Hvězdné války doufejme nebudou, ale dveře na Mezinárodní vesmírné stanici se bohužel uzavřít můžou

S jakými pocity sledujete dění posledních dnů?
Samozřejmě lidsky s velice děsivými pocity, ale i z oblasti kosmonautiky. Všechno se mění, už nikdy nebude nic v kosmonautice, ve vědě, ve spolupráci velmocí takové, jako tomu bylo před 24. únorem.

Milan Halousek (* 1961, Pardubice)

je jeden z předních českých popularizátorů kosmonautiky. Od roku 2001 je organizátorem dnes již největšího středoevropského setkání zájemců o pilotovanou kosmonautiku KOSMOS-NEWS PARTY, kterého se ravidelně účastní řada českých i zahraničních odborníků a hostů.

Takže se máme připravit na Hvězdné války, když to tak řeknu?
Naštěstí ty v uvozovkách Hvězdné války, jak je predikoval tehdejší americký prezident Ronald Reagan, tady nejsou a doufejme, že nebudou. Ty byly založeny na souboji opravdu z vesmíru na zem a ze země do vesmíru. Laserové zbraně, které by útočily z vesmíru na pozemské objekty na zemi a obráceně. Tak to není. V současné době, pokud se budeme bavit o kosmonautice, je to spíš drastické omezování nebo spíš ukončování spolupráce mezi Ruskem a ostatními partnery, to znamená Evropskou kosmickou agenturou a hlavně Amerikou, Kanadou a Japonskem.

Pro Rusy by to mohla být konečná s lety do vesmíru, protože pokud by neměli Mezinárodní vesmírnou stanici, tak nebudou mít kam létat.
Milan Halousek, popularizátor kosmonautiky

Všichni ostatní lidé, kteří dodnes byli ochotni s Rusy a s ruskou kosmonautikou spolupracovat, odcházejí od všech projektů. Samozřejmě nejvýznamnější je Mezinárodní vesmírná stanice. Tam je v této chvíli sedmičlenná posádka. Dva Rusové, čtyři Američané, tři muži a jedna žena, a evropský, přesně tedy německý kosmonaut Matthias Maurer. Zajímavostí je, že velitelem stanice je ruský kosmonaut ukrajinského původu Anton Škaplerov. A ten to v sobě má zakomponované úplně všechno. Narodil se v Sevastopolu, ale má ruskou národnost.

Čtěte také

Konflikt na Ukrajině ovlivňuje i vědu. Válka vyvolala diskuze o spolupráci Ruska a USA ve vesmíru

Astronauti jsou velcí profesionálové a je jasné, že budou plnit své úkoly tak, jak se od nich očekává. Na vesmírné stanici ISS jsou všichni pohromadě, Ale je otázkou, co se asi odehrává v jejich hlavách?
Oni v tuhle chvíli společné úkoly neplní. Všechny mezinárodní projekty, které se prolínaly mezi ruským a mezinárodním segmentem těch čtyř dalších partnerů, jsou pozastaveny. Částečně z ruské strany, některé i ze strany americké. Ale fyzicky tam samozřejmě jsou spolu.

Dokážete si představit o čem se asi baví?
Těžko říct, nikdo jim samozřejmě do hlav nevidí, ale jedna věc je jasná. Jsou to vrcholní profesionálové ve svém oboru a jsou si vědomi, že každá chyba jedince, jednoho z nich, může znamenat havárii stanice a smrt celé posádky. Takže z profesionálního hlediska doufejme si žádné naschvály dělat nebudou. Uvidíme, jak tam vydrží žít vedle sebe. Posádka tam odlétla v době hlubokého míru, řekněme, astronauti jsou tam od podzimu loňského roku. Otázkou je, co se bude dít, až se tam dostanou nové posádky. Nová tříčlenná ruská posádka tam přiletí ještě v tomto měsíci a nová čtyřčlenná posádka amerického segmentu, tři Američané a jedna Italka, tam přiletí krátce po nich. A zůstanou tam astronauté, kteří už tu válku na Zemi zažili. To bude úplně o něčem jiném a uvidíme, jestli se definitivně uzavře vstup mezi americkou a ruskou stranou a každý zůstane na své části stanice. Těžko říct.

Čtěte také

„Při dobývání vesmíru potřebuje lidstvo nadšení i vize. A technologický pokrok,“ říká Milan Halousek

Kdo vlastně provozuje Mezinárodní vesmírnou stanici?
Je to konsorcium pěti organizací. Tu největší část má americká NASA. Další část má ruský Roskosmos, pak je tam Evropská kosmická agentura, což je sdružení 22 evropských států, včetně České republiky. Další díl stanice má Kanada a poslední díl stanice má Japonsko, tedy 5 partnerů.

Jak vidíte budoucnost? O čem se uvažuje? Že by se úplně rozdělila Mezinárodní vesmírná stanice?
Dveře tam opravdu zavřít jdou. Mezi moduly Zarja a Unity, to jsou první moduly z roku 1998. A tam se to dá opravdu uzavřít. Je potřeba si uvědomit, že stanice měla nyní financování naplánované do roku 2024. A předpokládalo se prodloužení do roku 2030. Teď mám obavu, že to bude docela složité. Jestli se to do roku 2024 vůbec vydrží létat v té podobě, jako dosud, to je otázka. Bylo by samozřejmě nejlepší aby ta spolupráce pokračovala, ovšem mám obavu, že to asi nepůjde. Další možností je, že by Rusové stanici opustili a nechali ji tomu zbytku segmentu.

Čtěte také

Popularizátor kosmonautiky Halousek: Nedělejme z letů do vesmíru atrakci podobnou Matějské pouti

To si dokážete představit?
Nedokážu si představit, že by tam Rusové nechali svoje technologie. Mají tam nedávno dopravený nový modul Nauka, modul Pričal. Jednou z variant, které přichází v úvahu, a zmiňoval ji i generální ředitel Roskosmosu Dmitrij Rogozin, je fyzické rozdělení té velké stanice na dvě menší. Jedna stanice by měla ruskou posádku a druhá mezinárodní posádku. Problém je, jak v takové rozdělené stanici fungovat. Ony by létaly, to by problém nebyl, ale ruská stanice by trpěla dramatickým nedostatkem energie. Oni mají relativně malé solární panely na modulech Zarja a Zvezda, mohli by ještě nějakou energii získat z panelů na připojených lodích Sojuz a Progres, ale asi by to pro ně bylo málo. Protože ta veliká solární křídla, jak je známe z fotografií, jsou všechna na americkém segmentu. To je 95 procent energie pro stanici, která potřebuje opravdu velké množství energie.

Mezinárodní vesmírná stanice (ISS)|foto:NASA

Takže americká část by mohla fungovat a s ruskou by byl problém?
Zase ale jsou na ruské straně motory, které udržují oběžnou dráhu stanice, ale to už mají Američané vyřešeno. Teď je tam shodou okolností připojena nákladní loď Cygnus a jedním z jejích úkolu je zvýšit dráhu stanice, takže to by Američané uměli. Osobně si myslím, že ten mezinárodní segment by mohl přežít. Nejsem si jistý, že by dlouhodobě přežil ten ruský. Pro Rusy by to bylo byl konec. Konečná s létáním do vesmíru, protože pokud by neměli Mezinárodní vesmírnou stanici, tak nebudou mít kam létat.

Čtěte také

Kloním se k názoru, že v tom ohromném vesmíru je civilizací spousta. Ale nevypadají jako my

Pojďme ještě zmínit jeden projekt, na kterém také všechny země spolupracovaly, a to je ExoMars. Ten měl odstartovat už na podzim, ne?
Je to projekt ExoMars, nyní oficiálně pojmenovaný ExoMars 2022 podle roku startu. Už předtím se jmenoval ExoMars 2020 a ExoMars 2018, protože tohle už je třetí odklad. Dnes víme, je to Rusko-evropská mise a na podzim startovat nebude. Odstartovat měla 20. září letošního roku. A pokud to jen trochu půjde, tak bude projekt odložen a bude z něj ExoMars 2024. Protože k Marsu můžeme startovat pouze jednou za 26 měsíců, když se nám planety při cestách kolem Slunce dostanou do vhodné polohy.

Co je úkolem tohoto projektu?
To je mise, která by měla na Marsu hledat pozůstatky případného možného minulého života. Opravdu taková vyhledávací mise. Bohužel, je v tom už ohromné množství práce, je tam i český přístroj, evropští vědci si od toho slibovali strašně moc. Ale já mám obavu, že 26 měsíců dalšího odkladu bude definitivní konečná pro tuhle misi. A že ExoMars v podobě, jak ho známe, nikdy nepoletí.

Milan Halousek ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Jeden z důsledků toho, co se děje na Zemi.
Nedaleko od našich hranic. Strašně blízko.

Naším hostem byl popularizátor kosmonautiky a člen České astronomické společnosti Milan Halousek. Moc děkuji za rozhovor.