Kvasinskému zámku vrací život potomci zakladatelů továrny na motocykly značky JAWA

Ze zámku Kvasiny k nám přijela jeho majitelka a také pravnučka zakladatele značky JAWA, Soňa Klímová Janečková. Jste pyšná, že pocházíte ze slavného rodu průmyslníků a továrníků?
Určitě své předky, dědečka i pradědečka, nezřízeně obdivuji. Protože to, co oni dokázali v těžké ekonomické situaci první republiky, tak to klobouk dolů. A přitom začínali od nuly. Pradědeček byl selský synek, které táhla technika a přes různé životní peripetie se dočkal i své vlastní továrny JAWA.

Inženýr František Janeček, váš pradědeček, byl také velký vynálezce.
Byl. On se vlastně ke své první továrně dostal přes prodej svých vynálezů, svých patentů. Začínal jako zbrojní vynálezce a musím říct, že Janečkův ruční granát se používá téměř bezezměny do teď. Ta konstrukce byla přelomová. Předtím si ty granáty někdy vybouchly a praděda to vymyslel tak, že se všechny součástky sesypou až v okamžiku odjištění, takže to bylo lepší.

Soňa Klímová-Janečková ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto: Milan Baják

Pradědeček zemřel v roce 1941 tuším.
Pradědu nepamatuji.

Ale dědečka ano.
Dědečka ano. Dědečka jsem vlastně viděla dvakrát v životě, protože on v roce 1938 odjížděl s nejnovějším zbrojním vynálezem, aby se k tomu nedostal Hitler. Byl to vynález protitankové pušky, speciálního nástavce, který umožnil z normální pušky prostřelit tankový plášť. To byl tak přelomový vynález, že první, co udělali Němci, když obsadili republiku, že vlítli k nim do továrny, do Janečkovy zbrojovky a hned se sháněli po plánech. Jenomže v té době byly už plány v Británii i s dědečkem.On se po válce vrátil do Čech jen párkrát, když se rozváděl s babičkou a pak když mi bylo asi 6 let. Pamatuji si na vysokého, elegantního, šedovlasého pána. Podruhé a naposledy jsem ho viděla v 80. letech. To už jsem byla v prvním ročníku na pedagogické fakultě a on tady byl asi týden a říkal, pro mě tehdy sci-fi myšlenku: " Víš Soničko, oni tady ti komunisti už dlouho nebudou. Až se nám vrátí majetek, tak se o něj musíš postarat. "

A jak se oni dostali k těm motorkám. Měli zbrojovku. Ale kdy se rozhodli pro výrobu motorek, ale i aut?
Šlo to takovým logickým vývojem. Praděda začínal s Janečkovou zbrojovkou a mezi tím se oženil s holanskou šlechtičnou a s ní měl mého dědečka Františka Karla. Ten se narodil 1904 a když byl na gymnáziu, tak pošilhával po nějakých dalších zajímavých věcech, které by se daly využít ve výrobě. Dlouho přemlouval svého tatínka, až se rozhodli jít společně do motorek. Děda byl ještě student. Zakoupili licenci na motor od Wanderera, takže bylo logické utvořit značku JAWA. Tím začali. 

Kvasinský zámek|foto: Dominika Janečková

Váš dědeček si také potom pořídil sídlo v Kvasinách. Kdy to bylo?
Ono to bylo trošku složitější. Ještě bych se chtěla vrátit k dědečkovi a k továrně. On si koupil panství od baronů Koenigswarter a měl na jednom místě rodinný dům, nádraží a starou pilu Koenigswartrovskou a obrovské množství polí a luk kolem, kde se mohla továrna dál rozvíjet. Z toho je teď vlastně Škodovka potažmo Volkswagen. Jinak v 60. letech jsem se já moc nikde nehlásila k té značce JAWA, protože jsem byla už ve školce byla vykořisťovatel. S maminkou jsme zůstaly na místě činu, byla jsem Janečková a i učitelky se na mě dívaly jako na vykořisťovatele. Takže to nebylo vůbec jednoduché.

Mě by zajímala historie zámku v Kvasinách. Kdo ho tam postalil? Předpokládám, že to byla původně nějaká tvrz.
Je to tak. Byla to původně tvrz. Do roku 1648, kdy se noví majitelé, karmelitáni z Malé strany rozhodli přestavět tvrz na zámek. Tvrz rozebrali a z toho materiálu a ještě dalšího množství postavili trojkřídlý zámek, kde měli svoje kanceláře na správu celého panství, které jim odkázala slečna Frebonie Pernštějnová. Tam bylo zajímavé, že je celý zámek z cihel. Je to tam obložené velkými žulovými kvádry a já jsem si pořád říkala: "To je kamenná zeď, ta historie." Ale ony to jsou jenom desky a za nimi je tlusté cihlové zdivo asi metr dvacet tloušťka u paty. Zjistila jsem to v okamžiku, kdy jsem začala zámek opravovat po té, co nám ho vrátili v roce 1992.

Kvasinský zámek|foto: Dominika Janečková

V jakým stavu byl?
Sídlil tam Ústav sociální péče v té době. Bydlelo tam 80 postižených chlapců, to bylo v hlavním křídle. A další dvě velká křídla, ta obsahovala byty vystavěné v 60. letech dost chaoticky. Jenom pro zajímavost, když jednomu nájemníkovi protékala voda a chtěli jsme zastavit do toho bytu přívod, tak jsme zjistili, že ten byt je v prvním patře, ale ten uzávěr vody je až o dva byty dál v přízemí. V jiném bytě.

Čtěte takéŽivot na zámku o.s. Kvasiny

Někde jsem četl, že jak ten zámek postupně chátral, snad místo střechy tam byla díra a bylo možné ze zámku sledovat nebe plné hvězd.
Ano. To bylo nad těmi dvěma křídly, kde byly byty. Bylo zajímavé, že za těch 40 – 50 let nikoho nenapadlo ani zasklít okna na společné chodbě. Když v zimě sněžilo, tak ta společná chodba byla plná závějí.

Ale vám se podařila neuvěřitelná věc. Vy jste z téhle ruiny vybudovala za několik let nádherné místo pro kulturu. Je tam nádherná galerie.
Ano, ta mi dělá obrovskou radost. Já mám obrovskou radost vždycky, když tam něco opravím, obnovím a je to hezké. Když lidé říkají: " Jé, vy to tady máte hezký!", tak z toho mám hroznou radost.

Kvasinský zámek|foto: Dominika Janečková

Jaké události vás tam teď čekají? Je to kulturní místo pro setkávání, takže koncerty, výstavy?
Ano. Máme už za sebou dvě vernisáže. Ale co bude asi takové nejdůležitější, bude 10. červen. To bude sraz veteránů pod patronací JAWA klubu České republiky a pardubického Veterán Car klubu. To je nádherná akce. Letos už bude 6. ročník. A musím říct, že se tam vystřídá opravdu velké množství šťastných lidí. To je tak hezké sledovat, když tii lidé přijdou do toho krásného zámeckého areálu. Do toho parku, tam všechno kvete. A mezitím je 120 veteránů, ať už to jsou automobily nebo motocykly. Lidé prostě přijdou do jiného světa a jsou hrozně šťastní. Odcházejí a říkají: "Děkujeme vám za ten krásný zážitek." Tak o tom to je.

Takže to bude 10. června. Všechny zveme na kvasinský zámek. A děkujeme zámecké paní, současné majitelce. Myslím, že je to pro vás určitě zadostiučinění, když vidíte, že tam to žije, že je tam život.
Určitě. To je velké. Když jsem tam měla mrtvý dům, který byl takový docela smutný. A teď je to tam hezké, tak to je fajn.

Soňa Klímová-Janečková ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové spolu s Jakubem Schmidtem|foto: Milan Baják

Přijďte na kvasinský zámek. Jeho rodinnou historii nám připomněla Soňa Klímová Janečková. Ještě jednou moc děkuji za úžasnou návštěvu u nás v Českém rozhlase Hradec Králové.