Muzikanti jsou takový veřejný majetek, říká Jan Vančura, hravý kluk v těle dospělého chlapa
Už za necelé dva týdny, v sobotu 16. června, tady bude náš velký den. Den s Českým rozhlasem Hradec Králové, na který vás zveme i s naším dnešním hostem. Když vám řeknu Rangers nebo Plavci, tak je vám už možná jasné, že nám příští sobotu zazpívá na hradeckém Náměstí Svobody i Plavec Jan Vančura.
Honzo, ty ale nejsi vlastně host. Já vzpomínám, není to tak dlouho, co jsi byl domácí tady u nás v Českém rozhlase Hradec Králové.
Je to pravda, já jsem sedával v tom křesle v kterém právě sedíš naproti a měl jsem polední vysílání. To byly písničky na přání. Ani nevím, jestli to ještě vůbec běží. Protože já se k rádiu dostanu velmi výjimečně. Ale když si nějaké pouštím, tak hradeckou stanici.
Tak to jsme rádi, to nás těší. Pořad Písničky od srdce se stále vysílá. Jak vzpomínáš na tu práci za mikrofonem?
Určitě to bylo milé, já jsem z toho měl dobrý pocit. Ale prostě okolnosti tomu chtěly, že jsem potom už neměl nedostatek času.
A šel jsi zase za jiným. Muzika je celý tvůj život. Vzpomeneš si, kolik ti bylo let, když jsi přišel do Rangers?
Kolem 18 let. To jsem byl ještě na gymnáziu, když jsem začínal, kolegové byli o něco starší. Je pravda, že bohužel už nás není tolik a někteří se na nás koukají shůry, Tonda Hájek, Milan Dufek, Luděk Nekuda. Ale prostě je to tak, takový je život. My na kluky samozřejmě vzpomínáme velmi často, téměř na každém koncertě. Protože hrajeme písničky, které oni zpívali a které oni hráli s námi v té základní, původní sestavě.
Rangers, potom Plavci. Hodně slávy jste zažili. Nebylo asi člověka, který by vás neznal a když vás potkal na ulici, že by se s vámi nechtěl zastavit a popovídat.
Když budu hodně skromný, tak řeknu, hráli jsme první ligu. Ale dnes je trošku jiná situace, dnes je celebrita, nebo polobrita, každý druhý. Ale zase na druhou stranu je to dané tím, že sociální sítě a vůbec média šíří náš privátní život. Petr Nárožný, který s námi v prvopočátcích spolupracoval a vlastně u nás začínal, potom přešel do kamenných divadel, dnes je to pan herec, tak Petr vždycky říkal: My jsme vlastně takový veřejný majetek. Svým způsobem to byla pravda. Na jednu stranu to bylo příjemné, na druhou stranu jsme měli toho soukromí méně. Ale já jsem si to docela užíval.
Na jednu stranu velká sláva, na druhou stranu možná rodinné zázemí, ukotvení. To ti možná trošku chybělo, ne?
Já nevím, na co teď Kubo narážíš. Tak jsem potřetí ženatý, ano. Jestli jsi myslel tohle.
Šarm speciál - hosté manželé Vančurovi
Březnový Dámský klub ŠARMU (Proti proudu 60+) se konal opět v Radiokavárně Českého rozhlasu Hradec Králové v Havlíčkově ulici ve čtvrtek 7. března 2013.
Ale teď šťastně, musíme říct.
Šťastně. A jak to víš? Chodíš k nám?
Odhaduji, že šťastně, protože už jste spolu s tvou manželkou dlouho.
Ano, jsme už přes 22 let spolu, možná to už bylo letos 23, musím to spočítat. Máme dva skvělé syny, oba vystudovali v Hradci. Respektive ten starší dokončil Gymnáziu J. K. Tyla a ten mladší ještě na Tylovi studuje. Je spokojený a myslím, že i profesorský sbor s ním. On je hodně šikovný a páni profesoři to tuší.
Takže proto Hradec Králové, kvůli dětem?
My jsme se odstěhovali z Trutnova, protože náš starší syn si vybral gymnázium v Hradci Králové. Nechtěl studovat v Trutnově, nevím z jakých důvodů. A tak jsme se přesunuli, abychom dělali jakási záda nebo zázemí našim klukům. Už jsme se tady trošku domestikovali, ale jestli to některým Hradečákům vadí, tak my se zase odstěhujeme.
Ne, ne, naopak. My jsme rádi. Někde jsem četl vzkaz od Miloše Dvořáčka: Honza je pro mě malý hravý kluk v těle dospělého chlapa a jsem moc rád, že ho tady v Hradci máme.
To je od Miloše moc hezké. Já jsem ho v poslední době viděl dost často, protože jsme spolu dokonce párkrát hráli, to mě vždycky těší, protože Miloš je skvělý hráč, skvělý muzikant. A navíc i moc pěkně zpívá, což ne všichni vědí. Miloš se teď po tom, co Wabi Daněk odešel za těmi mými kolegy do nebeských kapel, tak se Miloš prezentuje i sám. Teď jsem shlédl jeden jeho koncert a moc se mi to líbilo. Je charismatický a já vždy říkal: Miloš si tu kytaru jen pověsí na krk a už hraje. Ona hraje sama, on snad na ni ani nemusí sahat. Skvělý muzikant.
My jsme si teď hráli tvoji Zvlněnou studenou frontu. To je tvá sólová písnička, viď?
Já jsem udělal takové sólové album. A v té době jsem neměl úplně vytipováno s kým bych mohl zpívat nějaké duety, které na tom CD vyšly. A pak jsme to nazpívali s Bárou Štěpánovou, jsou tam asi dva nebo tři duety na tom CD a potom nějaké moje sólové písně. A točili jsme to s muzikanty od Vlasty Redla. Je to z roku 2000. No, už je to 18 let.
Letí to neuvěřitelně.
My, jako kapela, máme příští rok 55. výročí.
No počkej, ty máš kolik let?
Já měl teď měl 71. Takže jak se říká, po 70 začíná život. Kubo, tak se těš. A vy také, přátelé, kteří jste později narozeni.
Musíme připomenout, že Plavci pořád vystupují.
Je to jako Honza Vančura a Plavci, nebo Honza Vančura s Irenou Budweiserovou. Irena jezdí se mnou jako častý host. A také Mário Bihári, to je muzikantská legenda, řekl bych. A ještě s dalšími hráči prostě hráváme koncerty. Tady v Hradci Králové toho 16. června budeme tedy bez Ireny, ona má v té době nějaké své projekty, protože má samozřejmě i svoji práci.
Náměstí Svobody, jak se tady tomu říká "u tanku", tam bude 16. června Den s Českým rozhlasem Hradec Králové. Na jaké písničky se můžeme těšit?
Lidé po nás chtějí ty klasické. Takže začneme Promovaní inženýři a končíme třeba Trpasličí svatbou, nebo Zvedněte kotvy, Polez bavlno. Prostě těch písní je spousta, desítky písní, které můžeme nabídnout posluchačům. Ti staromilové si rádi poslechnou to, co bývalo v těch prvopočátcích kapely, takový ten zlatý fond kapely. Hity, které byly populární a jsou populární dosud. Zná je spousta posluchačů a diváků.
Čtěte takéJan Vančura & PLAVCI
Také je hodně často hrajeme.
Děkuju. Možná si můžeme někdy společně zazpívat naživo. Sbor hradeckého rozhlasu. Když to dáte nějak dohromady a něco secvičíte.
To je dobrý nápad. Uvidíme. Mě zajímá, vznikají tedy ještě stále i nové písničky?
Tak nové. Jednak máme v repertoáru i blues, spirituály, přišla s tím Irena Budweiserová. Mário Bihári hraje nějaké svoje romské písničky, do toho jsou ty naše základní pecky. Hrajeme, koncertujeme. Ono těch seskupení je víc, já to tady nechci rozpitvávat, které se hlásí k odkazu kapely, jsou vlastně čtyři, které hrají víceméně totožný repertoár. Ale prostě Honza Vančura, Irena Budweiserová, Plavci, tak si říkáme. Hrajeme teď celé léto. Zmínil bych jeden koncert, který bude 10. srpna, takový zásadní letošní koncert, ten bude v amfiteátru Loket. Tam máme pozvaných spoustu hostů.
Já vím Honzo, že ty máš hodně rád vodu. Od malička jsi plaval také závodně. Pořád se ještě každé ráno osvěžuješ studenou sprchou?
Ano, studenou, pořád si dávám studenou. Ale je pravda, že někdy už to trošku víc bolí.
Tvé léto bude asi o těch koncertech.
Mé léto, ano jistě. Až do podzimu máme kalendář, nechci říct úplně plný, protože přeci jen v mém věku už je potřeba odpočívat.
Těšíme se tedy v sobotu 16. června v Hradci Králové na Jana Vančuru a Plavce.
Související
-
Jan Vančura - vedoucí skupiny Rangers-Plavci
V úterý 12.10.2010 zavítali do studia ČRo HK Jan Vančura - zpěvák, kytarista a také vedoucí skupiny Rangers-Plavci spolu s Karlem Macálkou z téže kapely. Rozhovor v...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
