francii, a pak se jednou dostala k tomu, že se dostala na katamarán, který přeplouval Atlantik. A to je zkušenost, kterou jí závidím.

Jakub Schmidt a David Fiedler ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Muzikant David Fiedler byl dnes naším hostem. Pozdravujte sestru a děkuji za zajímavý rozhovor.