Jen nekompetentní politici musí volat po tom, aby za ně rozhodli lidé. To je politický alibismus
Naším dnešním vzácným a hodně zajímavým hostem je zpravodaj Zelené vlny Českého rozhlasu Tomáš Zdechovský.
Hezky jsem vás uvedl, pane poslanče, viďte?
Myslím, že jste mě uvedl nejlepším možným způsobem.
Jen to musíme vysvětlit. Když vysílám skoro každé ráno, tak občas v Zelené vlně slýchám váš hlas. Takže jste zpravodaj Zelené vlny Českého rozhlasu?
Ano, jsem zpravodaj, už několikrát jsem dostal i hrneček za to, že hlásím různé věci na silnicích. Jezdím po celé České republice, za půl roku jsem najezdil 45 tisíc kilometrů, tak se velmi často dostávám do různých situací, které stojí za to nahlásit na Zelenou vlnu. Takže i díky tomu se snažím nějakým způsobem pomáhat a přispívat do Zelené vlny.
Politik má dost peněz na tým odborníků, aby si mohl udělat na věc názor. Běžný člověk nemusí domyslet všechny souvislosti.
Tomáš Zdechovský, europoslanec za KDU-ČSL
Teď už to ovšem uvedu na pravou míru. Tomáš Zdechovský je nejen zpravodaj Zelené vlny Českého rozhlasu, ale také poslanec Evropského parlamentu za KDU-ČSL. Pane poslanče, jak vnímáte a hodnotíte své funkční období, které vám za dva měsíce končí. Koncem března?
Já ho hodnotím velmi intenzivně a úspěšně. Beru to tak, že to prostě byla velmi zajímavá zkušenost. A myslím si, že se hodně věcí povedlo. Když vezmeme, kolik případů takového toho lidského rozměru se podařilo dotáhnout do konce a kolik i legislativy se podařilo dotáhnout do konce, tak si myslím, že to sice bylo náročné, ale intenzivní a velmi dobré.
Změnila se podle vás za těch pět let vašeho funkčního období na půdě Evropského parlamentu nějak Evropa samotná?
Určitě. Když jsme přicházeli do Evropského parlamentu v roce 2014, tak tady byla všeobecně taková, řekl bych, naivita k bezpečnostním otázkám. A naivita třeba. Myslím že po roce 2019 už nikdo nebude pochybovat o tom, že je potřeba chránit vnější hranici Evropy. Nikdo nebude pochybovat o tom, že ne všichni, kdo přicházejí do EU, jsou uprchlíci, že to mohou být ekonomičtí migranti. Ale nikdo nebude pochybovat o tom, že ne přicházejí do Evropy s dobrými úmysly.
Je stále otázka migrace tím hlavním a stěžejním bodem, který Evropany, včetně Čechů, zajímá?
Proměňuje se to s časem. Určitě jsou ty bezpečnostní otázky pořád nejdůležitější. Vychází to z několika výzkumů eurobarometru. Ale dnes i stále víc lidí hovoří například o změnách klimatu ve spojitosti s velkými vedry a suchem, které jsme zažívali poslední tři roky. To začíná být téma, které zajímá stále větší část populace i v České republice.
Tomáš Zdechovský chtěl prý být odmalička prezidentem. Nyní pracuje v Evropském parlamentu
V sobotu 16. dubna je hostem Jiřiny Mužíkové v pořadu Návštěva po 18. hodině básník, fotograf, politický a křesťanský publicista, politika, nediální analytik a především poslanec Evropského parlamentu Tomáš Zdechovský.
Pojďme se ještě vrátit k oné bezpečnosti. Byli jsme svědky několika teroristických útoků, bohužel, i na území Evropy. Daří se i v těchto otázkách udělat něco víc?
Ono do toho útoku ve Štrasburku, který byl v prosinci a mohli ho zažít i někteří občané Královehradeckého kraje, kteří se tam byli za mnou podívat, na vlastní kůži, tak si myslím, že těch útoků nebylo tolik. Nicméně pořád musíme počítat s tím, že se tyto útoky mohou objevovat. A je strašně důležité podporovat naše tajné služby a všechny bezpečnostní služby v tom, aby mohly dělat svoji práci a zbytečně jim neházet klacky pod nohy. Protože třeba sledování teroristů zabere tisíce hodin a na jednoho člověka potřebujete minimálně dvacítku lidí, kteří ho budou sledovat 24 hodin denně 7 dní v týdnu. A to si myslím, že je důležité si ve spojitosti s terorismem a s bezpečností uvědomit.
Když jste před pěti lety poprvé vstoupil na půdu Evropského parlamentu, dokázal byste si tenkrát tipnout, že v roce 2019 budeme řešit odchod jednoho z členských států EU? Mám samozřejmě na mysli Velkou Británii.
Popravdě jsem se musel v duchu vrátit do roku 2014 a musím říct, že jsem si to vůbec nedokázal představit. A určitě bych si netipl, že by to byla Velká Británie. V roce 2014 bych tipoval, že vystoupí z EU Řecko, které bylo tehdy zadlužené a řešilo obrovské ekonomické problémy. Ale Velká Británie, jako klíčový partner a klíčový stát v EU, to by mě v životě nenapadlo.
Když se zastavíme u toho Brexitu, můžete nám to trošku přiblížit? Protože je pravda, že člověk už se v tom ani moc neorientuje. Víme, že to začalo, když premiér David Cameron spojil otázku referenda o vystoupení Velké Británie z EU s parlamentními volbami. To bylo tuším v roce 2015.
Přesně tak. Zvítězil ve volbách, a pak tedy musel udělat referendum. Ve Velké Británii je demokracie natolik vyspělá, že když něco slíbíte, tak to musíte udělat. To není tak, jak vídime v jiné členské zemi, že můžete před volbami naslibovat, co chcete, a po volbách si dělat co chcete. On tedy musel vyhlásit ono referendum. A když ho vyhlásil, tak bohužel nebyl schopen přesvědčit občany Velké Británie o potřebnosti být v EU. A řada lidí, to bylo vidět i na výsledcích vyhledávače Googlu, vlastně začala zjišťovat až vlastně potom, co volili vystoupení, tak začali si zjišťovat, co to pro ně znamená. Myslím si, že i řada britských zemědělců byla velmi nemile překvapena tím, že dotace, které dostávají na to, aby byli konkurenceschopní na světových trzích, tak nejsou z Velké Británie, ale pocházejí z EU.
Nebylo to pošetilé od toho Davida Camerona, zapojit do toho tímto způsobem lidi, kteří vlastně ani nevědí, o čem rozhodují?
To je právě ono, když jsou politici nekompetentní, tak musí volat po tom, aby za ně rozhodli lidé. To je takové alibi. Vy jste poslán do politiky a máte dostatek peněz na to, abyste měl týmy odborníků, experty, abyste si mohl udělat názor. Běžný člověk si názor prostě nemůže objektivně udělat. A to je právě ukázka politického alibismu, kdy řeknete, tak lidé, rozhodněte si. Lidi často rozhodují o něčem, čemu nemohou rozumět nebo co nemohou znát dopodrobna, jaké to bude mít veškeré souvislosti. A to je i tento britský případ.
Češi jsou takoví nevěřící Tomášové a myslím si, že to je dobře. Řada lidí si přeje zůstat v EU, ale prostě chce, aby se EU změnila.
Tomáš Zdechovský, europoslanec za KDU-ČSL
Prostě měli pocit, že je EU možná brzdí, a to možná v tu chvíli rozhodlo. Jaký je vůbec podle vás názor u nás v České republice dnes na EU? Protože vy se potkáváte se spoustou lidí, jezdíte po vesnicích. Tak jak to vnímáme my Češi?
Češi jsou takový národ, řekl bych, trošku skeptičtější než ostatní národy. My prostě věcem úplně nevěříme. Jsme takoví nevěřící Tomášové a myslím si, že to je dobře. Řada lidí si přeje zůstat v EU, ale prostě chce, aby se EU změnila. To, v jakém stavu je dnes, tak jim prostě nevyhovuje. Chtěli by, aby došlo k cíleným změnám v několika oblastech. Ať se nerozhoduje úplně o všem v Bruselu, ať se nechá něco členským státům. Tedy oblast takové institucionální reformy.
Bude to také jedno z témat blížících se voleb do Evropského parlamentu?
Myslím, že to bude hlavní téma. Lidé dnes budou chtít politiky, kteří jim nabídnou reformu EU.
Vy jste se také hodně angažoval v případu paní Michalákové a jejích odebraných synů v Norsku. Musím se přiznat, že už jsme o tomto případu dlouho neslyšeli. Jaký je teď aktuální vývoj?
Aktuálně je celá kauza u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Ten případ je projednáván prioritně. Nicméně už je projednáván rok a půl, na jaře to budou dva roky. Je to případ velmi složitý, tak si soud vyčlenil čas, prozkoumává celý případ, a to rozhodnutí, si myslím, že můžeme očekávat v několika příštích letech. Já jsem myslel, že bude rozhodnuto třeba do půl roku, ale vypadá to, že se opravdu soudci chtějí seznámit s celým spisem i s celým systémem. Dnes je ve Štrasburku i jiný případ, ten se opravdu dostal před velký senát, před 17 soudců a tam probíhá poměrně složité dokazování. Opravdu velkým způsobem se snaží soudci pochopit celý systém Barnevernetu.
Nový program spolupráce při pátrání po pohřešovaných dětech v Evropě. Téma, jemuž se nikdo nevěnoval
Ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové je dnes poslanec Evropského parlamentu a rodák z Havlíčkova Brodu Tomáš Zdechovský. Co jej sem přivedlo? Protože práci má hlavně ve Štrasburku a v Bruselu.
Těch případů je samozřejmě dále strašně moc. Kolik je takových případů třeba v souvislosti s ČR a Norskem?
V souvislosti s ČR a Norskem znám 10 případů. V řadě nich došlo k vrácení dětí velmi rychlým způsobem. Je to případ maminky, co měla postiženou holčičku a sestřička je udala, že se maminka nestará, tak byla ta holčička odebrána a po třech měsících na základě mediálního tlaku byla zase vrácena mamince. Ale těch případů je samozřejmě více. Nejvíc případů v této souvislosti má Polsko, které má přes tisíc případů. Tam opravdu docházelo k systematickému odebírání dětí polským rodičům.
Když se vám podaří opět ve volbách uspět, budete se i o tyto věci dále starat?
Důvodem celé mé kandidatury je, že máte rozdělanou nějakou práci, kterou chcete dotáhnout. Já to vnímám z tohoto pohledu, že kdybych byl ještě jeden mandát, tak ho zase využiji k podobnému přístupu k těm případům a budu se věnovat konkrétním případům Čechů, kteří se dostali někde v zahraničí do problému.
Říká europoslanec Tomáš Zdechovský. Moc děkujeme za dnešní setkání tady u nás ve studiu, ať se vám stále daří.
Já také mockrát děkuji a přeji krásný den.
Reakce norského velvyslance v ČR Roberta Kvileho na výroky poslance Tomáše Zdechovského:
Poslanec Evropského parlamentu Tomáš Zdechovský často ostře kritizuje norský Úřad na ochranu dětí. Sdílím starost pana Zdechovského o ochranu dětí a jejich práva. Diskuse o tom, jak nejlépe chránit naše děti a pomáhat rodinám v potížích, je důležitá. Ale taková debata musí být věcná a ti, kteří se jí účastní, by měli mít dobrou znalost oboru a respektovat fakta.
V rozhovoru, který Český rozhlas Hradec Králové publikoval v pátek 1. 2. 2019, uvádí poslanec Zdechovský několik tvrzení, která si vyžadují komentář.
Nejprve k mediálně známému případu, který se týká dvou chlapců narozených v Norsku českým rodičům s trvalým pobytem v Norsku, kteří byli v roce 2011 umístěni do pěstounské péče. Zde pan Zdechovský uvádí, že Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku už skoro dva roky tento případ podrobně zkoumá. Ve skutečnosti soud ve Štrasburku ani ještě nerozhodl, zda se s případem vůbec bude zabývat.
Následně pan poslanec Zdechovský na komentář moderátora, že "těch případů je dále samozřejmě strašně moc", tvrdí, že "ve spojení s Českou republikou a Norskem zná 10 případů". V oficiálních norských statistikách (zveřejněných na internetu) o dětech umístěných do pěstounské péče, je českých dětí tak málo, že s ohledem na ochranu osobních údajů nejsou uvedeny vůbec. V praxi to znamená, že se jedná o tři nebo méně osoby. Výrok pana Zdechovského o 10 českých dětech je prokazatelně nepravdivý.
Závěrem pan Zdechovský tvrdí, že více než 1000 polských dětí v Norsku je umístěno v pěstounské péči a že polští rodiče jsou "systematicky" zbavováni svých dětí. Toto tvrzení, jemně řečeno, neodpovídá pravdě. Oficiální statistiky, které jsou k dispozici na internetu, ukazují, že ke konci roku 2016 žilo v Norsku 23 100 polských dětí a mladých lidí. Z nich bylo 72 dětí umístěno v pěstounské péči, zatímco 418 dětí dostávalo finanční podporu, poradenství čí jiné nápomocné služby.
Kritiky norského Úřadu na ochranu dětí to možná překvapí, ale ve skutečnosti drtivá většina dětí, s nimiž je Úřad v kontaktu, obdrží pomoc a podporu ve své domácnosti, tak aby mohly dále žít se svými rodiči.
Pro více informací o nuceném umístění v pěstounské péči bych rád odkázal na průzkum zveřejněný Radou Evropy v březnu 2015. Tento průzkum dokládá, že Norsko patří mezi tu třetinu 47 členských zemí Rady, které používají nucené umístění v pěstounské péči v nejmenším rozsahu.
Dovolte mi znovu zdůraznit, že si vážím úsilí pana poslance Zdechovského o prevenci násilí na dětech a o posilování jejích práv. Zajistit, aby dětem žijícím v podmínkách, které mohou být škodlivé pro jejich zdraví a vývoj, byla poskytnuta nezbytná pomoc a péče v pravý čas, je také prioritní úkol norského Úřadu na ochranu dětí.
Pokud pan Zdechovský bude chtít další informace o ochraně dětí v Norsku, jsem mu k dispozici. Jsem kdykoli připraven ho přijmout ve své kanceláři na velvyslanectví v Praze.
Robert Kvile
Velvyslanec Norska v České republice
Související
-
V Nepálu stojí voliči fronty a zaškrtávají obrázky. EU se snaží přispívat ke kultivaci voleb
Europoslanec Tomáš Zdechovský byl na pozorovatelské misi v Nepálu, kde sledoval demokratický průběh voleb. Proč tyto mise EU dělá?
-
První Evropský dům v Česku má Královéhradecký kraj. Pomůže s...
Nový Evropský dům začal fungovat v Hradci Králové. Má pomoci žadatelům o evropské dotace. Nově totiž jsou všechny potřebné informace a instituce pod jednou střechou...
-
Pardubice a Hradec Králové mají k dispozici 6,5 miliardy od EU
Města Pardubice a Hradec Králové podepsala dohodu o spolupráci. Společně totiž mohou až do roku 2023 získat 6,5 miliardy korun z Evropské unie. Peníze na nejrůznějš...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.