Morový řád z roku 1580 a vyhláška ministerstva zdravotnictví z roku 2020 se kupodivu hodně podobají
Už je to víc než rok, co se stal tématem číslo 1 po celém světě koronavirus a pandemie nemoci covid-19. Nicméně v minulých staletích byly české země postiženy také pandemiemi, ještě mnohem větších a hrozivějších rozměrů, proti kterým byly tehdejší primitivní lékařské postupy prakticky bezmocné.
Všechno si připomeneme s historikem Jindřichem Koldou z Katedry pomocných věd historických a archivnictví Filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové.
Co by vás tak hned napadlo za nemoci a epidemie, kdybyste se měl podívat do historie?
V historii asi ta nejzásadnější, která byla i jedna z prvních u nás se objevivších, byl mor. Ten se stal jakýmsi synonymem pro epidemii, respektive pandemii s názvem černá nemoc, který si pamatujeme i z hodin dějepisu v podstatě jako jedinou probíranou nemoc té doby, která nám zanechala i viditelné stopy ve veřejném prostoru v podobě morových sloupů z té pozdější vlny.
Morové sloupy byly poděkováním za to, že společnost nemoc přežila, a zároveň i jakousi poctou či oslavou ochránců před morem.
PhDr. Jindřich Kolda, Katedra pomocných věd historických a archivnictví FF UHK
Proč se morové sloupy stavěly?
Nejzásadnější vlna morových sloupů přišla v podstatě až na samém závěru morových epidemií, někdy na přelomu sedmnáctého a osmnáctého století. A bylo to jednak poděkování za to, že městská komunita či společnost mor přežila, a zároveň jakási pocta či oslava ochránců před morem. Často se mezi těmi figurami objevují populární svatý Šebestián nebo svatý Roh, což byli patroni chránící právě před touto nákazou.
Čtěte také
Jak to tenkrát vypadalo, když zasáhly morové rány? Jak se proti nemoci lidé bránili?
Medicína byla tenkrát poměrně bezbranná, protože podobné rány brala částečně jako trest boží za nějaké hříchy, což se pak přenášelo na společnost. Měla jedinou terapeutickou možnost, která spočívala v obnovení vnitřních harmonií jednotlivých šťáv. Takže to byly zásahy typu pouštění žilou, přikládání baněk, pijavic a tak dále. Ale empiricky, pozorováním už tehdejší lidé přišli na to, že se dokáží pomocí nemedicínských zásahů s touto ranou vyrovnat. Ta opatření pak spočívala v různých karanténních opatřeních. Čistota na ulici, izolace nemocných, různá opatření typu zákazu shromažďování, zákaz dejme tomu jatek a zabijaček v centrech měst a podobně.
Při španělské chřipce i při choleře vidíme první veřejné reklamy na zaručené doporučené prostředky. Likéry nebo všemožné kyselky.
PhDr. Jindřich Kolda, Katedra pomocných věd historických a archivnictví FF UHK
Takže už tenkrát fungovala omezující opatření.
Nesmíme si zase namlouvat, že jsme se posunuli o nějaký velký úsek poznání dál. Protože jsme schopni původce všech zásadních historických pandemií typu neštovic či cholery a tak dále rozpoznat v podstatě na úrovni bakterií někdy od devatenáctého století. A u virů se pohybujeme až ve století dvacátém. Takže jsme to viděli i loni a letos, že veliký díl všech proticovidových opatření spočívá v omezení. Přečteme-li si morový řád dejme tomu z roku 1580, a srovnáme-li ho s vyhláškou ministerstva zdravotnictví z roku 2020, tak tam najdeme velmi výrazné podobnosti.
Čtěte také
To je neuvěřitelné. Takže medicína se sice posunula neuvěřitelným způsobem, ale tohle funguje stále. Ovšem proti spalničkám nebo neštovicím už i tenkrát začalo fungovat očkování.
Ano. Neštovice jsou první nemocí, proti níž se vakcinace začala používat. Už název vakcinace pochází z latinského vacca či vaccat, což je kráva, protože černé neštovice se podařilo zničit tím, že se udolaly pomocí vakcinace neštovic kravských, na což přišel anglický lékař Edward Jenner už na konci osmnáctého století. A shodou okolností byl inspirován různými lidovými zvyky a přístupy, ale co je možná ještě zajímavější, už záhy potom, někdy v první polovině devatenáctého století, můžeme pozorovat první výpady popíračů a odpůrců očkování. Karikatury zesměšňující celý tento proces.
Teď mě zajímá slavná španělská chřipka z počátku 20. století, protože tam velká podobnost se současnou pandemií, viďte?
Španělská chřipka byla jedna z největších pandemií a v paměti zůstávající globální záležitost, která se objevila v roce 1918. Oficiálně do českých zemí přišla snad někdy v létě, údajně první případ španělské chřipky byl u nás zaznamenán závodním lékařem v huti na Kladně, v pozdější Poldovce. Nemoc pak u nás v podstatě proběhla v nějakých čtyřech epidemických vlnách, přičemž ta poslední připadá na rok 1920. A ta podobnost se současností spočívá zejména ve vnějškových znacích. Všude hodně nemocných, vlny s různou intenzitou, která je celkem podobná i intenzitě vln covidových.
První vlna byla nejnižší a relativně dobře zvládnutá, potom další s vyššími počty nemocných. Kdybychom se podívali na fotografie z té doby, uvidíme na amerických nebo francouzských ulicích lidi s rouškami a podobné záležitosti. Celosvětově si španělská chřipka vyžádala podle obecných součtů zhruba 50 000 000 obětí, což do té doby asi nikdy nebylo. Ale ten počet mrtvých byla překryt hrůzami první světové války. Přestože v Evropě na ni zemřelo daleko víc lidí než na válečné útrapy, respektive na poli bitevním, ale u nás tomu bylo právě naopak. U nás se počítá, že za války zahynulo zhruba 300 000 mužů, ale chřipka si vyžádala podle nejvyšších údajů zhruba 80 000 obětí.
Čtěte také
Mluvil jste o podobnosti nošení roušek. Tedy stále pandemie souvisí s chováním celé společnosti, ne?
Historicky jsou ta ohniska chorob a katastrof celkem podobná. Řada z nich, včetně těch nejnovějších, SARSu, MERSu i covidu a ostatně i španělské chřipky, ale i moru, má původ na Dálném východě, v oblasti táhnoucí se, dejme tomu, od Mongolska dolů. V Evropě, pokud si zase vzpomeneme, tak loňský covid začal v Itálii. A Itálie byla zase první ze zemí nebo regionů, který byl v Evropě zasažen morem někdy ve čtrnáctém století.
A já tady zase mám takové ty zaručené rady, co se tenkrát říkalo, že stoprocentně zaručeně funguje na španělskou chřipku. Že prý stačí nechat si vytrhat zuby, nebo krční mandle, nebo stačí nosit v kapse kousek síry a virus člověka nenapadne.
Je to přesně tak. A právě při španělské chřipce, a ostatně i při choleře, která tady řádila zhruba půlstoletí předtím, pozorujeme první veřejné reklamy na zaručené prostředky, likér proti choleře či španělské chřipce, doporučovaly se i všemožné kyselky. Existovaly velké reklamy, že pokud budete pít právě tuto konkrétní vodu, tak se rozhodně z této choroby dostanete.
Historik Jindřich Kolda z Katedry pomocných věd historických a archivnictví Filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové byl dnes naším hostem.
Související
-
Poklady broumovské klášterní knihovny ožívají pod rukama odborníků. Jak se zachraňují knihy?
Pokladů broumovský klášter ukrývá mnoho. Na jeden se zaměříme s magistrem Jindřichem Koldou z katedry pomocných věd historických a archivnictví Filozofické fakulty UHK.
-
Hrabě Špork udělal z lovecké štvanice zábavu, sport a společenskou událost. Jako je dnes golf
Na Kuksu se každý rok konají tradiční Svatohubertské slavnosti. Dnes nás bude hlavně zajímat člověk, který u nás lov a myslivost obrodil a stojí i za barokním hospitalem.
-
Z pohledu historiků není omezení výuky a uzavření škol úplně mimořádná záležitost našich dějin
Žáci 1. a 2. tříd se ve středu 18. listopadu vracejí do školních lavic. Omezení výuky zasáhlo do chodu rodin, z pohledu historie ale nejde o ojedinělou záležitost.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
