Emoce nelze nařídit, každým chováním něco sdělujeme. Ovšem je to i otázka pochopení druhé strany

Dá se říci, že pokud nezvládáme emoce, nemáme svůj život pod kontrolou?
Já si myslím, že určitě. Uvedl bych to trošku v širší souvislosti, psychologie má několik definicí a jedna z nich praví, že to je věda o prožívání a chování. Nepřetržitě, trvale prožíváme, jsme nějak nastaveni bazálně, což je většinou svázáno s temperamentem a chováme se podle situací vnějších i vnitřních. Nemůžeme neprožívat a nemůžeme se nechovat.

Temperament nemůžeme předělat. To ovšem neznamená, že člověk musí být vztekloun, je to spíše otázka reagování na podněty.
doc. Jan Lašek, psycholog

A zároveň každé naše chování je komunikací. Každým chováním něco sdělujeme. Proto emoce hrají v našem životě tak velké místo, protože neustále vyjadřujeme něco podle vlastních prožitků nebo prožitků, které vznikly kontaktem s druhými lidmi. A ty mohou být jak pozitivní, tak negativní. A musíme je nějak zvládat.

Čtěte také

Psycholog Lašek: Každá maličkost, která nás během dne potěší, je moc fajn. Nemusíme jich mít milion

Říká se, že emoční inteligence je pro život důležitější než samotná inteligence jako taková.
S tím přišli kdysi Američani, to byl takový nový vynález emoční inteligence. Dokonce vznikly i metody, jak to měřit. Ono to je trošičku zkresleno, jak už to někdy u vědeckých postupů bývá. Ano, nepochybně je to spíš otázka určité sociální zdatnosti a dovednosti, jak s emocemi umíme zacházet. Je otázka sdělení a pochopení sdělení z druhé strany.

Protože můžeme nabídnout široké spektrum. Od prožívání obrovské upřímnosti, kdy říkáme, co na srdci, to na jazyku. Až k úplnému předstírání, kdy v určitých situacích vůbec neprožíváme to, co se děje, ale vyžaduje po nás konvenční norma, abychom se určitým speciálním, dohodnutým a obvyklým způsobem chovali. Nemusíme se přizpůsobit vnitřně, ale vnějškově chováním.

Čtěte také

Neodpouštěj, chceš-li být něčím otrokem. Vina, trest a odpuštění pohledem psychologa Jana Laška

Naznačujete tedy, že se dají i vypjaté situace zvládnout.
Dá se to zvládnout, ale ten temperament nemůžeme předělat a nemůžeme ho přestavět v průběhu odpoledne. Pak je nebezpečí v tom, že v určitých situacích nezvládneme tlak temperamentu a vyletí to do toho chování naprosto naplno. Temperament ovšem neznamená, že je ten člověk je vztekloun, je to spíše otázka reagování na podněty.

Rodíme se s určitým vrozeným duševním typem a není dost dobře možné ho přebourat, aniž bychom nepřebourali celou psychiku, tedy mozek. Což dost dobře nejde.

Já doporučuji ulevit si. Je to lepší, než to v sobě tlumit. Může pomáhat vypití kávy nebo postavení se na hlavu. To je na každém z nás.
doc. Jan Lašek, psycholog

Emoce nám vypnou rozum, máme takový blackkout, kdy nejsme úplně schopni logicky uvažovat.
Je pravda, že emoce dezorganizují chování. Protože to je bezprostřední prožitek, který se nás velmi osobně týká. Nepochybně jsou lidé, kteří jsou vynikajícím způsobem vycvičeni jak zvládat emoce a nedat najevo, co se v nich při tom prožívání děje. Ale většina z nás to neumí a máme s tím neustále problémy. Emoci nelze nařídit. Jednoduše, nejde říci, musíš mě mít rád.

Čtěte také

Jak si poradit s psychopatem? Dobrý psychopat dokáže obelstít i psychiatry, říká psycholog Jan Lašek

Co doporučujete pokud se setkáme s člověkem, který vybouchnul v naší blízkosti.
Vzdálit se a nechat to doběhnout. Protože to nebezpečí se může snadno obrátit proti nám, i když jsme původně možná nebyli původcem onoho vzteku. Rozhodně nemá cenu toho člověka obkládat ledem, ať už skutečně nebo obrazně, protože to nezabírá. Ten led se okamžitě roztaví. Já doporučuji ulevit si. Je to lepší, než to v sobě tlumit.

Jak si ulevovat? Jsou nějaká dýchací nebo meditační cvičení?
Víte, tomu se lidé obvykle smějí, ale je to systém, který funguje a který se dá nesložitě nacvičit. Dá se i určitým způsobem zvládnout ten duševní stav. Tím mám na mysli skutečně, když se to bere rozumně a řekne se, tak tohle je fajn, to mi pomáhá. A může pomáhat cokoliv, vypití kávy nebo, já nevím, postavení se na hlavu. To je na každém z nás, ale je potřeba si to zkoušet. Vědomě k tomu přistupovat. Každý slyší a říká to, co potřebuje.

Jan Lašek a Pavla Kindernayová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Věřím, že náš rozhovor byl inspirující a lidem nápomocen. Celý je k dispozici v našem audio archivu. Psycholog doc. Jan Lašek byl naším hostem.