„Hradečák jezdí na kole od narození“. Jaroslav Dršata chce v 78 letech objet habsburskou monarchii

21. září 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy S kolem kolem Araratu aneb cykloputování Jaroslava Dršaty

Ve výloze knihkupectví jsem si všiml knížky, která se jmenuje S kolem kolem Araratu. A protože mám cyklistiku rád, tak jsem se hned o ni začal zajímat. Jejím autorem je prof. Jaroslav Dršata, který se celý život věnuje výzkumu a výuce biochemie na Farmaceutické fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové. A je také vášnivým cestovatelem a cyklistou.

Vy jste se snad dokonce minulý týden právě vrátil z nějaké cyklovýpravy, viďte?
Ano, dá se to tak říct. Organizuji pro sebe výpravu napříč bývalou habsburskou monarchií a dojel jsem na hranice Bosny. V příštích letech bych chtěl plán dokončit.

Kolik to tedy zatím bylo kilometrů?
Zatím to bylo asi 1 500 km, ale musím se přiznat vám i posluchačům, že jsem si přidal k trekovému kolu, na kterém jsem dojel k Rudému moři a potom kolem Araratu, motorek. Protože v mých 78 letech už potřebuji trochu pomoct.

Největší zážitek na cestě kromě pohledu na Ararat, který je krásný, byl Diyarbakir v Turecku, což je neoficiální hlavní město Kurdistánu.
MUDr. Jaroslav Dršata, biochemik, autor knihy S kolem kolem Araratu

To je neuvěřitelné. 78 let a pořád aktivně jezdíte.
Teď to bylo nadvakrát, na dvě etapy. Začal jsem v polském Przemyślu, tam byl také Švejk, takže to je symbolické místo, a dojel jsem do Košic. A letos potom z Košic do Slavonskiho Brodu v Chorvatsku, dokonce mě kousek doprovázela manželka. Také na elektrokole.

MUDr. Jaroslav Dršata ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Jak jste se dostal k cyklistice? Protože máte náročnou profesi, jako profesor biochemie, kde jste vzal čas na výlety?
Hradečák jezdí na kole od narození. Nejdřív pod rámem tatínkova kola, potom jsem se zmohl na favorita po chmelové brigádě, a pak jsem jezdil na lékařskou fakultu jako student celá léta. Potom na farmaceutickou fakultu, už je to 50 roků, co jsem začal na farmacii. A když každý den sedíte na kole, tak vás napadne, že by se s tím mohlo něco dělat. Takže když jsem se oženil, tak první dárek pro manželku bylo kolo.

Čtěte také

Měla radost?
Celkem ano. Manželka je hrozně podnikavá. Tedy první dovolená byla na kole po vlastech českých, tehdy se ani nikam moc nemohlo. Jako kluk jsem si rád listoval atlasem. Měl jsem strašně rád zeměpis, byla to i jedna z variant, že bych šel studovat geografii, ale nakonec jsem se rozhodl jinak. Ale jezdit prstem po mapě, večer si lehnout do postele, otevřít si atlas a představovat si ta místa, to byla fantazie. Ta hraje největší roli.

Doslechl jsem se, že jste dokonce s rodinou podnikl i jednu moc dobrodružnou výpravu.
To bylo vůbec největší dobrodružství našeho života. Byly jsme dvě spřátelené rodiny s dětmi kolem 10-15 let. A přes kamaráda jsme si v tehdejším hradeckém Gumokovu vypůjčili žebro nafukovací haly, a to jsme dovezli do Rumunska. Tam se muselo nafouknout, dali jsme nějakému autobusákovi cigára a on nám to nafoukl, svázali jsme to a byl z toho docela slušný raft. Na něj jsme se vešly obě rodiny se všemi věcmi a 14 dní jsme pluli tak, jak to šlo. Proud nás nesl až do Suliny na Černém moři. Dopadlo to dobře, ale já to nemůžu pochopit. Byla to naprostá nezodpovědnost.

S kolem kolem Araratu aneb cykloputování Jaroslava Dršaty

Z vašich výprav vznikají knížky. Už jsou na světě dva cestopisy?
Ano, je to tak. První se jmenuje Na kole do Jeruzaléma a ještě kousek dál. Protože jsem dojel až k Rudému moři. Podíval jsem se na mapu a říkal jsem si: to není možné, vždyť jsem minul horu Ararat, kde přistál Noe. Takže S kolem kolem Araratu byly cesty dvě. Není možné to udělat najednou, protože Turecko a Arménie, to jsou dva snad největší nepřátelé na světě, přinejmenším v regionu. Teď se k tomu přidal také Ázerbájdžán z druhé strany. Všichni jsou kolem jedné hory, která teď leží celá na území Turecka a Arméni se na ni dívají přes hranici.

Čtěte také

Jeden zážitek za všechny, kdybyste měl jmenovat? Co vás napadne v souvislosti s knihou S kolem kolem Araratu?
Pro mě asi největší zážitek vůbec na této cestě kromě pohledu na Ararat, který je krásný, byl Diyarbakir v dnešním Turecku, což je takové neoficiální hlavní město Kurdistánu. Převážně tam žijí Kurdové, má asi 1 000 000 obyvatel. Hovořím v přítomném čase, ale když jsem knížku sepisoval, tak jsem začal sbírat aktuální informace a Kurdové se tam v roce 2015 vzbouřili a turecká armáda to vzala dělostřelectvem, prostě vlastní obyvatelstvo. A ty památky, které jsem tam viděl, tak už zřejmě nejsou nebo nejsou v tom stavu.

Bude také třetí cestopis o projíždění bývalou habsburskou monarchií?
Nechci v mém věku hovořit moc dopředu. Snad by to mohlo být motivováno tak, že dnes už elektrokolo není ostuda, jako před pár lety. Dnes je to naopak módní záležitost. A možná by z toho mohlo vzniknout i takové trochu poučení. Protože jedete na kole, pohání vás motorek, takže paráda. Ale pokud vám dojde elektřina, tak jsou zase ty přesuny horší. Tedy musíte dobře plánovat, abyste dojeli.

MUDr. Jaroslav Dršata ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Nová knížka Jaroslava Dršaty, která se jmenuje S kolem kolem Araratu, bude mít křest 30. září v 16 hodin na Farmaceutické fakultě v Hradci Králové. Jste srdečně zváni.

autoři: Jakub Schmidt , baj
Spustit audio

Související