Jedlá, nejedlá i jedovatá. Houba je pro mykoložku Janu Čapkovou krásný organismus a ozdoba lesa

31. říjen 2024

Tentokrát se za ozdobami lesa, méně známými, i opomíjenými houbami vydáme s Janou Čapkovou, předsedkyní Houbařského spolku z Lomnice nad Popelkou. Čeká nás procházka podzimem zbarvenou Bažantnicí v Lázních Bělohrad, kde vám tuto nadšenou mykoložku představí redaktorka Vlaďka Wildová.

S košíkem, který se utěšeně plní houbami určenými k závěrečné prezentaci, se v parku Bažantnice v Lázních Bělohrad, zastavujeme dost často.

Mykologická vycházka v podzimně prosluněném porostu tak trvá od rána až do poledního času. Málokdo přitom sleduje hodinky.

Houbaření je velké dobrodružství

Čtěte také

Cestu za houbami jedlými, nejedlými i jedovatými doprovází zvláštní očekávání, jásání při vzácném objevu, zanícení. Mykoložka a předsedkyně Houbařského spolku z Lomnice nad Popelkou Jana Čapková je ve svém živlu.

S úsměvem upozorňuje, že hledání hub klidně může být i sportovní disciplínou. Ohýbání, vztyk, někde lezení po čtyřech, přeskok přes potůček, překážky z padlých stromů. Někdy ještě s těžkým košíkem v ruce. A nohy pořádně rozbolí z ušlých kilometrů až druhý den. Euforie z hledání je ale silnější.

Meditace v pohybu

„Na hledání hub oceňuju, že jde o takovou formu meditace v pohybu. Donutí vás to zpomalit a pomalu prozkoumávat spodní patro lesa, ponořit se do svých smyslů a být v přítomnosti,“ čtu si cestou v článku v časopise Respekt, který jsem si přibalila s sebou. Autorem citátu je McCoy, který začínal jako mykolog samouk v patnácti letech a dnes učí lidi houby pěstovat.

Jan Čapková ukazuje členům skupiny na houbařské vycházce slizáka mazlavého

Jana Čapková to cítí podobně a usiluje hlavně o to, aby děti už v útlém věku měly o houbách povědomost.

Čtěte také

„Je potřeba dětem ukázat houbový svět, dokud jsou schopny ho vnímat. A nadchnout je už v dětství. Pak už to tak dobře nejde, říká lomnická mykoložka, která na podzim jezdí za dětmi do škol v regionu a předává jim své zkušenosti. Umí to pěkně a upřímně se raduje tam, kde jsou děti na setkání s ní připravené a zajímají se. Ale bývá to prý i docela opačně.

Park Bažantnice, to sice není pro houbaře nijak náročný terén, ale už tu teď leží pěkný koberec z listí.

Přesto se jak na pařezech, tak i na vývratech daří Janě a jejímu dnešnímu týmu, v němž je i školačka Viktorka, objevovat druhy hub, které mají roztodivné tvary, názvy a vůně. Prohlížíme si korálovce ježatého, rhizomorfy václavek, maličkaté růžové hlenky, čepičatku jehličnatou, plstnatečka severského nebo slizáka mazlavého.

Outkovka pestrá ve tvaru srdce

Jásáme nad dřevnatkou dlouhonohou a outkovkou pestrou ve tvaru srdce, kterou objevila Eliška Doležalová.

Čtěte také

„Na houbách jsem vyrůstala. Můj tatínek Bedřich Doležal mě pro ně získal a dal mi ten nejlepší základ. Na něm stavím dál a cítím se ve svém živlu, svěřuje se Eliška a do košíku vkládá „lázeňské“ václavky. Jejich úroda je mimořádná. Letos stejně tak i u bedel nebo pavučinců. Tam je ale potřeba dbát na to, že se u obou druhů vyskytují i ty jedovaté.

Bažantnice nás přijala, obdarovala novými zkušenostmi, vůněmi i houbami, které si ještě týž den můžeme bez obav připravit. Pomohla nám v tom mykoložka Jana Čapková z Lomnice nad Popelkou, s níž jsme zpomalily, natočily rozhlasovou Návštěvu a poznávaly květy lesa, živé organismy, které nepřestanou udivovat nás a věřme, že ani příští generace.

Plošné vysbírávání lesů blízko větších měst spolu se stále přetrvávajícím vykopáváním jedovatých nebo neznámých hub totiž vede k tomu, že na některých místech houby úplně vymizely. Podle Jany Čapkové by se tak mohl náš zájem posunout od jednoduchého kulinářského k nesobečtějšímu pohledu na tyto ozdoby lesa.

Spustit audio

Související