Jsem takový škodič mezi žánry. Od všeho něco, říká herec i loutkoherec Jiří Kniha, držitel Thálie

13. říjen 2023

Největší audioportál na českém internetu

Jiří Kniha ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové | Foto: Milan Baják, Český rozhlas

Herec Jiří Kniha, držitel Ceny Thálie 2023, hostem u mikrofonu Jakuba Schmidta

V Národním divadle v Praze se na konci září už potřicáté předávaly ceny Thálie. Převzali si je třeba Daniela Kolářová, Emilia Vášáryová, taky zakladatel Semaforu pan Jiří Suchý, naše šarmantní osobnost, nebo dramatik Milan Uhde. A v kategorii loutkové divadlo si Thálii odnesl i hradecký rodák, herec Jiří Kniha, kterého znáte i ze seriálu Ulice jako svérázného Mária.

Gratuluji k Thálii.
Děkuji.

Cenu získaly paní Vašáryová či Daniela Kolářová, jak jste se cítil v téhle společnosti?
Patřičně, samozřejmě, jsem rád, že ke mně přišly. Ale to je drzý a hloupý vtip. Občas se to musí takto tnout. Ale bylo to pěkné a tyto osobnosti, co jste jmenoval, tak jsou také lidi. Taky, jak se říká v Brně, kaděj. Ale jsou to samozřejmě osobnosti, které něco dokázaly. Třeba i zmiňovaný Milan Uhde, kterého znám už z Brna, když jsme tam dělali Baladu pro banditu, tak tam byl přítomný. Jsou to opravdu velké osobnosti. A zároveň mě moc bavily ty jejich řeči a proslovy. I s panem Suchým byly hrozně autentické, jak se říká, od srdíčka, ale rychlé a skvělé. Prostě ti pánové jsou v pořádku, v tomto jejich neuvěřitelném věku. Nebylo to koukaní do nebíčka. Je fajn být chlapem, který je při věci, je vtipný, přesně ví, co chce říct, řekne to, sbalí se a jde. To je borec.

Jeden kamarád, když viděl seriál Ulice, tak říkal, to je dobrý, budeš oblíbenej, protože ta tvá role, to je takovej sympatickej tydýt.
Jiří Kniha, herec

Herecká asociace vás ocenila za představení Pětkrát kolem světa pražského divadelního souboru Tygr v tísni. Můžeme ho trošku představit? Bylo to v kategorii loutkové divadlo, takže vy jste i loutkoherec?
Jak říká kamarád Jura Vyorálek, jsem takový škodič mezi žánry. Takže od všeho trochu. Žonglovat, zaskakoval jsme za kamaráda v jednom představení a on říkal, prosím tě, a je tam taková vsuvka, hraje se ta písnička na kytaru, umíš to trochu? Já na to, že přesně jako na ukulele, tři akordy kvůli jednomu představení. On na to, tak to zvládneš i na kytaru. Já jsem říkal, že budu když tak předstírat, že na to hraji. Takže ze všeho se jde nějak vylhat.

Čtěte také

Každopádně, když se vrátím k otázce, loutkář jsem také. To byl vlastně začátek, když jsme dělali divadlo Dno tady v Hradci Králové, tak bylo jedno, jestli hrajeme s loutkami, nebo ne. Občas jsme si loutky půjčili nebo vymysleli, měli jsme různé předměty jako zástupce loutek a občas jsme se obešli i bez nich. Takže loutka, ten oživlý kus dřeva, ten Kašpárek, mne provází celým životem. Byl jsem už nominovaný před dvěma či třemi lety za alternativní divadlo, za Rubín, což bylo hodně potěšující. Mám radost, že Thálie už nějakou dobu, zhruba 5, 6 let, se posouvají v aktuální mód, že si všímají, nejsou to jen velká, kamenná divadla, ale i menší scény a nezávislé, alternativní scény, který dělají hodně zajímavých věcí, co mají, s prominutím, koule.

A to je právě Tygr v tísni.
Tygr v tísni je jedno z těch divadel. Já jsem s nimi dělal několik představení ale tohle byla novinka. Zkusíme udělat loutkové rodinné představení, protože máme téma, chceme mluvit o první československé cestovatelce, o které ale nikdo nic neví. A byla to tedy baba jako lusk. Hrozně odvážná paní. V roce 1912 cestovala s tím, že si vydělala na cestu do Japonska, a tam si zase vydělala učením angličtiny na cestu zpátky. O ní je to představení. pětkrát objela svět, opravdu moc zajímavá osoba.

Škole jsem se vyhnul. Vláďa Morávek tenkrát řekl, když jsem byl rok na Provázku, že jsem vlastně JAMU vystudoval za rok. Tou praxí.
Jiří Kniha, herec

Jak se jmenuje?
Barbora Markéta Eliášová. Děvče z Moravy, které nemělo ani rodiče, bylo opuštěné a pan farář s panem učitelem si všimli, že je bystrá, tak ji poslali na studium do Brna. A potom do Vídně, a už to jelo.

Čtěte také

Vás ale diváci také znají z populárního seriálu Ulice jako Mária, je to tak?
Je to tak. V Ulici jsem raper Mário od roku 2017.

Mně se líbí, že tam opravdu i rapujete. To je vlastní tvorba?
Kdepak, já bych asi dokázal udělat něco blboučkýho, ale na víc bych se nezmohl. Ale ti scenáristé, co to dělají, tam dávají opravdu i písničky pro tu moji postavu. Řekli mi takovou věc: Hele, umíme to udělat tak blbý, jak je potřeba. Umíme to udělat samozřejmě tak, aby nám to hráli v rádiu, ale to my nechceme. Protože tvoje postava není úplně nejchytřejší a nejzdatnější. Nemáš lámat rekordy a dostávat Emmy.

Já si ale myslím, že to je velmi oblíbená postava u diváků.
Jeden kamarád, když to viděl, tak říkal, to je dobrý, budeš oblíbenej, protože ta tvá role, to je takový sympatický tydýt. Takový ten český v uvozovkách Jaroušek, Čenda, Pepík, které mají lidi rádi. Ten kluk je milej a hodnej, inženýr z něj tedy nebude a nebude zachraňovat svět, ale občas napíše nějakou písničku a udělá legraci. A to nám stačí.

Jules a Jim, zleva Michal Dalecký /Jim/, Petra Bučková /Katty/, Jiří Kniha /Jules/

Jak jste se vůbec dostal k divadlu? Jako byla to láska odmalička? Byl jste komediant už ve škole?
Svým způsobem asi ano. Ale bylo to tak, že divadlo jsem dlouho úspěšně ignoroval. Občas, když jsme na něco šli se školou, tak se mi to líbilo, ale nebyl jsem úplně zapálenej, že bych sám do toho šel. Každopádně pak se mi stalo, že kamarádi začali chodit na dramaťák, a mě to začalo zajímat. Strašně mě to oslovilo, bylo to svobodné a zajímavé. Až jsme si vytvořili divadlo Dno a jelo to.

Čtěte také

Vy jste ale herectví nestudoval?
Ne, vůbec, já jsem truhlář. Chviličku jsem přemýšlel, že bych šel na konzervatoř nebo na DAMU, ale postupně, jak jsme měli s kamarády divadlo Dno, tak jsem tu potřebu opustil. Nebylo proč studovat, když jsem to už dělal. A měl jsem to nejdříve jako koníčka a říkal jsem si, budu dělat truhláře nebo něco jiného a budeme jezdit na festivaly, dělat si svoje festivaly v Hradci nebo v okolí, což se nám i dařilo. A pak jsem dostal nabídku dělat divadlo profesionálně. Takže škole jsem se vyhnul. Vláďa Morávek tenkrát řekl, když jsem byl rok na Provázku, že jsem vlastně JAMU vystudoval za rok. Tou praxí.

A Národní divadlo? Jaký to byl pocit? Stát a hrát na tom jevišti.
To už jsem byl odrzlý z toho Brna. Tak další barák, jasně. No, Kaplička, dobrý.

Kde vás teď můžeme vidět?
Divadlo Minor, Divadlo Na Zábradlí, Tygr v tísni, Divadlo Rubín, to jsou aktuální scény, kde hraji a mám několik představení. A v televizi v Ulici.

Jiří Kniha a Jakub Schmidt ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Herec Jiří Kniha, držitel Thálie, byl naším dnešním hostem. Moc děkuji za rozhovor.

autoři: Jakub Schmidt , baj

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.