Dvojčata Tomáš a Jaromír Indruchovi, hvězdy vodního slalomu, předávají své bohaté zkušenosti dětem
Ve studiu jsme přivítali dvojčata Indruchovi, Tomáše a Jaromíra, kteří trénují vodní slalomáře v Hradci Králové. Mnozí možná ani netuší, jaké hvězdy ve výchově mladých talentů tady máme. Tomáš Indruch je mistrem Evropy z roku 2004, dvakrát byl na olympiádě a jeho bratr ho vždy jistil s tátou a věnoval se stavbě lodí. Jejich sportovní příběh vám teď nabídneme.
Četla jsem váš příběh z dětství a hledám, jestli máte v očích stále ony neposedné čertíky. Protože jste byli pěkní rošťáci.
Jaromír Indruch: Říkalo se to o nás, ale není to pravda.
Kdo byl hlavou vašeho gangu?
Jaromír Indruch: Tak přímo hlavou gangu snad ne, ale trošku já. Vymýšlel jsem průšvihy, chytal jsem se špatné party a brácha se občas svezl s námi.
Nevlastní táta nás dovedl k vodě a z toho potom všechno vycházelo. Teď jedeme dál a vedeme k tomu naše děti a další svěřence.
Tomáš Indruch
Rodičům jste asi dali pořádně zabrat, ale ono se potom přehouplo a vaším vzorem se stal, jestli se nepletu, váš otčím, který vás přivedl k tomu, co jste začali milovat.
Tomáš Indruch: Ano, nevlastní táta nás dovedl k vodě a z toho potom všechno vycházelo. Teď zase jedeme dál a vedeme k tomu naše děti a další svěřence.
Čtěte také
Petr Sodomka, váš otčím, osminásobný mistr světa, mnohonásobný mistr republiky ve vodním slalomu, se otcovské role ujal ve vašich šesti letech. Jezdili jste spolu v jedné lodi nebo jak to bylo na úplném začátku?
Tomáš Indruch: Začínali jsme ideálně nejdříve na kajaku a postupem času, protože náš oddíl je specializovaný na kanoistické disciplíny, jsme přešli na kanoi. A z toho je už jen kousek na debla zvaného C2, kde spolu jezdí dva. A to jsme jezdili taky.
Kdy se to potom zlomilo, že jste šli tak trošku od sebe jako bratři?
Jaromír Indruch: To je jednoduché. Táta s bráchou se rozhodli, že mě odsunou na druhou kolej.
Tak to určitě nebylo.
Jaromír Indruch: Trošku to tak bylo a ve finále z toho důvodu potom já začal trénovat. Nebyl jsem tak úspěšný při závodech, to si můžeme přiznat, a našel jsem se v trenérské roli.
A výroba lodí, to je zajímavá záležitost. Bavilo vás to?
Jaromír Indruch: S tím jsme začínali úplně v začátcích, ale dnes už jsou na to velké firmy. My jsme to v podstatě jen zkoušeli a nerozjeli jsme to ve velkém. Dělali jsme to jen na začátku pro svoji potřebu.
Takže jste se stali fanoušky Tomáše, který objížděl na lodi celý svět. A byl na svém vrcholu vlastně v době Lukáše Pollerta, takže konkurence musela být obrovská.
Tomáš Indruch: Konkurence je tam i teď obrovská. Ale byl tam Lukáš, to bylo jméno, vozil medaile. Plánovalo se, že pojede na olympiádu do Sydney, Lukáš tam asi dva nebo tři měsíce trénoval přes zimu. Nevím, jak se mi to povedlo, ale nominaci jsem urval pro sebe, protože tam mohl jet v kategorii jen jeden člověk z jedné země. Já jsem nominaci vyhrál, tak jsem tam jel. Ale také to podle toho potom dopadlo, protože jsem na tom olympijském kanále trénoval na poslední chvíli, a to už se toho moc nenatrénuje. Spíš tam člověk byl v psychickém útlumu, kdy byl dlouho od rodiny. Tak to za moc nestálo.
Čtěte také
Nejste typy vracející se příliš do minulosti, žijete tím, co máte před sebou. Ale přeci jen, na co nejraději vzpomenete?
Tomáš Indruch: Úspěchy byly velké, já si možná nejvíc vážím, i přesto, že jsem mistr Evropy, tak si vážím asi víc bronzové medaile, která byla o dva roky později, protože tam byla kompletní špička. V roce 2004, kdy byla olympiáda v Aténách, tak se lidé soustředili na ni a na šampionátech byla trošku menší konkurence. Ale za dva roky, potom v roce 2006, kde jsem ujel bronzovou, tam byla kompletní špička. Přesto se mi podařilo ujet medaili, o to víc si jí cením.
Vědí vůbec vaši svěřenci, které trénujete, kdo je před nimi? Máte v klubovně vystavené poháry a medaile, nebo jsou někde doma v krabici?
Jaromír Indruch: Od roku 2001 vedu kroniku, to znamená, že tam je všechno zapsané. Od úspěchů bráchy přes minulost, kdy jezdil ještě táta, až po současnost. Je tam úplně každý závod i s fotografiemi, články z novin. Takže když někdo něco hledá, může se tam podívat.
Sednete si dnes ještě někdy spolu do jedné lodě?
Jaromír Indruch: Naposledy jsme seděli, myslím loni na mistrovství republiky veteránů. A snad jsme byli dokonce druzí. Takže další medaile do sbírky.
A individuálně si to občas rozdáte?
Jaromír Indruch: Já už nejezdím vůbec. V podstatě jen lítám po břehu a dělám podporu dětem. Brácha, jelikož byl úspěšnější, tak jim ještě stále má na vodě co nabídnout a dodnes jezdí. Děcka se mají na co kouknout, mají se s kým měřit. Rádi si zamachrují, když ho čas od času porazí.
To musí být sláva, dopřejete jim to někdy i jen tak, ne?
Tomáš Indruch: Na klidné vodě, protože já už netrénuji, tak tam mě už někteří zajíždí. Ale já jim to vrátím.
Kolik je vašich svěřenců v oddíle?
Tomáš Indruch: Nemám to přesně spočítaný, asi 13. Někteří jsou starší, jiní mladší. Teď nám dorostli žáci, příští rok dojdou do dorostenecké kategorie. Tím, že byli letos nejstarší v žácích, tak se urodily i výsledky.
Čtěte také
Jezdí jen kluci, nebo máte v oddíle i holky?
Tomáš Indruch: Holek je spíš víc. Je to náhoda, ale tak to prostě vyšlo. Máme asi 7 holek a 6 kluků.
Hradecký klub je velmi úspěšný, snad polovina české reprezentace jsou odchovanci zdejšího klubu.
Jaromír Indruch: To je kategorie C1, tam se nám poslední dobou hodně dařilo. Dvě ze tří lodí, které si vyjely nominaci do reprezentace, tak byly z Hradce.
Přitom my tady žádnou divokou řeku nemáme, tak kde trénujete? Na klidném Labi?
Jaromír Indruch: Je to problém, trénujeme na slepém rameni Orlice v místě, kde je několik loděnic, které patří pod Klub dětí Domu dětí a mládeže. Tam máme pověšených pár branek a trénuje se přes týden. Když je nějaká volná chvíle, není závodní víkend, tak jezdíme trénovat na umělé kanály po celé republice. Nejbližší kanál je 90 km daleko v Brandýse nad Labem a pak už jsou delší štreky.
Syn už jezdí na hodně slušné úrovni. Skromně řeknu, že letos pobral sedm titulů mistra republiky. Když se daří, tak je doma klid.
Jaromír Indruch
Vy jste mi Jaromíre říkal, že váš syn už začal také sklízet úspěchy.
Jaromír Indruch: Už jezdí na hodně slušné úrovni. Letos skromně řeknu, že pobral sedm titulů mistra republiky. Když se takto daří, tak je doma větší klid. Už trénuji hodně dlouho a ne vždycky to tak bylo. A když přišlo doma nějaké dusno, tak jsem řekl manželce, s tím sis mě brala, tak se s tím poper.
Pokud jsme někoho nadchli a chtěl by přijít za vámi, je tady příležitost? Je zvláštní koronavirová doba, omezuje to nějak trénování?
Tomáš Indruch: Zatím ne, je to sport v přírodě, takže se zatím nějaká omezení na nás naštěstí nevztahují.
Čtěte také
Takže zájemci mohou přijít?
Jaromír Indruch: Bohužel jsme jen dva trenéři, takže je to komplikovanější. Jdeme z práce na trénink, který máme každý den. Protože dnes se dostat na nějakou úroveň opravdu vyžaduje věnovat se tomu, výsledky nepřijdou samy. Musíme se obětovat my, svěřenci, potažmo jejich rodiče.
Jak vybíráte děti do oddílu? Jak poznáte ty nejlepší?
Jaromír Indruch: To se hned úplně nepozná. Pozná se to během pár týdnů, kdo je šikovný. Nicméně nejsme lidé, kteří by někoho vyhazovali, bereme každého. Zažil jsem i případy, že i ten, o kterém jsme byli přesvědčeni, že nikdy nic nezajede, tak nám hodně pomohl. Jsou to takový střípky do party. Měli jsme tam před 15 lety Vojtu, přijeli jsme do Prahy na trénink, kluci byli poprvé na umělém kanále v Troji a koukali na to vyděšeně, jak je to těžké. Byli tam kluci hodně šikovní, ale všichni řekli, že to nesjedou. A jediný Vojta, který byl nejhorší z nich, řekl, já to zkusím. Tak jsem mu udělal stopu, on to sjel a všichni koukali s otevřenýma očima, vykulení. A potom šli do toho taky. Každý má u nás svoje místo.
Bratři Indruchovi, Tomáš a Jaromír, byli našimi hosty. Děkuji za návštěvu, ať se vám daří.
Děkujeme za pozvání a sportu zdar. Na shledanou.
Související
-
Půjčovny lodí na řece Orlici v Královéhradeckém kraji hlásí letos velký zájem vodáků
Vodáci v Královéhradeckém kraji mají letos velký zájem o řeku Orlici. Sezónu si tak pochvalují provozovatelé půjčoven lodí. Za víkend pronajmou i několik set lodí.
-
Vladimír Burjánek: Vodáci
Pokaždé, když jsem poslouchal diskuse o možnosti vodáků a cyklistů požít třeba jen určené množství pitelných tekutin alkoholických, vzpomněl jsem si na partu vodáků od nás.
-
Mezi vodáky je oblíbená, teď začínají Divokou Orlici...
Turisté začínají objevovat řeku Divokou Orlici jako místo, kde si mohou zpestřit své zážitky. Přesto, že má v názvu „Divoká", je snadné se po ní plavit, ale jen po ...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
