Josef Melen: „Pětka“ byla nesnesitelný cejch. Už s ní ale umím žít a koukám se s radostí do budoucna

Je pravda, že jste uměl hrát na bicí dříve, než jste zasedl do školních lavic a naučil se číst a psát?
Je fakt, že mi mohly být tak tři čtyři roky, když táta cvičil doma ve Vlastislavi na kytaru a já bral vařečky a třískal do nábytku. Naši mi pak raději podstrčili kastroly. Sotva pětiletý už jsem měl své první bicí a přidalo se cvičení na akordeon, klavír a nastal každodenní dril.

A v tu chvíli jste se stal právoplatným, byť nejmladším členem rodinné kapely?
Ano, já na bicí, táta sólo kytara a strýc basová kytara: to jsme byli v té nejlepší našlápnuté rockové sestavě. Dodnes mě nesmírně mrzí, že jsme bigbít postupně ohoblovali a ustoupili do kláves. Abychom měli práci, byli jsme nuceni hrát i jiný žánr. Kulturní sály plné dětí nebo domovy důchodců si žádaly i lidovky.

Čtěte také

Muzikanti jsou veřejný majetek, směje se Jan Vančura, hravý kluk v těle dospělého chlapa

Pamatujete si, když si vás Viktor Sodoma na trutnovském pódiu vyhlédl a vzal jako sedmiletého k sobě?
To už si dnes umí jen málokdo představit. Sólista Pepa Melen, bubeník a zpěvák u Viktora Sodomy a později u Kroků Františka Janečka. Ale pak jsem nenáviděl tu svoji slavnou "Pětku" a její cejch. Nechtěl jsem být stále to malé dítě, ten malý Pepíček Melen. Takže jsem si oblékl boty dospělosti a pěkně je sešněroval.

V devatenácti letech jsem se oženil v domnění, že založení vlastní rodiny něco změní. K tomu jsem začal podnikat na knižním trhu. Nic z toho samozřejmě nedopadlo dobře. A přišly těžké časy.

Co vás vysvobodilo?
Až má druhá žena. Člověk zjistí, že není na problémy úplně sám a to má velkou váhu. Ale sám se sebou jsem dokázal být až mnohem později.

V roce 2009 jsme se na jedné akci, kde jsem byl jako moderátor, potkali s dnes již zesnulým Petrem Mukem. Zapovídali jsme se a on mi nabídl úplně jiný pohled. Vysvětlil mi, že to, co mám já, ten pro mě nesnesitelný cejch, by si přáli mít mnozí jiní, kteří zpívají a nikdo je nezná.

Přinutil mě přemýšlet o tom, jak jméno Melen využít a nebránit se minulosti. A to byl pro mě zlomový okamžik, ta hořkost ze mne vyprchala. Našel jsem odvahu nenechat si nic líbit a dělat svou hudbu navzdory všem nepřejícím prognózám. Psal jsem si celé ty roky písničky zhrzeně do šuplíku a najednou jsem měl chuť to nevzdat. Natočil jsem nové věci a nabídl je rádiím.

Na světě je úspěšná písnička s názvem Tak jsem tu zpátky, kamarádi. První singl z připravovaného alba s názvem "50", které bude plné výhradně dosud nevydaných písní.

Celý rozhovor Lady Klokočníkové se zpěvákem s moderátorem Josefem Melenem si můžete poslechnout v našem audioarchivu.