Expedice Monoxylon 4 chce ověřit možnosti pravěké plavby Egejským mořem na dlabaném člunu s plachtou

Možná vás proto ani nepřekvapí, že vzniká další člun, který by své stavitele měl už v příštím roce doplavit k zodpovězení některých archeologických otázek. Co vás přivedlo na myšlenku Monoxylonu 4 a opět vyrazit na moře?
Je tam víc faktorů. Jednak ti dobrodruzi, kteří se expedice účastní, pořád mají tu touhu jet dál a dál. A potom záleží na tom, aby to celé mělo nějaký odborný základ, o což oni ale stojí, takže to je vynikající kombinace. A teď k tomu odbornému základu. Pokaždé, když přijedeme z moře zpátky, tak se objeví další otázky a my víme, co všechno jsme neudělali. Aktuálně to jsou konkrétní měření na moři, která by měla dokládat, v čem je vlastně problém té jednoduché plavby. Vysvětlím to.

Radomír Tichý ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Naše plavidlo je natolik jednoduché, že se nachází v povrchových vrstvách vody. Takže my jsme zatím neregistrovali významnější vliv mořských proudů, ale za to násobně jsme registrovali vliv větrů, který je zásadní zvláště v Egejském moři. A ten spoluvytváří vlny. A ty vlny jsou takovým jednoduchým plavidlem jetelné jen z určitých směrů. Takže víme, že proti vlnám se jet nedá. Znít to banálně, ale je dobře, abychom i tento jednoduchý fakt brali i v odborné veřejnosti jako základ pro posouzení té nejstarší plavby.

Řada archeologů pochybuje, že lidé mohli plachtu už tenkrát využívat. Kdo ale někdy plul na moři, tak prostě ví, že tam ta síla větru je.
Radomír Tichý, experimentální archeolog

Jestli jsem to pochopil správně, tak proud vás nikam na moři neodnese, ale vítr je zásadním hnacím motorem a silou, díky které pravěcí lidé na primitivních člunech mohli plout.
Je to tak.

Při další expedici poplujete kam?
Má to být z pobřeží dnešního Turecka na pobřeží Řecka. Takže napříč Egejským mořem. My jsme podobnou plavbu pluli už v roce 1995. Je to hodně dávno, to je pravda, ale na dvou úsecích jsme se museli nechat vléct lodí, protože vlny byly tak velké, že to nebylo v lidských silách. Teď jsme trasu změnili tak, abychom mohli vyzkoušet plachtu. Plachta je zařízení, které mají archeologové doložené od druhého tisíciletí před naším letopočtem. Ale téma expedice a jednoduchost těch plavidel je už sedmé tisíciletí před naším letopočtem.

Čtěte také

Jak se před 8 000 lety plulo po moři? Osvědčil se dlabaný člun v kombinaci se skvělou posádkou

Takže řada archeologů pochybuje o tom, že lidé by plachtu mohli už tenkrát využívat. Já ale říkám, kdo pluje na moři, tak by byl ochoten roztáhnout i kapesník, aby ho to trošku pohánělo. A ví, že tam ta síla větru zkrátka je. Takže my chceme lépe vyzkoušet plachtu, protože při poslední expedici jsme neměli to štěstí, aby vítr foukal ze správné strany. Chceme tomu jít na vytipované trase napřed, jet plachtou a vyzkoušet ji. A snažit se dát nějaká nepřímá fakta k plachtě samotné.

Tedy hlavním cílem expedice bude ověřit možnosti pravěké plavby s plachtou?
Ano. Trasa je zase odlišná, protože konfigurace ostrovů a směr větrů vytváří její podmínky. A pokud se nám to podaří, tak v kombinaci s různými měřeními bychom mohli být zase o kus dál.

Vyzkoušíte plachtu, ale jinak určitě budete zase pádlovat, je to tak?
Pádlování je bohužel hlavní součástí. Bohužel říkám proto, že dnes není žádná sportovní disciplína, která by tak vytrvale představovala tento obsah. Takže posádku tvoří tentokrát ze tří čtvrtin účastníci předchozích expedic, kteří jsou připraveni na to, co se bude odehrávat.

Čtěte také

Ztrácíme pokoru. Archeopark ve Všestarech dává všem návštěvníkům možnost se k ní zase vrátit

Pane docente, jaké je léto a prázdniny u vás v Archeoparku ve Všestarech?
Snažíme se v létě připravit pro návštěvníky kontaktní způsob prezentace, kdy existují stanoviště, kde se něco děje. Jsou za námi takzvané Dny živé archeologie, kde rozdělujeme program pro dospělé a pro děti. A opravdu přichází hodně rodičů s dětmi. My z toho máme pěkný pocit. O tomto víkendu, který je před námi, je taková speciální akce představující dílnu Petra Zítky. To je pán, který umí nejlépe štípat pazourek na našem území. A má objednané studenty, které bude učit ono štípání kamene. Návštěvníci se na to můžou podívat, už nemůžou se toho bohužel účastnit, protože ta místa jsou obsazená.

Čím štípali pravěcí lidé pazourky?
Například pomocí rohového tloukače nebo kamenných otloukačů. Pazourek je výrazně štěpná hornina, která ale má svoje zásady a zpracování. Každá hornina má určité vlastnosti a ty jsou u pazourku tedy úplně specifické a speciální. Potom máme v polovině srpna právě velkou akci zaměřenou na kámen, protože stále ještě děláme pokusy s vrtáním, broušením a řezáním kamene.

Čtěte také

Archeolog Tichý: Naše pokusy s kostěným vrtákem při vrtání kamene jsou z mého pohledu převratné

Tyto experimenty už provádíte několik let ne?
Je to tak. Horniny testujeme pořád, jak je šlo vrtat a tak dál. Vrtané nástroje jsou dominantní věc, kdybychom potkali člověka v mladší době kamenné, tak by u sebe měl určitě velkou kamennou sekeru. Tedy je to téma, s kterým má smysl se potýkat.

Už jste přišli na to, jak tenkrát naši předci kameny vrtali?
Nám se zatím nejvíce osvědčil kostěný vrták, který se podsypává buď zvětralým pískovcem nebo drceným křemenem, který slouží jako brusivo, vytvářející onen otvor. Jde to pomalu, zhruba 1-2 milimetry za hodinu, ale když to děláte, tak se člověk do toho rytmu dostane a už se mu zdá, že by neměl spěchat. Ale hlavně to to vytváří autentické stopy, které jsou srovnatelné s originály. Ale nepoužíváme jen kostěný vrták, zkoušíme i další. Takže jsme ve fázi rozsáhlých experimentů.

Čtěte také

Vrtání kamene pravěkou metodou vyžaduje výbornou fyzickou kondici i trpělivost

A u vás v archeoparku také lidé uvidí, jak se staví člun čtvrté expedice Monoxylon?
Třeba konkrétně teď v pátek. Budoucí účastníci expedice Monoxylon jsou dobrovolníci, takže vždy přijíždí v nějaký termín. A opravdu po celou otevírací dobu archeoparku, ještě před vstupem do něj, je vidět část kmene, konkrétně 3 metry délky. Skutečně tesáme kamennými, broušenými nástroji, práce je to velice fyzicky náročná, takže se střídá vždy trojice lidí, protože jeden člověk by s tou kamennou sekerou asi upadal do beznaděje, pokud by byl celý den u toho člunu sám. Ale je to zajímavé, dozvídáme se hodně o použití těch seker, o jejich trvanlivosti, o zpracování dubového dřeva, z kterého je budoucí člun Monoxylon. Je to nejtvrdší materiál, který si pro zpracování kamennými sekerami umíme představit a ta práce, protože jde o vydlabání kmene, je skutečně hodně náročná. Jen ještě doplním, že ten člun neděláme celý kamennými nástroji.

Jakub Schmidt a Radomír Tichý ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Celý rozhovor s experimentálním archeologem Radomírem Tichým si můžete poslechnout v našem audioarchivu.