Archeolog Tichý: Naše pokusy s kostěným vrtákem při vrtání kamene jsou z mého pohledu převratné

30. září 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Vrtání kamene v Archeoparku Všestary

Vydáme se na cestu do pravěku s doc. Radomírem Tichým, který v archeoparku ve Všestarech přes léto nelenil. Konkrétně se věnoval výzkumu vrtaných kamenných seker a také dopisuje knihu o expedici Monoxylon, která ověřovala, jestli se mohli pravěcí lidé plavit mezi ostrovy v Egejském moři. O tom všem si budeme povídat.

Měl jste vůbec čas na nějakou klasickou odpočinkovou dovolenou?
Nejdřív byla hodně rychlá po Čechách, po různých archeologických lokalitách. A pak se čas zastavil, protože jsem se zranil při závodě v orientačním běhu. Měl jsem potrhané svaly v lýtku. Ovšem tím jsem získal hodně času na psaní.

Radomír Tichý ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Pojďme se podívat do archeoparku, protože vy jste tam zase něco vrtal, je to tak?
To je rozsáhlý projekt. Vrtalo mnoho kolegů. Já jsem se snažil tu činnost usměrňovat a zajišťovat materiály. Začali jsme se tomuto tématu věnovat už asi před třemi lety. Protože, když se řekne neolit, tak už v tom názvu je sekera obsažena, neolit znamená nový kámen. A to představují nové technologie, které se do té doby nepoužívaly, takže vrtání, řezání, broušení kamene. A proč to je zajímavé. Člověk na začátku stojí před problémem, má vyvrtat krásný symetrický otvor. Ale nemáte k tomu nic, co bychom dnes používali. Nemůžete použít kovové nástroje, ty oni neměli. Takže se nám nejvíc osvědčila kost, tedy kostěný vrták se podsypává brusivem. Samozřejmě to nějaký čas trvá, ale důležité je, že to jde a že to činí stopy, které jsou velice autentické v porovnání s originály.

Už v názvu neolit je obsažena sekera, znamená nový kámen. Nové technologie, které se dřív nepoužívaly. Vrtání, řezání a broušení kamene.
Radomír Tichý, experimentální archeolog

Na začátku toho všeho asi stál nějaký nález kamenné sekery s vyvrtaným otvorem a vás zajímalo, jak to tenkrát mohli dělat?
Je to přesně tak. Těch seker je v muzeích po světě celá řada. Vlastně všechna evropská muzea jsou naplněna těmito sekerami a my jsme pořád neznali tu technologii. Nevěděli jsme, jakým způsobem to mohli vrtat, řezat a tak dál. Takže jsou to pokusy z mého pohledu převratné.

Čtěte také

Metoda archeologického experimentu je velice zajímavá tím, že z mého pohledu odstraňuje, což je trošku paradoxní, vliv lidského faktoru. Když experiment správně postavíte, tak se výsledky potom dostavují samy. Nedeformujete ten postup tím, co si o tom my dnes myslíme, když už dávno neumíme vrtat sekery. Tedy v archeoparku během léta proběhly ukázky vrtání. Kolegové provázeli návštěvníky v určitých časech po archeoparku a studenti archeologie, kteří tam byli na praxi, tak v těch pokusech pokračovali. Poděkování i jim.

Takže vrták z kostí? Takhle to tenkrát mohlo být?
Zdá se nám to nejpravděpodobnější. Najdou se totiž nedovrtané sekery, které mají velice tenké mezikruží. Nemůžeme se ubránit dojmu, že ten vrták musel být poměrně tenký a relativně dobře opracovaný. Jinak by tak jemnou stopu neuchoval. Ale i řezání je velice zajímavé, to zase probíhá pomocí pískovcové pilky. Jenomže ta pilka se rychle opotřebovává, takže musíte mít dostatečně dobrý materiál.

Čtěte také

Všechny ty experimenty jsou zajímavé v tom, že ukazují, s jakou vervou a silou lidé do kamene šli. I v tom my zaostáváme. Na těch pracovních stopách je jasně vidět, že oni otloukali kámen velkou silou, dokázali ho rozlomit obrovskou silou. Jen to vrtání je jemný proces, protože tam žádná velká síla člověku nepomůže, tam je nutná trpělivost a správný postup s vrtákem.

Stejným ověřovací způsobem jste potvrdili, že se skutečně pravěcí lidé mohli plavit mezi ostrovy v Egejském moři. Tato expedice se uskutečnila už třikrát.
Je to tak. V roce 1995 byla první, druhá v roce 1998 druhá a třetí proběhla nedávno, 2019.

Expedice Monoxylon 2019

Ověřovali jste, že v pravěku mohli lidé putovat a překonávat vzdálenosti na člunu vydlabaném z jednoho kusu dřeva. Jak na to dnes vzpomínáte po těch letech? Bylo to úžasné dobrodružství.
Archeologický experiment v tomto konkrétním tématu, tedy když se plavíte po moři ve člunu vydlabaném z jednoho kusu kmene, má dvě stránky. Jedna je to dobrodružství a věřím tomu, že kvůli tomu tam byla celá řada těch chlapských posádek. My jsme vyplouvali na třetí expedici 2019 po 20 letech. Takže studenti už byli hodně vyzrálí chlapi.

Čtěte také

A ta zkušenost je tam strašně důležitá, protože se totiž neustále vynořují další otázky. Egejské moře, kde jsme podvakrát pluli, jednou to bylo v západním Středomoří, tak je zajímavé tím, že se tam velice rychle proměňují podmínky, mění se vlny a vítr v průběhu dne. A na to musí být plavidlo schopné reagovat. V roce 2019 jsme měli za cíl překonat vzdálenost více než 100 kilometrů, která je takovým klíčem k těm velkým vzdálenostem, aby se doplulo téměř kamkoliv. Kdo upluje 100 kilometrů, tak už dopluje téměř kamkoliv ve Středozemním moři. A to se nám nakonec podařilo. Je dobře, když to dobře dopadne. Takže já sleduji tamní počasí už 3 roky. Každý den je zapisuji, je v tom kus stereotypu, ale zároveň jsem každý den v Egejském moři a můžu si představovat, jak by ten člun plul. A o tom je vlastně archeologický experiment.

Čtěte také

Kdy bude knížka na světě?
Rádi bychom před Vánocemi, i když tiskárny teď mají málo papíru. Celý svět je trošku vzhůru nohama, ale přes to se snažíme usilovně.

Vy také plánujete vylepšení vašeho archeoparku.
Získali jsme stavební povolení na projektovou dokumentaci. Ta je prvním krokem k tomu, aby evropské projekty mohly projekt podpořit a s Královéhradeckým krajem se o to snažíme. Má tam být expozice Monoxylon a také expozice zpracování kamene, ale také výsledky výzkumu na trase dálnice D11 mezi Hradcem Králové a Jaroměří. To by archeoparku dodalo autenticitu a byl by to další důvod, proč se tam přijít podívat.

Celý rozhovor s doc. Radomírem Tichým o experimentální archeologii si můžete poslechnout v našem audioarchivu.

autoři: Jakub Schmidt , baj
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.