Kočičí polepšovna! Životní vášní Kateřiny Štiblické je pomáhat kočkám a lidem nacházet společnou řeč

Jste kočičí psycholožka?
Já jsem spíše kočičí behavioristka, ale psycholožka se říká lépe, to je pravda.

Kateřina Štiblická ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Studovala jste tento obor v Anglii a předtím chemickou univerzitu. To spolu nějak souvisí?
Člověk by to možná neřekl, ale souvisí. Mně to dost pomáhá, protože chemická komunikace koček zahrnuje chemii, ale i různé léky, případně pochody v mozku. Takže já jsem za chemické vzdělání velmi vděčná.

Je to doslova detektivka zjistit, v čem je problém. Často jde o spojování teček a vciťování se do zvířat i do lidí, než odhadnete, o co jde.
Kateřina Štiblická, odborník na výchovu koček

Je vůbec možné kočku vychovat?
Jde se s kočkou domluvit, jde s ní žít. Kočky se dají i trénovat, ale já osobně termín výchova moc ráda nepoužívám. Raději volím liberálnější přístup, který na kočky funguje skvěle.

Čtěte také

Chcete si pořídit domů kočku? Chovatelka Helena Rückerová vám poradí, co je dobré promyslet

Kočky jsou nezávislá zvířata, to víme všichni. Takže problém možná bude v nás v lidech?
To si nemyslím. Největší problém bývá prostě ve společném spolužití, kdy každý má jinou představu o tom, jak by se věci měly dít. Představa kočky a člověka je často rozdílná. Nerada na něco ukazuji prstem, protože problém může být kdekoliv. Často řeším třeba značkování koček v domácnosti. Naprosto pochopitelně, protože to smrdí. To je asi nejčastější problém.

Dalším častým problémem bývá třeba agrese vůči majiteli nebo dokonce jeho dětem. Nebo k ostatním kočkám. A pak různé další speciality, úplně cokoliv. Je to doslova detektivka zjistit, v čem je problém. Na začátku máte pocit, že co to může teřba tohle, ale vy to musíte rozebrat na kousky a zjistit, co se vlastně děje. Je to často o spojování teček a vciťování se do zvířat i do lidí, než odhadnete, o co jde. Odborně se můj přístup jmenuje psychobiologický a naučila jsem se jej právě v Anglii.

Dá se najít cesta, aby se všem žilo lépe. Vždy je lepší nabízet možnosti, co dělat, než zakazovat. Nebo říkat, že něco kočka nemá dělat.
Kateřina Štiblická, odborník na výchovu koček

Jak tedy při tom pátrání postupujete?
První je taková neoblíbená věc, bohužel to nikdo nemá rád, a to je vyplňování dotazníků. Málokdy mi pomůže kočku pronásledovat po domě, spíš potřebuji zjistit, co se děje v té domácnosti obecně. Jaký má kočka životní styl, jak reaguje na lidi a na různé situace. Nezajímá mě tedy pouze problém, ale život kočky jako celek. To je základ mé práce, rozhovor a vyčerpávající odpovědi majitele na mé otázky. Tedy je to hlavně dialog s majitelem kočky. Je pro mě hlavním zdrojem informací a také hlavním parťákem, který kočku zná nejlépe na světě. Změnit věci k lepšímu dokážeme jen spolu.

Čtěte také

Kim Ir-sen je můj vášnivý a upovídaný mazlíček. Orientální kočka s nádhernýma zelenýma očima

Prosinec, oslavy konce roku, ohňostroje, petardy, které nejsou pro zvířata úplně v pořádku. Jak vysvětlíme kočce, aby se nebála?
V tu danou chvíli už jí to nevysvětlíme. Potíž je v tom, že strachy z ohňostrojů a podobných hlasitých zvuků jsou úplně normální a přirozené. Říkám tomu takový dáreček od předků. Dříve bylo výhodné se bát podobných událostí, abyste přežili. Ale jdou samozřejmě udělat určité věci, aby to bylo v tom okamžiku pro kočku lepší, aby měla větší kontrolu.

Nejefektivnější je prostě zabouchnout okna, dveře, zatáhnout žaluzie, abychom ten hluk aspoň trošku omezili. Případně ho můžeme zkusit zastínit třeba zvukem z televize nebo rádia. Ten venkovní hluk trošku zakryje. A pak můžeme zkusit třeba otevřít skříň, kterou třeba kočce zakazujete v průběhu roku a ona tam chce být. Alespoň v tento den bych absolutně povolila a nabídla jí veškeré skrýše, které potřebuje. Protože častou reakcí kočky na stres je schovávání se.

Čtěte také

Kočičí máma Renata Hübnerová dává šanci opuštěným zvířatům. Její domov pečuje o 30 koček

Nějak natrénovat, že když bouchne petarda, tak kočka si klidně leží a vůbec nic se neděje, to asi nejde?
To by bylo skvělé. Ale často se k tomu dá aspoň nějak tréninkem přiblížit. Ale teď, v půlce prosince, už to nestihneme. Ovšem pokud se člověk setká s tím, že kočka nesnese dobře ten silvestrovský rej, tak si může najít trenéra nebo behavioristku či psycholožku, a dá se to řešit.

Budeme tedy kočku trénovat a vystavovat ji hluku?
V podstatě ano. Věda je ovšem v tom, že musíte najít takovou úroveň hluku, která kočku neděsí a zároveň už je tam zvukový vjem. Hranici komfortu pak pomocí tréninku posouváme. Je tam ale spousta různých pastí, do kterých člověk může jako trenér spadnout.

Hledáme si k sobě cestu. Ze zkušeností vím, že kočky jsou fajn, a když to s nimi člověk umí, tak se s nimi většinou dá domluvit.
Kateřina Štiblická, odborník na výchovu koček

Že třeba kočku oceňujete málo nebo moc, že neodhadne hlasitost toho rušivého zvuku a kočka utíká, protože je to na ni moc. Ovšem se zvukem je to náročné u koček celoročně, týká se to třeba i bouřek, hlasitých motocyklů, nedejbože výstřelů nebo něčeho podobného. Takže trénink se vyplatí i na běžné situace v průběhu roku. A ubezpečím vás, že ten trénink je obrovská zábava, protože kde jindy pro vás kočka něco udělá?

Kateřina Štiblická a Pavla Kindernayová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Je možné natrénovat také kočku na vyšetření u veterináře?
Je to podobný princip jako u těch ohňostrojů. Kdy se snažíte kočku nějakým způsobem takové situaci pomalinku vystavit. A ohledně vyšetření je těch situací spousta. Někdo se třeba bojí už jen cestování v přepravce, někdo až toho, když se mu lékař hrabe v uchu. A opět jde o to, posouvat hranice toho komfortu.

Čtěte také

Změna chování kočky je prvním signálem nějakého problému, říká fyzioterapeutka zvířat Stephanie Mach

Jde o to nepřejít přes tu její hranici, kdy je s tím ještě O.K. A ocenit ji pamlskem za to, že zůstala v klidu. A včas přestat. Samozřejmě existují i případy, kdy je to těžší na rozlousknutí, ale i tam se dá najít nějaká cesta, aby se všem žilo lépe. Vždy je lepší takzvaně nabízet možnosti, co dělat, než zakazovat. Nebo říkat, že něco kočka nemá dělat.

Možná proto je cesta ke kočkám trošku složitější než ke psům, protože kočky jsou prostě paličatější?
Určitě si hledáme cestu, ale tady bych mírně nesouhlasila. Ze svých zkušeností vím, že kočky jsou fajn, a když to s nimi člověk umí, tak se s nimi většinou dá domluvit.

Kateřina Štiblická a Pavla Kindernayová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Celou kočičí radioporadnu spojenou s Kočičí polepšovnou s Kateřinou Štiblickou si můžete poslechnout v našem audioarchivu.