Bojím se, že se zbytečně strašíme. Dobrých zpráv v médiích není nikdy dost, říká psycholog Jan Lašek

Jste slavící typ nebo přechod z jednoho roku do druhého nějak neprožíváte?
Já to mám komplikováno tím, že slavím 1. ledna narozeniny. Ale pokud se týče slavení, tak už je to velmi slabé. Nikdy to nebylo ďábelské, neboť jsem se léta držel myšlenky přítele Vladimíra Renčína, že na Silvestra se ožírají jen amatéři. Takže ano, oslavili jsme to, dokonce jsme se probojovali se ženou i přes půlnoc. Je to prostě začátek nového roku, ale žijeme každý den. Nic jiného nám nezbývá, jsme-li naživu.

Možná není špatné předsevzetí, letos nebudu fňukat. Pokud to vydržíte alespoň týden, tak i lidé okolo vás budou šťastní.
doc. PhDr. Jan Lašek, CSc., vedoucí oddělení psychologie na Katedře pedagogiky a psychologie UHK

Je dobré rekapitulovat a bilancovat s koncem kalendářního roku?
Myslím, že určitá bilance se hodí. Už proto, aby si člověk uvědomil, co všechno se mu třeba za ten rok povedlo, možná i to, co se mu trochu nepovedlo. Co by možná šlo udělat lépe nebo nedělat vůbec. Záleží na tom, o co kráčí. Ale nemá smysl z toho dělat úřednickou záležitost. Protože koneckonců, co si budeme vyprávět, kdo nás lépe pochválí než my sami.

Čtěte také

Psycholog Lašek: Každá maličkost, která nás během dne potěší, je moc fajn. Nemusíme jich mít milion

Tedy ta rekapitulace by měla mít jakousi jednoduchou podobu. Tohle bylo dobré, tohle bych měl dělat jinak nebo neměl dělat. Ale zase ne z toho mít nějaké bezesné noci. Hodnotit to jako realitu, která se stala, a nemyslet si o sobě, že jsem neustále geniální nebo naopak hloupý.

A co s těmi předsevzetími?
Člověk by si měl dávat předsevzetí. A proč? Představme si situaci, že si je dáváme, řekněme, od 20 let do 70 let. Pak už to nemá cenu. Ale pokud vždy vydržíme týden s tím předsevzetím, což je poměrně slušný výkon, tak to bude dohromady za těch 50 let 50 týdnů, tedy jeden rok v uvozovkách svatého života. A to bohatě stačí.

Po sedmdesátce už ale nemá smysl si předsevzetí dávat. To myslím pochopitelně v legraci, protože je jedno, jestli nám je 20 nebo 70, každý ten den je náš nějakým způsobem. A někdo ho ovlivňuje, nejlépe, pokud jsme to my.

Je na nás, abychom byli dobrými lidmi. Staří latiníci říkali, nemusíš být dobrým básníkem, stačí, když budeš dobrým občanem.
doc. PhDr. Jan Lašek, CSc., vedoucí oddělení psychologie na Katedře pedagogiky a psychologie UHK

Obecně jádrem naší osobnosti, našeho já, je jaký bych chtěl být, čeho bych chtěl dosáhnout nebo čím bych chtěl nebýt v této situaci. Čili vždy je dobře si říkat, ještě by možná stálo za to tohle, nebo zkusíme ještě tohle. Ovšem ve věku nad 70 let už nám do toho velmi často vstupují lékaři, protože nám říkají, co bychom měli nebo neměli.

Čtěte také

Psycholog Jan Lašek se drží hesla svého kamaráda Vladimíra Renčína: Na Silvestra se ožírají amatéři

Ne vždy s nimi souhlasíme, ale nedá se nic dělat, někdo se poslouchat musí. Ale myslím si, že nemá cenu žít jen tím, co se stalo, ale i tím, co teprve bude. Každá snaha se počítá, čemuž dokonale naše školství nahrává, protože snaživý žák je lepší než ten, který umí.

Je to i otázka určité osobní odvahy do něčeho se pustit nebo u něčeho vytrvat. Protože úspěchu nedosáhnete vždy okamžitě a naplno. Ale jakmile to vzdám, tak už se potom k tomu nevrátím. Záleží na nás, jak s tím budeme pracovat dál. A jestli budeme neustále fňukat, jak to bylo v minulých časech lepší.

Ano, nepochybně bylo, ale protože nám bylo třeba 40 let, je to jiná situace. Čili není to otázka toho, kolik stál nebo stojí rohlík. To je jiný svět, ale spíše se zamyslet nad tím, co se mi všechno v životě povedlo, a co bych si ještě chtěl zkusit. Možná není špatné předsevzetí, letos nebudu fňukat. Pokud to vydržíte alespoň týden, tak i lidé okolo vás budou šťastní.

Obávám se, že celosvětový mír centrální mozek lidstva nevymyslí. Nejsem přesvědčen, že se budou už rodit jen mírumilovní lidé.
doc. PhDr. Jan Lašek, CSc., vedoucí oddělení psychologie na Katedře pedagogiky a psychologie UHK

Umíme se radovat z maličkostí? Myslíte si, že se to daří zlepšovat?
To je záležitost každého z nás. Jestliže půjdu po ulici a budu se neustále ptát lidí jen na to, co je špatně, tak najednou zjistím, že všichni jsou na tom strašně špatně, což samozřejmě není pravda. V obecné rovině si myslím, že je dobře, pokud se člověk nedopustí v životě několika závažných trestných činů, a snaží se život prožít naplno a tak, aby to fungovalo.

Pokud z toho funguje jen polovina, už třeba proto, že je vám holt přes 70 let, tak to se nedá nic dělat. Ale zabalit to a jen koukat z okna a nadávat, to je škoda.

Čtěte také

Psycholog Jan Lašek: Placebo a nocebo efekt, psychická síla léků. Fenomén autosugesce je ohromující

Myslíte si, že lidé jsou nastaveni tak, aby vyhledávali negativní informace? A že média jim v tom tak trošku pomáhají?
Já myslím, že média jim v tom nahrávají poměrně statečně. Nedělal jsem si statistiku, ale obávám se, že jedna dobrá zpráva je ku 99 špatným, co se týče informací ze současného světa. A trošku se bojím, že se zbytečně strašíme. Více, než je nutné. Dobrých zpráv by mělo být víc. Jenže, koho zajímá, že se něco povedlo?

Máme informace o lidské psychice zhruba z období před asi 2000 lety od starých Řeků, a ta naše duše se příliš nezměnila. Naše dobré i špatné vlastnosti statečně přežívají přes generace. Proto se obávám, i když bych si to velmi přál, že nějaký celosvětový mír, centrální mozek lidstva nevymyslí. Nejsem přesvědčen, že se budou už rodit jen mírumilovní lidé.

Je na nás, abychom se pokusili být dobrými lidmi, musí to být v soukromé rovině. Říkali to už staří latiníci, nemusíš být dobrým básníkem, stačí, když budeš dobrým občanem.

Jan Lašek a Pavla Kindernayová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

A humor, to je možná také důležitá a zásadní psychohygiena. My už bohužel nerozlišujeme mezi humorem a komikou. Jak říkal nádherně Vladislav Vančura, smáti se znamená lépe vědět.

Celou radioporadnu s psychologem Janem Laškem si můžete poslechnout v našem audioarchivu.