Kalkulátor Jakub Kvášovský: Je to jak ve sportu, když nejste úplně v pohodě, tak hlava nefunguje

Už vás poznávají lidé na ulici? Je to už skoro rok, co se soutěž vysílá.
Určitě poznávají. Třeba včera, když jsem byl v divadle a nechal jsem si oblečení z natáčení, tak ke mně hned přiběhli lovci autogramů a říkali: prosím vás, pane Kvášovský, vy jste teď tak populární, dejte mi autogram. Tak to mě mile překvapilo.

Hodně si pamatuji z mládí. Pročítal jsem encyklopedie, mé nejoblíbenější knížky byly Od agamy po žraloka a Zvířata na zeměkouli.

Jakub Kvášovský, Kalkulátor a učitel

Takže z lovce se stala štvaná zvěř.
Ale já mám velkou výhodu proti kolegům, že přeci jen, když si nasadím brýle, nechám se zarůst, tak to není zase tak žhavé s tím poznáváním. I když se mi třeba stalo, že mě nějaký pán na Pomezkách odchytil a chtěl se se mnou vyfotit na výletě.

Čtěte také

Paměť, to je křehká společnice. Co všechno ji ovlivňuje? Proč jsme někdy bystřejší, jindy roztržití?

Jak jste se dostal do této soutěže? Ale není to vaše televizní premiéra.
Premiéra to určitě není. V televizi jsem byl tolikrát, začal jsem už při vysoké škole obcházet televizní soutěže, první návštěva, ne moc podařená, byla v Riskuj. Ale pak už se to zlepšilo, vyhrál jsem Nejslabší, máte padáka s paní Slavíkovou, což byl koncept trošku podobný tomu, co dnes děláme. A potom jsem byl v Milionáři a několikrát v AZ kvízu. Tam mám natočeno podle mě takových 16 dílů.

Co všechno jste musel udělat, abyste se mohl stát lovcem?
Musím mít něco určitě v hlavě. Hrával jsem nějakou kvízovou aplikaci a na základě toho, že jsem tam byl na špici v žebříčku, tak mi nabídli, jestli nechci zkusit tuto soutěž a konkurz. Začalo to přes rozhovory s produkční, potom 20 otázek testu a nějaký casting. To všechno v covidu, což bylo hrozné.

Jakub Kvášovský ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Radka Šubrtová, Český rozhlas

Bylo vás tam na konkurzu hodně?
Zaslechl jsem, že začínali na 1 000 lidech. Člověk se snaží být co nejlepší a celkem se mi ty testy dařily, takže jsem byl nakonec přijat. Teď jsme čtyři, ale shání se určitě další. Diváci se můžou těšit, že přijde třeba i někdo další, nový.

Vševěd je neuvěřitelný.
Tak to je blázen. Ten šokuje často i mě. To jsou věci, to by bylo možná na knížku, zážitky s ním.

Čtěte také

Pryč s rutinou, ta mozku vůbec nesvědčí. Rada světové šampionky v paměťovém sportu Michaely Karsten

Potom tam je ještě Kvízová dáma a Lišák. Ovšem Vševěd, to je machr.
Opravdu, ten jde do takových podrobností. Já třeba tu informaci v hlavě mám, dokážu si ji vybavit, ale o té herečce vím jen to, že tam hrála. Ale on vám řekne, kde se narodila, kde je pohřbená a kolik měla dětí a k tomu nějaké další věci. Je to spojeno s tím, že on se zabývá historií a sepisuje nějaké slovníky, takže prostě toho hodně ví.

Stane se vám občas, že něco nevíte?
Mnohokrát se stane, že nevím. Jakmile začnu spekulovat a někdy, když se člověk rozhodí, když není úplně v pohodě, je to jak ve sportu. Někdy hlava nefunguje úplně tak dobře, jak by měla.

Čtěte také

Mozek si tvoří dálnice. Pestrostí podnětů vzniká prostor pro možnou objížďku, radí trenérka paměti

Vzpomenete si na nějakou otázku, která vás zaskočila?
Samozřejmě. Nejhorší jsou přímo z mého oboru. Když zblbnu zeměpis nebo matematiku, kterou učím. Zblbnul jsme třeba maximálně kolik tupých úhlů může mít čtyřúhelník. Prostě jsem si to blbě představil, opravdu nebyl v pohodě ten den a spletl jsem to. A už jsem se vezl.

Jak jste nabýval své vědomosti? Jak to, že jste takhle obdařen?
Já si hodně pamatuji z mládí. Když jsem byl na základce, tak jsem si hodně pročítal encyklopedie, má nejpůjčovanější knížka z knihovny byla Od agamy po žraloka. A potom Zvířata na zeměkouli, to jsem prostě miloval.

Kalkulátor Jakub Kvášovský Na Lovu|foto:archiv Jakuba Kvášovského

A v mládí jsem ještě celkem četl, potom si dost pamatuji i z maturity, mám takové útržky, pamatuji si ty věci přímo, co jsem se učil na maturitu. V současné době už informace sbírám poměrně těžko. Moc nečtu, ale koukám třeba na filmy, koukám kolem sebe a nové věci už mi do hlavy moc nelezou. Třeba moderní hudba mi splývá.

A chtěl jste být vždy učitelem?
Začal jsem o tom uvažovat zhruba ve druhém ročníku na vysoké škole, když jsme měli nějaký sraz od gymnázia s učiteli. Tak jsem to tam nadhodil, že asi půjdu učit. Koukali, protože mě znali, že jsem nebyl zrovna ukázkový student na gymnáziu, ale začal jsem učit už při vysoké škole a učím dodnes.

Čtěte také

Zapomínáte? Pomůže vám trénink paměti! A také ořechy, které tvarem připomínají mozek

Co na to říkají vaši žáci? Učíte ve Vrchlabí na základce matematiku a zeměpis.
Obzvláště v mé třídě se ptají co a jak: pane učiteli, byl jste zase lovit? Jak se dařilo? A teď na závěr školního roku jim chci připravit nějakou soutěž, dáme si kvíz, asi vyloženě Na lovu si zkusíme také. Ale jen pár rychlých otázek. Baví je to, koukají a sledují soutěž.

Co vaše rodina? Jak to soutěžení vnímá? Máte také dvě děti.
V covidu jsme hráli hodně doma Hospodský kvíz na doma, kupovali jsme si ho přes internet a hráli jsme ve čtveřici mezi sebou, strašně nás to bavilo. Většinou ty všeobecné otázky jsem vyhrával já, ale když jsme hráli nějaké tematicky zaměřené, Simpsons nebo Harry Potter, tak jsem na děti neměl nárok. A od Marvelu už jsem potom znechuceně odešel, protože po 25 otázkách jsem měl 1 bod. Tak to nemám zapotřebí. Soutěž je výborná, že v tom prvním kole se chytají i děti. Zazní spousta otázek, kde si děti mohou vyzkoušet postřeh, něco se naučit a prostě si hlavu potrénovat. A stejně tak mi říkají i kamarádi, mamky, důchodci, že si s námi trénují hlavu.

Jakub Schmidt a Jakub Kvášovský ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Radka Šubrtová, Český rozhlas

Kalkulátor Jakub Kvášovský byl dnes naším hostem.