Na mýtický nástroj Panovu flétnu se hraje podobně jak na láhev od piva, směje se Petr Tomeček

Můžeme představit Panovu flétnu? Jak vypadá a odkud pochází?
Lidé si někdy trošičku mylně myslí, že se jedná o indiánský nástroj. Ovšem jedná se o jeden z nejstarších dechových nástrojů na světě vůbec a název Panova flétna pochází z řecké mytologie. Podle jedné krásné řecké legendy byl bůh Pan napůl kozel a napůl člověk, bůh pastýřů a stád. Zamiloval se do sličné nymfy, které ale jeho lásku neopětovala. Zájem boha Pana se pro ni stal natolik nesnesitelný, že poprosila nejvyššího boha Dia, aby ji proměnil v rákos. A ten její prosbu vyslyšel. Když to viděl bůh Pan, tak si z toho rákosu nalámal různě dlouhé trubičky, seřadil si je za sebe a vyrobil si tak hudební nástroj. Po večerech na něj začal hrát smutné, melancholické melodie. Tím jsem také popsal, jak nástroj vypadá. Jsou to různě dlouhé trubičky seřazené za sebou.

Petr Tomeček ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Z jakého jsou ty trubičky materiálu? Je to stále rákos? Nebo z čeho je vaše flétna?
Má flétna je dřevěná, je to černé africké dřevo. Nicméně flétny se vyrábějí z nejrůznějších materiálů od bambusu, pořád tedy zůstává, přes různé typy dřeva, ale dnes si můžete nechat vyrobit flétnu z kovu, případně i ze skla.

Panova flétna je oblíbená i opticky. Lidé si říkají, jak bude znít. Houslistů či trumpetistů je spousta, hráčů na Panovu flétnu ne.
Petr Tomeček, umělec, hráč na Panovu flétnu

Bůh pastýřů hrál smutné písně, vy hrajete i veselé?
Snažím se o to. Ale to je spíše otázka na mé posluchače, jestli to, co poslouchají, může být i veselé. Nicméně si myslím, že v těch smutných, melancholických písních člověk najde více emocí.

Čtěte také

Pro radost i zdraví. Zobcová flétna je jedním z nástrojů, na které když hrajeme, můžeme se i léčit

Zkoušel jste hrát na třeba i na skleněnou flétnu nebo kovovou? Zní jinak?
Zkoušel jsem hrát na skleněnou i kovovou flétnu. S tou skleněnou mám takovou krásnou příhodu. Objevil jsem ve Švýcarsku výrobce skleněných Panových fléten, tak jsme si tam s mojí paní udělali prázdninový výlet, cestovali jsme opravdu neuvěřitelně dlouhou dobu až k jezeru Thun, kde jsme očekávali nějakou velkovýrobnu či továrnu. Nakonec se ukázalo, že ten pán, co se mnou komunikoval a pořád v e-mailech opakoval "u nás ve výrobě", tak to celé vyráběl u sebe doma ve sklepě. Jediné, co dělal, bylo, že řezal různě dlouhé zkumavky a seřazoval je za sebe. Velice brzy se ukázalo, že ta flétna sice měla zvuk moc hezký, i pro oči byla moc krásná, nicméně velmi nepraktická. Protože člověk, když na flétnu hraje, tak do ní sem tam i tak trošičku plive. A když se ty sliny začaly kondenzovat a stékat po té zkumavce, tak už to zase tak moc pohledné nebylo. Takže jsem nakonec od toho nákupu upustil, nicméně byl to krásný výlet do Švýcarska.

Představili jsme nástroj, pojďme představit vás. Kdo vás přivedl k hudbě, najdeme ty stopy už v dětství?
K hudbě mě samozřejmě přivedli rodiče. Byla to taková, skoro bych řekl, až povinnost, a protože v naší rodině existovali trumpetisté, sice amatérští, ale jasnou volbou byla trubka. A mým dětským snem bylo hrát na saxofon nejprve. Ten jsem si ale splnil až o mnoho let později, když jsem vystudoval konzervatoř v Ostravě.

S varhaníkem Václavem Uhlířem zahrajeme v Hradci Králové společný koncert. Spojí se tak dva nástroje s magickými píšťalami.
Petr Tomeček, umělec, hráč na Panovu flétnu

Absolvoval jsem základní vojenskou službu u Hudby Hradní stráže, následně jsem působil dva nebo tři roky v Divadle Moravskoslezském v Ostravě, ale pak jsem se rozhodl pro jistou hudební odmlku, protože mě zlákal trošičku jiný svět. Nicméně někdy v roce 2015 jsem zatoužil se k hudbě vrátit, spíše to měl být takový koníček. A hledal jsem něco, na co u nás nikdo nehraje. A to byla Panova flétna. Začal jsem na ten nástroj hrát, dokonce v Beskydech žije Holanďanka, která hraje na Panovu flétnu po celém světě, tak jsem u ní bral první lekce. Její jméno je Liselotte Rokyta. Následně se z toho koníčku stala práce, protože Panova flétna je oblíbená už opticky, když člověk přichází na pódium, tak posluchač uvažuje, jak to bude znít, co to bude. Přeci jen houslistů, trumpetistů či klarinetistů je spousta, ale hráčů na Panovu flétnu ne.

Čtěte také

Renesanční muzika je jako jazz, hodně se v ní improvizuje, usmívá se mladý flétnista Ondřej Hanuš

V České republice je to trošku exotický nástroj. Už jen proto, že na něj nehraje mnoho lidí. Jistě jsou ale země, ve kterých má větší tradici?
Určitě. Země, kde má Panova flétna největší možnou tradici a je zakořeněna v lidové hudbě, jsou Rumunsko a Moldávie. To Rumunsko úplně nejvíc.

Vy jste Rumunsko také nedávno navštívil a odvezl jste si velký zážitek. Setkal jste se prý s mistrem Panovy flétny.
Je to nejslavnější hráč, je to jméno, které rezonuje celou naší branží. Maestro Gheorghe Zamfir. Opravdu jsme tam s mou paní cestovali na začátku září, urazili jsme 1 350 km až do jeho rodného města Gaesti, kam nás pozval. Byli jsme se podívat i v muzeu, které už tam během svého života má. To mapuje celou jeho hudební kariéru. A emoce byly tak obrovské, že moje paní moje dokonce omdlela na ulici, když nás Gheorghe Zamfir pozval na společný oběd. To není legrace, to je pravda. Opravdu jsme ji tam křísili. Má paní je asi jedním z mála lidí na světě, který může říci, že ho křísil samotný maestro Zamfir na ulici. A musím říct, že od té doby mám úplně jiný náhled na umění Panovy flétny.

Je to o mechanice rukou, jako to má klavírista, když ví, kam má sáhnout. Já to musím dělat u Panovy flétny podobně.
Petr Tomeček, umělec, hráč na Panovu flétnu

Máte za sebou spoustu projektů s Panovou flétnou, ale spoustu jich je také před vámi. Chystáte novou desku?
Ve spolupráci s Českým rozhlasem chystám novou desku, na které budou znít za doprovodu klavíru a orchestru pouze skladby Ennia Morriconeho, snad nejslavnějšího skladatele filmové hudby. Na to se moc těším. Pak mám před sebou nejkrásnější roční období, Vánoce, takže jako mnoho dalších muzikantů mám před sebou spoustu nádherné práce. A tady v Hradci Králové budeme hrát nádherný koncert 30. listopadu v Městské hudební síni. Pozvání ke spolupráci přijal místní špičkový varhaník Václav Metoděj Uhlíř, takže spolu budeme hrát koncert, kde zazní opravdu mnohé, dá se říci, od Bacha po Vlacha na netradiční Panovo flétnu. Spojí se tak dva nástroje s magickými píšťalami.

Čtěte také

Přes 50 let hraje na varhany v hradeckém kostele Panny Marie: Je to jako posilovna pro tělo i ducha

Následovat bude 8. prosince koncert také ve zdejším regionu, v Bohuslavicích nad Metují v evangelickém kostele. A letos se mi plní další ze snů, budu hrát v rámci Vánočních trhů v Praze. To byl takový můj velký sen, už když jsem jako kluk nebo potom jako voják chodil po Praze, říkal jsem si: jednou bych tu chtěl hrát v rámci vánočních trhů na velkém pódiu. A to se mi letos splní.

Jaký je vlastně váš repertoár? Dá se na Panovu flétnu zahrát vše? Třeba i moderní hudba?
Já jsem vlastně popem začínal, protože je suverénně nejjednodušší.A za druhé jsou to melodie, které každý smrtelník důvěrně zná. Tedy v mém repertoáru nechyběly věci jako Cirkus Humberto, Krev toulavá od Karla Svobody, spousta krásných melodií Karla Gotta i zahraničních umělců. Ale v poslední době jsem vrátil i k mému původnímu hudebnímu vzdělání, takže mám v repertoáru i skladby klasických mistrů. Takže na koncertě budou znít Bach, Händel, Massenet a podobně. Filmová muzika, to je má srdcovka. A teď se nově učím a osvojuji si repertoár rumunského folkloru.

Jana Kudyvejsová a Petr Tomeček ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Jak se hraje Panovu flétnu hraje? Normálně podle not? Foukáte do těch trubiček, jak nástroj ovládáte? Že různě silně fouknete?
Je to spíše o mechanice rukou, jako to má klavírista, když ví, kam má sáhnout. Já to musím dělat u Panovy flétny podobně. Ale jinak se na ni hraje jako na láhev od piva. Je to podobný styl vyváření tónů. Myslím si, že se najde v České republice spousta mužů, co umí fouknout do láhve s pivem.

My si ale moc rádi poslechneme Panovu flétnu od Petra Tomečka v Hradci Králové, v Městské hudební síni už 30. listopadu při koncertě. Děkujeme za návštěvu i milý rozhovor.