Zpěvák Milan Devinne míří do Itálie: Důležitá je shoda náhod a být ve správný čas na správném místě

Tak jak jde život?
Velice hekticky, ale je to strašně prima. Je pravda, že jsme 1. září fyzicky vydali cédéčko s názvem Another step in time, v českém překladu Je načase jít dál, ke kterému nám napsal texty Peter Freestone, jehož jméno tady ve východních Čechách snad všichni znají. Osobní asistent Freddieho Mercuryho. A to cédéčko vypovídá o tom, jak se Freddie cítil v různých životních situacích, když byl na turné, zamilovaný nebo když umíral. Pro nás je to cédéčko takovou poslední tečkou za celým dlouholetým příběhem. Rozloučili jsme se tak s celou tou tematikou a jdeme dál.

Milan Devinne ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Ty máš kapelu, která se jmenuje Devinne, stejně jako tvé příjmení. To jsi si změnil, protože už někdy od 15 let jsi přemýšlel o tom, že podnikneš krok z České republiky do Evropy.
Je tomu tak. Protože předtím jméno Šatník, zpívající skříň na oblečení, tedy proto Devinne, jelikož to má mnoho hlubokých směrů v mém životě. Ale nejdříve jsem myslel, že jsem udělal chybu, když jsem si to příjmení změnil, ale naštěstí se ukázalo, že je to krok dopředu. A je pravda, že mířím z České republiky do zahraničí.

Chci se držet přísloví: ševče, drž se svého kopyta. Ale rád se vždy chopím příležitostí, které občas přijdou. Dokážu se s nimi poprat.
Milan Devinne, zpěvák a muzikant

Jak jsme říkali, Freddie odstartoval tvoji pěveckou kariéru. Už odmalička jsi se mu věnoval, půjde vůbec za tím vším zavřít dveře?
Určitě ano. Ale já to uvedu na pravou míru, je tady velká spousta šikovných zpěváků a kapel, kteří se věnují přímo tématice Freddieho a skupině Queen. Já to tak ovšem nemám. Například pokud děláme nějaký tribute projekt, tak je to nyní David Bowie, ale Freddieho beru jako hudebního mentora. A myslím si, že bez něj bych se nedostal na všechny tyto směry, ale určitě se nepovažuji za člověka, který zpívá Freddie Mercuryho. To ne.

Čtěte také

Milan Devinne jako Freddie Mercury věří, že příležitosti musíme chytit za pačesy a jít za svým snem

Jakým způsobem se dá z Česka udělat pak onen krok do Evropy či do svět? Protože tam na nás nikdo nečeká. Člověk musí prorazit a mít tvrdé lokty?
Ano, ale to vlastně platí pro všechny směry. Já už od svých 17 let cestuji do zahraničí a mám za sebou tři světová turné, Mexiko, Jihoafrická republika, západ Ameriky. Takže teď jsem se rozhodl, že bych chtěl mít v zahraničí více aktivit. Mířím nyní do Itálie, kde budeme pracovat se symfonickým orchestrem. Je to víceméně shoda náhod, nějakých šancí a být ve správný čas na správném místě.

Zmínil jsi i Davida Bowieho. To už nějak souvisí s tou Itálií, o které jsi teď mluvil?
Přesně tak. Už v roce 2015 jsme se naklonili k Davidu Bowiemu, v roce 2016 jsem byl součástí skupiny Super Heroes v Berlíně, kam jsem jezdil zpívat Davida Bowieho, ale musel jsem nosit ty převlečky, byl to takový typický revival. Ale to jsem ukončil, protože se nechci za nikoho vydávat. Já jsem já. Ale je pravda, že hlasově i vzhledem tam je snad jistá podoba. Takže jsme zrekonstruovali Bowieho poslední Reality Tour v roce 2004, a to nyní připravujeme v Itálii s českou partou muzikantů. Je to takový oslavný koncert života Davida Bowieho.

8 fotografií

A v Itálii tedy budete hrát se symfonickým orchestrem?
Je to tak, že jsme dostali hozenou rukavici. A pokud se nám to všechno dobře podaří, prodá se to, bude to mít úspěch, přijdou lidi, tak si nás objednal přímo symfonický orchestr města Pordenone. Pokud uvidí dobrý výsledek, tak si zažádají o dotace a začnou se psát aranže. Chceme udělat David Bowie Symphony.

Kdy bude tedy koncert v Itálii?
17. listopadu.

Teď jsme si pustili tvoji písničku Andělům. Prý je to premiéra?
Je to vlastně premiéra v českých rádiích, ano. Písnička tedy už vyšla pár měsíců zpátky, ale je toho hodně, tak jsme to ještě nestihli.

Čtěte také

Jsme v tom všichni spolu aneb Hradec si pomáhá. Hudba motivuje celou společnost, aby to nevzdávala

Ta tady zpívat česky. Posledně jsme spolu hovořili i o českém albu ve spolupráci s hercem Petrem Baťkem. Tohle už je tedy první vlaštovka?
Ano, otextoval to Petr Batěk. Ale ta písnička je připravená také v anglickém jazyce. Vzpomínám tam na své začátky ve švýcarském Montreux, kdy jsem tam tenkrát griloval ty párky a přišla za mnou kostymérka Freddieho Mercuryho a díky ní jsem se dostal dál a dál.

Musíme připomenout, proč právě Montreux.
Tam se každoročně konají oslavy Freddieho života, kdy se sjíždějí tisíce fanoušků z celého světa. Letos jsme tam pokřtili naše album. Takže v této písničce jsem vzpomínal, a když jsme ji poslouchali, tak jsme si řekli, že by to chtělo český text. Písnička je taková melancholická, ale zajímavá, moc se podařila.

Ve 14 letech jsem hrál na první svatbě. Tak to celé vzniklo. Spojil jsem příjemné s užitečným a do muziky se zakousl. Drží mě doteď.
Milan Devinne, zpěvák a muzikant

Budeš v tom českém zpívání pokračovat, když už teď míříš spíše do světa?
Určitě, rád bych českou tvorbu měl vedle své cesty. Samozřejmě angličtina je pro mne příjemnější, ale víceméně ten plán je takový, že napíšu něco v angličttině, uděláme písničku, a pak si s Petrem Baťkem sedneme a předěláme ji do češtiny.

Čtěte také

Aby se člověk rozvíjel, musí si natlouct nos. Milan Šatník si zahrál ve filmu Bohemian Rhapsody

Jaké jsou tvoje další plány? Co všechno ještě chystáš? Ty jsi také hrál v několika filmech, ostatně i v Bohemian Rhapsody o životě Freddieho Mercuryho. Ale říkal jsi mi, že už nechceš být hercem.
To je tak. Já se chci držet přísloví: ševče, drž se svého kopyta. A pokud o sobě řeknu, že jsem herec, tak to není pravda. Herci jsou lidé, kteří se hraní věnují tak, jako já jsem zpěvák. Ale samozřejmě, když přijde nějaká příležitost, moc rád si zahraji. Rád se vždy chopím příležitostí, které občas přijdou. Dokážu se s nimi poprat. Ale určitě se nechci titulovat, že bych byl producent nebo režisér. Když to přijde, jsem schopný to udělat, ale to hlavní u mé osoby je zpěv.

Jak jsi se vůbec dostal k muzice a ke zpívání?
Otec hrával muziku za bývalého režimu, měl skupinu Dimenze, která hrávala po vinárnách pravidelně tady ve východních Čechách. Ale pak toho nechal a po spoustě let se k tomu chtěl nějakým způsobem vrátit, a tak se koupila kytara. A já se k ní dostal. Pak někdy ve 14 letech jsem hrál na první svatbě a zjistil jsem, že je fajn za několik stovek hrát čtyři hodiny a dobře se přitom najíst a bavit. Tak to celé vzniklo. Spojil jsem příjemné s užitečným a od 14 let jsem se do muziky zakousl. A drží mě doteď.

Milan Devinne a Jakub Schmidt ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Naším hostem byl muzikant a zpěvák Milan Devinne. Moc děkuji za rozhovor, ať se ti daří, budeme tě sledovat dál.