Michal Koudelka sice neobsluhoval anglického krále, ale rodiny Gordona Ramsayho a Davida Beckhama!

Jaké to bylo, obsluhovat Gordona Ramseyho v jeho soukromí na Vánoce?
Jelikož jsme se už v práci předtím několikrát viděli, tak to bylo příjemné, i když trochu stresové. Ovšem to opadlo po pár minutách, kdy nás přivítal s otevřenou náručí a dalo by se říct, že téměř v pyžamu. Což taky bylo nezvyklé, ale moc příjemné.

Prý tam byli i Beckhamovi.
Přijeli i Beckhamovi, celá rodina. Už je to delší čas, takže v tu dobu byla jejich nejmenší dcera Harper ještě batole. Obě rodiny udržují přátelství a děti mají neuvěřitelně vychované. Tedy bylo to opravdu celou dobu velmi příjemné a jsem rád, že jsem s nimi mohl strávit večer.

Na gastronomii mě nejvíc baví rána. Vstávám před pátou, přijdu první do práce, dám si kávu a chci být čerstvý, když otvírám podnik lidem.
Michal Koudelka, kuchař a majitel snídaňového bistra v Hradci Králové

Máte nějakou fotografii z toho večera?
Nesměli jsme fotografovat. Museli jsme nechat vše schované a dokonce taxikář, když nás tam vezl, musel zastavit ve vedlejší ulici. Museli jsme být opravdu dobře utajeni. Ani nevím vlastně z jakého důvodu.

Čtěte také

Michal Vacek: Kuchařinu musíte milovat, jinak budete „vyvaření“. Je to sebevzdělávání na celý život

Jak jste se dostal do Londýna? A možná nejdříve vůbec ke gastronomii? Jako kluk jste chtěl být kuchař?
Máme to v rodině, takže mě kuchařina táhla odmala. Pak jsem vystudoval hotelovou školu v Chrudimi a zkusil jsem vysokou školu. Ta mi ale nedopadla, protože nejsem zkrátka studijní typ, tak jsem odjel do Londýna. O práci tam nebyl problém, tak jsem začal v kuchyni mýt nádobí, naučil se trochu víc mluvit. A další kariérní vzestup záleží vždy na tom člověku, jak se kdo snaží. Takže to bylo půl roku u myčky dole v kuchyni, potom se člověk přesune na bar, tam pomáhá a stoupá nahoru. Já jsem měl výhodu, že jsem gastro studoval, takže šlo zejména o jazyk. Potom se naskytla lepší pracovní příležitost a tam už jsem zůstal.

Ještě řekněte, proč vlastně Londýn? Protože vy jste původně nechtěl dělat v oboru.
Chtěl jsem dělat něco úplně jiného, měl jsem sen, že budu jezdit na snowboardu a celý život si užívat. Ale do Kanady jsme se nedostali, tak jsme zůstali v Londýně, protože měli nám tam známá nabídla, že můžeme u ní bydlet. Rodiče mi řekli, že mi zaplatí letenku, ale že už mi je 18 let a musím se starat o sebe sám. Tak jsem si sbalil kufr a jel jsem. A staral sám o sebe.

Čtěte také

Nedám dopustit na českou kuchyni. Naše národní jídlo, vepřo, knedlo, zelo, po tom svět šílí

V Londýně jste vystřídal několik vyhlášených restaurací, ještě než jste se dostal do podniku Gordona Ramseyho. Zaujala mě jedna, která snad dodávala džem pro královnu?
Jmenuje se Bill's restaurant. Oni byli vlastně součástí výroby onoho džemu, který si královna oblíbila. Opravdu byl na jejím stole servírovaný džem z restaurace, pro kterou jsem pracoval. To bylo velké lákadlo pro turisty, aby si náš výborný jahodový džem koupili. Možná obsahuje trochu méně cukru.

Jak se vám potom podařilo dostat do podniku slavného a světového šéfkuchaře Gordona Ramseyho?
Bydleli jsme v části Londýna, kde on má jednu restauraci, a chodili jsme často okolo. Už mě to úplně nebavilo v restauraci, kde jsem věděl, že tak kariérně už nemám kam dál stoupat. A v gastronomii je normální, že člověk mění podnik. Tak jsem tam odnesl svůj životopis, promluvil s paní, to byl příjemný rozhovor, a ona mi řekla, ať přijdu hned za dva dny na zkoušku. Tak si mě oblíbili, že jsem do týdne nastoupil.

Čtěte také

Svačina trochu jinak. Jak se vyhnout označení „biomatka“ a přitom chystat jídlo z kvalitních surovin

Jaký je Gordon Ramsey člověk? Protože my ho známe jen z televizní obrazovky a jeho show.
Je super, je to profesionál, a dalo by se říct, že je i komik. Má ohromnou energii. Neposedí, pořád někde lítá a je rád středem pozornosti. I když někdy se tomu snaží vyhnout. Dal mi, myslím si, hodně do gastro světa, plus celý jeho tým, protože to jsou profesionálové, kteří určují, jak to má vypadat. I když lidí v gastronomii pracuje spousta, tak tohle je jeden z podniků, jak by se to mělo dělat. A vážit si toho, pod kým se pracuje a s kým.

Co je to nejdůležitější, co jste si od něj odnesl?
Asi pokora. Protože tam se opravdu jak o zákazníky, tak i o vlastní personál zajímali a starali. Prostě ukazovali, že bez nich by to nešlo. Že bez těch lidí a bez zaměstnanců by on by nebyl to, co je.

Michal Koudelka ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Máte už za sebou parádní život plný neuvěřitelných zážitků a zkušeností. Co jste si ze světa přivezl do Hradce Králové pro svoji restauraci a profesi?
Když jsem jezdil do Hradce Králové za rodiči nebo za kamarády, tak jsem viděl, že se tady většinou nebylo kde dobře nasnídat. Tak jsem si přivezl krédo, že ráno dělá den a člověk se musí někde dobře najíst a být dobře obsloužený. To ho nastartuje. Věděl jsem, že něco takového bych hrozně rád jednou vedl. Originální sen byl takový řetězec, ale bohužel covid tomu dal stopku, takže to asi úplně v nejbližší době nedopadne. Zkrátka rána mě na gastronomii baví nejvíc. Nejsem úplně noční osoba, zato rána mám rád. Vstávám lehce před pátou, protože rád přijdu první do práce, dát si kávu a navnadím se. Když otevírám podnik pro lidi, tak už chci být čerstvý. Nejlepší rána jsou v létě, když je teplo a příjemný je pak celý den.

Naším hostem byl dnes Michal Koudelka, který má své snídaňové bistro v Hradci Králové.