Které kočky jsou v módě? Mají svou duši a srdce. A člověka berou jako parťáka. Ale i ony mají své dny
Dvě kočky tady dnes máme v Českém rozhlase Hradec Králové. Tedy ta jedna přišla sama, ta druhá byla přinesena. A ta mluvící se jmenuje Bára Bartoňová a je to chovatelka, která nám tu svou šampionku určitě ráda představí.
Já jsem řekl šampionku, on to je šampion, že ano?
Je to šampion. Jmenuje se Drakón Gusanera. A je taky upovídaný. Určitě vám tady taky něco řekne.
Gusanera znamená ve Španělštině prudká vášeň. Tak to mě zajímá.
Ano, to je název mé chovatelské stanice. A vlastně to vystihuje i ty kočky a tohle plemeno. Siamek orientálek a seychelek. Které jsou hodně temperamentní, všechno dělají s vámi, jsou ukecané, což možná Drako ukáže a hlavně jsou to výborní přátelé, kočkopsi.
Já si myslím, že kočky berou člověka jako přítele. Ta zvířata mají prostě svoje srdce, svoji duši. A člověka berou jako kamaráda a jako parťáka.Bára Bartoňová, chovatelka koček
Já nejsem velký znalec koček, ale už na první pohled mě zaujal ten protáhlý čumáček. To je asi základní znak téhle kočičky.
Ano, té siamky orientálky. A v podstatě i ty seychelky mají klínovitou hlavu, takže mají dlouhý nos, velké uši do strany protažené a mají krásnou štíhlou postavu s dlouhým ocasem.
Taky ta kresba se mi líbí. Jak se to tomu říká, znaky?
Ano, on je vlastně jakoby bicolor, proto je seychelák a má takovou jinou kresbu než klasická siamka, co si můžete najít na Internetu.
Jak dlouho máte Drakona?
Drakonkovi je 6 let.
Říkal jsem, že je to šampion. Tak má už nějakou medaili?
Vyhrál v koťátkách a pak jsem v podstatě přestala vystavovat s ním. Takže pak už je doma a teď je to kastrát spokojenej, takže už ta postava není úplně atletická, jak by měla být.
Báro, vy jste z Nového Města nad Metují. A mně hned zaujalo to vaše příjmení Bartoňová. Tam v Novém Městě nad Metují mají Bartoňové - Dobenínové zámek. Náte něco společného?
Nemáme přízeň, asi ne.
To jenom tak pro zajímavost. No a kdy jste si začala s těmi kočkami? Co vás přivedlo k tomu chovatelství?
K siamkám mě přivedla moje učitelka zpěvu paní Hasan Abdal Vahab, která sama chovala siamky. A říkala mi a popisovala mi je jako úžasné plemeno. A já jsem se do nich zamilovala a v roce 2004, 2003 jsem si pořídila svou první orientálku siamku. Zamilovala jsem se do toho plemene, úplně mne pohltilo.
Co to znamená, když jako chovatelkou koček v tom vašem pojetí. Protože vy máte i takový spolek tady v Hradci Králové.
Ano, máme tady základní organizaci chovatelů v Hradci Králové, která patří pod Český svaz chovatelů koček a ten sdružuje chovatele a vystavovatele potencionálně, majitele těch rasových koček, nebo plemenných koček, abych to takhle řekla hezky. My pak můžeme vystavovat, chovat a můžeme s těma kočkama dál pracovat.
To znamená, když mám jakoukoliv kočku doma, tak se můžu stát vaším členem?
Ano. I s kočkou domácí se můžete stát členem Svazu chovatelů koček. A samozřejmě můžete i vystavovat na výstavách. My máme přímo v organizaci členku, která má velmi úspěšné kočky domácí.
Dá se třeba v tomhle směru mluvit o nějaké módnosti nebo o trendech, kterým by třeba čeští chovatelé nějak podléhali, když i vybírají, jakou kočku budou chovat?
Ano, vybírají si. Největším trendem zrovna siamky a orientálky nejsou. Ony jsou hodně atypické. Velmi oblíbené jsou ragdolové, mankuni, britky. A siamky jsou tak jako dál.
Co takové ty kočky, teď to bude znít divně, ty nahaté?
Sfinxi. Ty jsou moc pěkné. Ale myslím si, že obliba u nich taky zatím moc není. Čekáme, než se objeví milovníci těchto plemen. Zatím čekáme a myslím si, že to přijde.
Vy jste přinesla i poháry, tak nám je představte. To jsou Dragonovy?
Ne, to nejsou Dragonovy, to jsou jeho dědečka Orky Tachimas. A vyhrál je v Polsku. To byl velmi úspěšný kocour a v podstatě to byl první orientální bicollor v Čechách, který sem byl dovezen.
Ať už je to jakákoliv kočka, tak určitě platí, že kočku musíš milovat. Protože ona je svéhlavá, má svoji hlavu, je to tak?
Ano. Kočky jsou osobnosti samy o sobě. A to je na nich prostě to úžasné. Člověk prostě nemůže vždycky stoprocentně vědět, co udělají, mají svou hlavu, své nálady, svoje dny.
Když se na mě takhle Drakon dívá, tak co si tak asi o mně myslí? Dokážete to odhadnout?
No, on teď zrovna zkoumá prostředí. Takže v tuto chvíli on komentuje všechno, co vidí a říká: aha, tady je tohle, aha tady a tady je tohle zajímavé a teď jdu dolů a teď se tady projdu a povídejte, tady jsem.
Co si tak asi myslí kočky o člověku? Jako ho berou? Psi berou člověka jako svého páníčka. Je to tak i u koček?
Já si myslím, že kočky berou člověka spíš jako přítele. Někdo říká, že je to podmíněno žrádlem. Já si myslím, že ne. Že ta zvířata mají prostě svoje srdce, svoji duši. A člověka berou jako kamaráda a jako parťáka.
Takže jako velkou kočku možná? Takovou hloupou, velkou kočku.
Velkou, ano, hloupou velkou kočku. Je to tak Drako?
Jak vám dá najevo, že vás má rád?
Přijde a přede a pomazlí se. Takovým tím pohledem, těma očima. Že vidíte, že to tam prostě je.
A když se mu něco nelíbí, tak to taky umí říct?
Umí, umí. To si pak jekne úplně jinak, nebo si prskne.
Kolik vlastně koček uvidíme teď o víkendu, to znamená v sobotu a v neděli, tady v hradeckém hotelu Černigov. Protože ta výstava, která se tam chystá, to je velká událost?
Ano, to je mezinárodní výstava koček, je to dvoudenní výstava koček. Bude v sobotu od 10 do 17 hodin a v neděli od 9 do 16 hodin. A každý den bude kolem 170 koček. I ze zahraničí. Budeme tam mít pro diváky výstavu Miss kočka, kde budou návštěvníci volit nejhezčí kočku podle svého vlastního výběru.
Co se všechno hodnotí? Protože to je subjektivní pocit a názor. Každý majitel má samozřejmě doma tu nejkrásnější.
Ano, to je pravda. Na posuzování koček jsou standardy, jak to plemeno má vypadat. A při tom posuzování tu kočku přineseme posuzovateli na stůl a on si ji prohlíží. Jak ta kočka působí, jak komunikuje, jestli je stresovaná nebo je v pohodě. V jaké je kondici, jakou má srst. A potom se posuzuje typ té kočky, jaký má tvar hlavy, jestli má dobrý profil, barvu oka, srst, délku ocasu a celkově kondici.
A vědí to také ty kočky, jakou mají cenu?
No vědí to. Jsou si dobře vědomé své ceny.
Na výstavě se sejde určitě spousta nadšených chovatelů koček, kteří si mají co vyprávět.
To je pravda. Vždycky když přijedeme na výstavu, tak nejdřív projdeme veterinární přejímkou, kde se zkontroluje to zvíře veterinářem a kontrolujou se určité dispozice, co musí mít, jestli má očkování a podobně. To je všechno v propozicích. A potom během dopoledne probíhá posuzování. Každé zvíře je přidělené k nějakému posuzovateli. Ten si ho zavolá a posuzuje, jak to zvíře vypadá. Potom jde do rozstřelu se svými konkurenty a postupně se dostává do hlavní soutěže, která je odpoledne. A tam se volí ty nejlepší kočky výstavy a vítězové kategorií.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
