Kantoři, co neděsí žáky, ale muzikou těší posluchače. Příští rok oslaví neuvěřitelných 50 let

Jak se mají Kantoři na začátku roku 2019?
Mají se dobře. Už se koncentrujeme na tento rok, spoustu akcí máme už v jednání, takže se na všechno samozřejmě těšíme. Pořád jsme činní a hlavně děláme stále nové a nové písničky.

Také si představíme vaše nové CD, které vyšlo jako takový dárek těsně před Vánoci. Ale já bych možná ještě trošku zavzpomínal. Rok 1970, tam to všechno vzniklo. A jak to vlastně vzniklo?
Ano, příští rok slavíme kulatiny. Neuvěřitelné. Ještě předtím jsme hráli s jedním kamarádem ze zakládající sestavy, pod dojmem skupin jako Rangers a Greenhorns, které nás tenkrát okouzlily, byla to určitě taková trochu i revolta proti režimu a normalizaci, že nás ona americká country zaujala, tak jsme se sešli na kolejích ve studentském pokojíku a tam jsme si řekli, že musíme dát dohromady kapelu. A bylo to.

Jan Filip ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto: Milan Baják

A jak to pokračovalo? Když jste vznikli v onom roce 1970, hned jste věděli, jaký hudební žánr budete chtít hrát?
Jak říkám, nejdříve jsme hráli country, většinou převzaté písničky, co se nám líbilo. Ale už v roce 1971 k nám nastoupil takový náš rádce, královéhradecký hudební skladatel Jaroslav Hübner a ten nás nasměroval na folk. Abychom dělali lidové písně celého světa v různých zajímavých úpravách, dá se říct. Tedy už od začátku kromě českých, moravských a slovenských lidovek jsme zabrousili i do cizích zemí a nějakou zajímavou písničku jsme udělali.

Obecenstvo člověka nabíjí. Komunikace muzikantů s obecenstvem je jedinečná, to se nedá ničím nahradit.
Jan Filip, kapelník folkové skupiny Kantoři

Vy jste stálice kapely, protože se za ta léta se samozřejmě kapela obměnila. Hráli s vámi také Miloš Dvořáček a Lída Helligerová.
Ano, 15 let.

V jaké sestavě aktuálně hrajete?
Teď jsme aktuálně ve třech. Kromě mě je tam ještě má dcera Martina Vejrová, ta už s námi hraje od roku 1993. Takže neskutečný 26. rok. A další člen je Miloš Panchartek z Chlumce nad Cidlinou. Ten se k nám přidal na oslavě 30 let naší kapely v roce 2000.

Hradecká folková skupina Kantoři na koncertě v Novém Městě nad Metují|foto: Archiv folkové skupiny Kantoři

Určitě také vzpomínáte na začátky, které byly jistě spojeny také s hradeckým rozhlasem.
To bylo něco úžasného, vlastně nás to naučilo i takovou tu práci, jak se natáčí. Tenkrát byly podmínky úplně jiné. Museli jste chodit připravení, což bylo nejdůležitější, protože prostě při tom natáčení se nic neošidí.

Ano, režiséři nedali nic zadarmo. Které roky byly pro kapelu nejslavnější?
Myslím, že to byla druhá sestava. V té zakládající sestavě jsme vydrželi čtyři roky. V roce 1974 se to rozpadlo a zůstal jsem jen sám s basistou Tomášem Uhlířem. A nastoupili k nám právě tenkrát manželé Dvořáčkovi, Miloš a Lída. A s nimi se tato druhá sestava udržela 15 let až do roku 1989. A potom začala třetí a dnes už to je čtvrtá sestava.

Je to neuvěřitelné, ale Kantoři pořád hrají a zpívají. Jaké je vaše nové album, které, jak jsme říkali, vyšlo před Vánocemi?
Je to 13. řadové album a je na něm 13 písniček. Z toho je jich 11 irských, skotských a bretaňských, jedna je anglická, jedna staroanglická a jedna ukrajinská. Podle té ukrajinské Hej sokoli dostalo CD i název. Poněvadž si myslíme, že sokol, taková ta volnost, to je průvodní jev všech těch písniček.

Co vůbec ještě dnes vede kapelu vydávat placku, tedy CD. Protože dnes máme všechno elektronické, mladí lidé jsou zvyklí už vše sdílet on-line. Muziku, která volně v éteru plave. Tak proč CD?
Je to asi i ona hmatatelnost, že člověk má něco v ruce. Má to také nějakou výtvarnou stránku, udělaný booklet po výtvarné stránce, aby to odpovídalo obsahu. Prostě se tam kloubí klasické LP desky, které nás vždy lákaly už tím, co bylo na obalu.

Obal CD hradecké folkové skupiny Kantoři s názvem Hej, sokoli!|foto: Archiv folkové skupiny Kantoři

Vy jste mi také říkal o The Beatles.
Ano, to je moje modla. Na nich jsem vyrůstal.

Jakou posloucháte muziku?
Já se nebráním řadě žánrů, ale nejradši mám folklor z různých zemí. I takové moderní podoby, když to někdo zmodernizuje. Tak to se mi líbí moc. Ale jinak, říkám, staré kapely, jako například The Beatles, to je prostě pro mě pořád v kurzu.

Hradecká folková skupina Kantoři na koncertě v Hronově|foto: Archiv folkové skupiny Kantoři

Hodně v kapele využíváte staré středověké hudební nástroje, kde jste je tenkrát brali? Protože to určitě nebylo u nás na trhu.
Určitě ne. To byl takový společný koníček můj a mého otce, který už tedy bohužel nežije. Spolu jsme vždy něco vymysleli, co by se dalo do kapely ještě pořídit a obohatit tím náš zvuk. Otec byl neskutečně manuálně šikovný. Například podle obrázku, podle staré fotografie Ludvíka Kuby, sběratele lidových písní, vyrobil první niněru. Také trumšaj, lidové housle, skřipky, fanfrnoch.

Jaký bude letošní rok pro Kantory? Protože vy se pomalu chystáte na ty padesátiny, které oslavíte v roce 2020. To bude asi velká oslava, ne?
Myslím, že ano, že si to nenecháme ujít. My jsme se rozhodli, že i k tomu výročí chceme znovu vydat další album, a že musí být z novinek. Nechceme jen oprašovat to, co už bylo. Skutečně si nastřádáme písničky a uděláme pořádné album k padesátinám.

Čtěte takéFolková skupina Kantoři

Kdo je u vás autorem muziky a textů?
Muzika, ta je většinou lidová. A texty máme od celé řady textařů, ale všechno z východních Čech. Třeba Tymián otextoval učitel Základní umělecké školy v Novém Bydžově Vladimír Beňo.

Jsem moc rád, že jste dnes přišel k nám do Českého rozhlasu Hradec Králové a mohli jsme éru úžasnou Kantorů připomenout. Přeji vám, ať je pro vás stále radostí potkávat se s posluchači na koncertech.
Ano, bez toho to nejde. Obecenstvo člověka nabíjí. Ono to je navzájem, prostě když tam je komunikace muzikantů s obecenstvem, tak to je jedinečné, to se nedá ničím nahradit.

Jan Filip ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové spolu s Jakubem Schmidtem|foto: Milan Baják

Ať to Kantorům dále šlape a hraje.
Děkujeme moc. Na shledanou, mějte se pěkně.