„Byla to pro nás velká škola.“ Miloš Dvořáček vzpomíná na své hudební začátky v hradeckém rozhlase

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Miloš Dvořáček hostem Českého rozhlasu Hradec Králové

Ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové je s námi Miloš Dvořáček, hudebník, kytarista, zpěvák, ale také rybář. Chceme si povídat hlavně o rádiu, protože vysílání z Hradce Králové slaví v těchto dnech své 75. narozeniny. 

Pamatujete si svůj první kontakt s hradeckým rozhlasem? Bylo to se skupinou Kantoři, ve které jste působil, nebo to bylo už dřív?
To bylo daleko, daleko dříve, toto bylo v 60. letech. My jsme měli doma rozhlas po drátě. A tam vždycky šly zprávy Studio Hradec Králové a hrály kapely. Já jsem tak poslouchal zbožně kombo Jirky Dvořáka a po vojně jsem pak do toho komba nastoupil A představte si to bylo nějak v roce 70, 71 a dostal jsem se právě z jednou z hvězd komba Jirky Dvořáka s panem Dvořákem do hradeckého studia. Jsem dělal první nahrávky.

Miloš Dvořáček hostem Českého rozhlasu Hradec Králové

Pak jste ovšem přešel k panu Hasalovi.
S mojí první ženou. A s panem Hasalem jsme dělali opět nahrávky. Pak jsme šli ke Kantorům a s nimi to byly také od toho roku 74, 75 první nahrávky. Spolupracovali jsme s panem Radkem Navarou, tatínkem Zuzanky, první aranže, první moje skladba byla Ráno se chystá do města jít. To jsme točili tady. Byla to naše úplně první vlastní písnička kromě lidových úprav.

Takže krásné vzpomínky. I kapelník Kantorů Jan Filip tady vzpomínal na natáčení v hradeckém studiu a říkal, že to bylo náročné. Že tady byli přísní, že jste museli chodit připraveni, žádná legrace. Vzpomínáte na to také tak?
No jasně, hradecké studio, normálně mezi muzikanty Jednota. Kde točíte? V Jednotě. Pan Andrejs, režisér Honza Šimíček. Zvukaři, mávám nahoru Děrdimu. Jirka Mužík, bylo to neuvěřitelné. To byly první kroky jak s taneční muzikou, flétnistou, kytarou, když jsme hráli s Kantory. Najednou jsme byli ve čtyřech a tam je každé brnknutí slyšet. Vokály, zpíváš a znovu a jedem, no neuvěřitelné. Strašná škola to pro nás byla.

Takže na jednu stranu přísnost, ale byly určitě i nějaké veselé zážitky.
Neustále. Pane Kubík, to byla moje první žena Lída, nešlo by s tím hlasem něco udělat, víte, já to mám tady nějaké ostré, tady v těch sluchátkách. A z režie se ozvalo: madam, co vám z toho krku leze, to tam slyšíte. (smích)

Internet je dobrý sluha, ale zlý pán. Děcka místo toho, aby šla krást sousedovi třešně, tak sedí u počítače.
Miloš Dvořáček, kytarista, zpěvák a také rybář

Co vy jako posluchač a rozhlas?
Já jsem věrný posluchač. Hrozně hezky se to poslouchá. Je to náš region a je dobré vědět, co se děje doma, to je podstatné.

Býváte také hostem na našich akcích, teď jsme bohužel museli některé odložit. Ale náhradní termíny budou. Také jste byl Ježíškovým vnoučetem, když jste v zimě hrál v domově pro seniory U Biřičky v Hradci Králové. Jaký to byl pocit?
Krásný, zvláště když jsem s sebou bral své hudební vnuky a pravnuky. Bylo to moc fajn a strašně vděčné publikum. Je to neuvěřitelné. Člověk by řekl babičky a pár dědečků. Ale je to neuvěřitelně vřelé publikum, poslouchají, jsou skvělí. Měl jsem z toho krásný pocit.

V našem vysílání vás posluchači měli možnost poznat také jako rybáře. Tak co ryby, chodíte pořád?
Ano, ale teď jsem kapánek nestíhal Moje drahá také začala se mnou chytat ryby. A letos už jsem chodil, oni se sázeli kapři, takže brali i kapříci. Perfektní na Orlici, ale nejvíce na Labi, nádherné, krásné ryby, funguje to perfektně.

Miloši, jak se vám povedlo vypořádat se se současnou situací? Jakou jste zvolil náplň svého času? Skládáte, trávíte ho hudebně nebo právě na rybách?
Nouze naučila Dalibora housti a mne seznámila se Skypem.

Miloš Dvořáček na festivalu Folkové Chvojení

Vy jste byli s Lídou Helligerovou i hosty on-line přenosu z Klicperova divadla.
Ano, učím přes Skype. Učím v Jaroměři, tak přes Skype je to perfektní. Občas to připomíná nahrávky rockového koncertu na mobilní telefon. To, co se ozývá z té druhé strany. Ale vše je výborné.

Učíte hrát žáky na kytaru. Ale měli jste také on-line koncert z podkroví Klicperova divadla také v Hradci Králové.
Ano, s Jeníkem Vápeníkem jsme tam dělali koncert, moc prima to bylo. S Lídou jsme si tam zahráli nějaké věci, od Kantorů jsme tam také dávali kousky, bezvadné to bylo. Hrozně fajn.

Myslíte, že zůstanete sociálním sítím a internetovým kanálům věrný i dál?
Nechci na tom sedět od nevidím do nevidím, to půjdu radši na ryby nebo si plácnu tenis. Nebo ošetřovat stromky na chatě na osadě. Ale když si pak potřebuji nějakou skladbu vytáhnout na YouTube, tak je to skvělé. Ale pozor, dobrý sluha, zlý pán, což vidím u mládeže. Děcka místo toho, aby šla krást sousedovi třešně, tak sedí u počítače a paří.

Tak to máte úplnou pravdu.
Oni sedí v hudebce na chodbě, nerozehrávají se, ale paří. Jedou prostě ty své mobily. Dokonce jsem viděl dva mladé lidi, kteří šli, zamilovaně na sebe hleděli a každý si tam pařil svoje.

Co teď hudebně připravujete? Skládáte, využíváte k tomu nyní volný čas?
Teď jsem dělal dvě písničky. Byl jsem požádán Nezmary, abych zhudebnil dva texty, tak na tom pracuji. A nějaké svoje věci. Potřebuji napsat fůru věcí. Skládám notu k notě, pro sólovou kytaru klasické věci. To bych měl také ještě dát do not. Ale nestíhám, naprosto nestíhám.

Miloš Dvořáček hostem Českého rozhlasu Hradec Králové

Měl byste nějaký vzkaz nebo nějaké přání pro rozhlas, tak pro naše posluchače k tomu našemu výročí?
To je těžká otázka. Prostě, je dobré vědět, co se děje doma. Hradecké rádio, to je doma, a co je doma, to se počítá. Bylo by fajn, kdybychom měli čas si pustit, co se děje doma, abychom nekoukali jen do ciziny. Poslouchejte, možná mě tak i uslyšíte, přátelé.

Přejeme hodně zdraví. Ať se daří, mějte se moc krásně. Na slyšenou.
Na slyšenou.

Spustit audio
autoři: Jana Kudyvejsová , baj

Odebírat podcast

Související