Kočky si na rozdíl od psů nemohou dovolit své city pokaždé ukázat, tvrdí zkušená kočičí psycholožka

Kateřina Štiblická ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Jak pomoci kočkám, které jsou smutné, nespí, nejí nebo nereagují. Jak rozveselit kočku? I to je téma dnešní radioporadny, do které jsme pozvali Kateřinu Štiblickou, která výchovu koček vystudovala v zahraničí a u nás založila Kočičí polepšovnu.

Občas s lidmi, kteří mají doma třeba tři kočky a každá z nich je úplně totálně jiná, žertujeme, že mají tři různé druhy a ne jeden.
Kateřina Štiblická, odbornice na výchovu koček

Věříte, že jsou kočky stejně citlivé jako psi?
To bych chtěla sama vědět, ale bohužel se jich nemůžu zeptat. Víme ale, že kočky mají city, víme, že často reagují emotivně na různé situace. Jen jsou prostě trošku jiné než psi v tom, že si ty své city nemohou pokaždé dovolit ukázat. V tom je podle mě hlavní rozdíl.

Čtěte také

Kočičí polepšovna! Životní vášní Kateřiny Štiblické je pomáhat kočkám a lidem nacházet společnou řeč

Kdybyste si vzali přirozenou situaci koček, které žijí solitérně nebo v nějaké zvláštní skupině v přírodě, tak pro ně není vždy bezpečné ukázat, že je něco bolí. Tak to prostě skryjí. Jsou to malá zranitelná zvířata v rámci přírody, na rozdíl třeba od psa. U toho si dovolím říct, že se mnohem snadněji socializuje, vede spíše smečkový život. A tam se sdělení emocí daří trošku lépe.

Pokud jsou kočky tak citlivé, tak proč někdy mučí svoji kořist? S ulovenou myší jsou schopné si pohrávat poměrně sadisticky.
Tady by se možná hodilo ono veganské poučení, že každý z nás jí kuřata, a také nám to není líto. Já si ale myslím, že v tom chování koček ten takzvaně sadismus trošku vidíme my. Kočka, když loví myš, tak u toho necítí touhu způsobit myši nějakou hroznou emoční reakci a trápit ji. Nečerpá z toho, že je myši hrozně, nějakou satisfakci.

V některých případech se člověk může zeptat, co bych dělal v určité kočičí situaci. Někdy se to dá nacítit, ale musíme v tom být opatrní.
Kateřina Štiblická, odbornice na výchovu koček

Ta kočka si prostě buď hraje nebo loví. A logicky, když se ta myš hýbe, to znamená, že si kočka vlastně prodlužuje ten samotný lov. Prodlužuje si stav, ve kterém jí je dobře. Já tomu někdy říkám sport. Jako když běžíte a je to super. Není v tom žádný zlý úmysl. Ale samozřejmě na tu myš to dopadá.

Čtěte také

Ve vybraných lokalitách Hradce Králové začal odchyt toulavých koček. Město je nechá vykastrovat

Kočka vnímá svět určitě úplně jinak, má své touhy, které se asi snaží naplňovat.
Myslím, že emoce jsou prostě taková vodítka, která dávají světu a životu smysl. Systém nutí nás jednat a je to vlastně úplně normální věc.

Mají to stejné kocouři i kočky nebo tam je nějaký rozdíl?
Já bych řekla, že spoustu věcí mají společných. Jsou prostě jeden druh. Možná se kocouři například tolik nestarají o koťata, to je jim trošku upřeno.

Mám tendence srovnávat kočky s lidmi a také každý člověk je úplně jiný. Koček je nespočet druhů, tedy u každé to asi bude trošku jinak?
Ano, tak to doslova je. Každá kočka má jiný temperament. Občas s lidmi, kteří mají doma třeba tři kočky a každá z nich je úplně totálně jiná, žertujeme, že mají tři různé druhy a ne jeden.

Čtěte také

Až na mě nějaká kočka promluví, tak se nebudu divit, směje se zkušená chovatelka Helena Rückerová

Jak těžké je kočce porozumět?
Je to tak těžké, až vznikla samostatná profese, kterou se živím. Kočičí psycholožka. Ale já jsem opatrná, abych přirovnávala lidi ke kočkám nebo abych se snažila odhadnout, co si kdo myslí i u lidí. Protože víme všichni, že je to problém.

Ale v některých případech se člověk může i zeptat, co bych asi dělala já v určité kočičí situaci. Někdy se to dá nacítit, ale musíme v tom být opatrní.

Kateřina Štiblická a Pavla Kindernayová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Celou kočičí a současně i tak trochu psychologickou poradnu s Kateřinou Štiblickou si můžete poslechnout v našem audioarchivu.