Já, Upír, přistání povoluji! Žádný děs a horor, ale výstava o letcích v Hradci Králové i Pardubicích

1. prosinec 2022

Spolu s ředitelem Muzea východních Čech v Hradci Králové Petrem Grulichem vás pozveme na novou výstavu, která vás vynese vysoko do oblak a také zavede na dvě východočeská letiště. Upír bylo volacím znakem toho hradeckého a Prvek potom letiště pardubického.

Proč Hradec Králové a upír?
Víte, že nevím? Dostal jste mne hned na začátku. Každé vojenské letiště v tehdejším Československu mělo svůj volací znak, Čáslav byla například Centrograf a tak bychom mohli vyjmenovávat jedno za druhým. A volací znaky sloužily v rámci utajení. Potom byly další volací znaky jednotlivých velitelských oblastních stanovišť pro Čechy a Moravu a spousta dalších kódových znaků. Používalo se to při radiokomunikaci mezi pilotem letounu a pozemním řízením letu.

Petr Grulich ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Proč jste připravili výstavu o letištích v Hradci Králové a Pardubicích? Vy jste fanda do letectví?
Částečně, ano. Hradec a Pardubice byla dvě vzájemně velmi blízce související letecká města. Na obou letištích působily jednotky desáté letecké armády, což byly tři čtvrtiny vojenského letectva v Československu. Velitelství bylo v Hradci Králové a dá se říct, že obě města ve své době, tedy v období, ke kterému se váže naše výstava, tedy mezi lety 1945 až 1992, tím letectvím doslova žila. Protože ty letecké posádky tady byly obrovské a modré uniformy byly na každodenním pořádku.

Význam výstavy spočívá především v tom, že poprvé přináší ucelený pohled na východočeské letectví v období, které se už stalo historií.
Petr Grulich, ředitel Muzea východních Čech

Já mám letadla rád od dětství.
Já to mám velmi podobně. Můj otec je bývalý letec.

Čtěte také

Byl rozdíl mezi letišti v Hradci Králové a v Pardubicích?
Je potřeba říct, že ta letiště spolu vzájemně spolupracovala. Pardubické letiště bylo primárně určené pro bojové svazky. Hradecké letiště bylo pak letiště velitelské. Tady byla velitelská letka desáté letecké armády, čili jedno z nejvyšších velení československého letectva, byly tady speciální jednotky, ale zároveň tu byla jedna bojová jednotka, třicátý stíhací bombardovací letecký pluk. Zatímco v Pardubicích to byly vždy dva pluky bojových útvarů, zpravidla stíhači. Pak stíhači průzkumníci a nakonec i stíhači bitevníci. A v roce 1985 dokonce došlo k vzájemné výměně leteckých útvarů mezi Hradcem a Pardubicemi, kdy se bitevníci z Hradce stěhovali do Pardubic a průzkumníci z Pardubic zase do Hradce. A v předchozím období, na konci 40. let, zase byla letecká vojenská akademie v Hradci Králové, ale některé letky měla umístěné v Pardubicích.

Výstava v Muzeu východních Čech v Hradci Králové připomíná činnost československého vojenského letectva na letištích v Hradci Králové a Pardubicích v období let 1945 – 1992

Které letiště bylo větší a vybavenější?
Hradecké letiště bylo větší z hlediska množství budov, mělo navíc jednu pomocnou dráhu. Na rozdíl od letiště pardubického, které na je půdorysném pohledu jednodušší, prostě jedna vzletová a přistávací dráha, nějaká pojížděčka. Je to dáno tím charakterem, protože v Hradci byla velká letadla, která zabírala místo. Navíc to má ještě jeden aspekt, přestože Pardubice jsou kolébkou letectví díky inženýru Kašparovi, tak hradecké letiště bylo koncipováno pro smíšený provoz. O to se zasloužil starosta František Ulrich ve 30. letech.

Čtěte také

V Hradci Králové měly lítat aerolinie, jedna linka tady skutečně byla.
Ano, do Ostravy. Dva roky fungovala četnická letecká hlídka a také zároveň aeroklubové letiště, to v Pardubicích nebylo. Takže charaktery těch dvou letišť jsou podobné, ale přesto rozdílné.

Co všechno tedy uvidíme u vás v muzeu na výstavě, když se přijdeme podívat? Máte tam také nějakou stíhačku?
O tom jsme přemýšleli, že by to byla výzva. Máme tam v expozici osobní automobil, tedy bylo by hezké mít i MiG 15. Sice bez křídel, protože by neprošel dveřmi. Ovšem, bohužel. Na výstavě bude tryskový motor, motor ze Spitfiru například, protože ty létaly v Hradci Králové a v Pardubicích po druhé světové válce v rámci letecké akademie. To tam návštěvník rozhodně uvidí. Najde tam i proudový motor a spoustu krásných modelů, protože prostě hangár do historické výstavní budovy dát nejde, s tím pan Kotěra nepočítal.

Výstava v Muzeu východních Čech v Hradci Králové připomíná činnost československého vojenského letectva na letištích v Hradci Králové a Pardubicích v období let 1945 – 1992

A bude k vidění spousta informací obrazového i textového typu, různých leteckých artefaktů, ať už jsou to nějaké trosky nebo součásti letounů a podobně. Ale já bych řekl, že význam výstavy spočívá především v tom, že poprvé přináší ucelený pohled na východočeské letectví v období, které se už stalo historií.

Čtěte také

Nebyly to ale vždy jenom veselé okamžiky nad východočeskými letišti.
Nebyly. Leteckých nehod či smutných katastrof bylo více než 30. A těch, které měly šťastný konec, bylo ještě víc. A potom nesmíme pochopitelně zapomenout na rok 1968, na přílet tzv. bratrské pomoci na obě dvě letiště.

Přijďte se tedy určitě podívat do Muzea východních Čech v Hradci Králové už od zítřka. Co jiného ještě muzeum, pane řediteli, nabízí?
Teď na podzim a na začátku příštího roku a na jaře jsme tak trochu militární muzeum. Protože kromě Upíra to jsou ještě Četnické humoresky, na které srdečně zvu. To je výstava o československém četnictvu v Hradci i v Československu v době první republiky. Je to velmi pěkná výstava. A pak samozřejmě stálá expozice jako klenot historické budovy. Tedy muzeum je v tuto chvíli plné krásných výstav a je na co se koukat.

Jakub Schmidt a Petr Grulich ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Ředitel Muzea východních Čech v Hradci Králové Petr Grulich byl dnes naším hostem. Děkuji za rozhovor.

Muzeum východních Čech v Hradci Králové
sídlí v secesní muzejní budově, postavené v letech 1909 až 1913 architektem Janem Kotěrou. V roce 1995 bylo muzeum prohlášeno národní kulturní památkou. Součástí muzea je také Muzeum války 1866 na Chlumu.

autoři: Jakub Schmidt , baj
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová