Dřevorubec mistrem republiky v enduru. V práci řeže stromy a ve volném čase zatáčky na kole
Český rozhlas Hradec Králové se těší na dnešní dobrodružství. Protože si do studia pozval jako hosta Františka Žiláka z Police nad Metují, úřadujícího mistra České republiky v enduru. V práci seká stromy a ve volném čase potom řeže zatáčky na kole.
Vy jste se nedávno vrátil z Jižní Ameriky, z jednoho opravdu těžkého, extrémního závodu horských kol. Ale nejdřív bychom možná měli vůbec vysvětlit, co je to enduro? Protože mě okamžitě napadly motorky.
Ano, každého, když se řekne slovo enduro, tak hned napadne, že to jsou odjakživa motorky. Ale už před několika lety přišlo enduro na horských kolech k nám. Dá se říct, že se závodí na okruhu s měřením a erzetami. Absolvujete například od 30 do 50 km okruh a v něm jsou měřeny erzety, které mají tři až pět minut. Je to různé, záleží na pořadatelích. Třeba Světový pohár má až 10 minut a je těch erzet 5 na těch 50 nebo 30 km.
Tedy nějaké měřené úseky.
Jsou to měřené úseky jako v autech, erzety. Rychlostní zkoušky. To se sčítá, vítězem je potom závodník s nejkratším časem.
Kácím stromy a beru to jako trénink na ruce. Moc mě ta práce baví. V lese zpívají ptáci, běhají srnky, úplná nádhera.
František Žilák, dřevorubec a mistr republiky v enduru
Kdy vás enduro závody chytly? Protože předpokládám, že jste především cyklista, od malička jezdíte na kole.
Ano, jezdím už nějakých skoro 30 let. A enduro mě chytlo až posledních pět let, protože nebylo v Čechách až tak známé. Je to takové volné ježdění po lese. Začne vznikat enduro série v Čechách a nebylo to dříve tak rozšířené. Jako mladý jsem jezdil maratony, cross-country, na Havaji jsem byl na terénním triatlonu. Takže jsem absolvoval dost věcí a zajímavých závodů. Ale enduro mi přijde hrozně zajímavé. Je to taková volná disciplína, super lidi okolo. Je to zase pro mě něco nového. Na stará kolena už se člověk bojí pořádně to pustit z kopce.
Počkejte, kolik vám je let?
Letos 38 roků.
Klasická silniční cyklistika vás nelákala?
Ani ne. Člověk s tím trošku laškoval, když byl mladý, hlavně tréninkově. Ale já mám odjakživa rád horská kola, terény v Broumovských stěnách a tady okolo. Jsou nádherné ty Sudety a těžké maratony. Silnici jsem nikdy v životě nepreferoval, vůbec by mne nebavilo koukat pořád do asfaltu, jak se říká.
4 085 km za 45 dní. Radek Hroch objel na kole celou původní hranici Československé republiky
Připomínáme si 100. výročí založení samostatného Československého státu. A málokdo může říct, že přesně ví, jak po těch 100 letech vypadá hranice původního Československa z roku 1918. Náš dnešní host Radek Hroch z Hradce Králové to ale říct může, protože ji celou v létě na kole objel.
Baví vás prostě příroda. Tak co onen závod Andes Pacifico?
Sponzor byl Santa Cruz, takže se oficiálně závod jmenoval Santa Cruz Andes Pacifico. Bylo to v horách nad Santiagem de Chile, nádherné výhledy.
Tedy Chile, Jižní Amerika.
Ano, v Chile, kousek od Santiaga. Pětidenní etapové enduro, se kterým už trošku zkušenosti mám. Takže jsem se vypravil s tím, že už zkušenosti mám tady s třídenním závodem. Chtěl jsem si dokázat, že to zvládnu. Evropa už mi nestačila. Chtěl jsem to posunout kousek dál, jezdit ve světě, abych se trošku rozhlídnul.
A nějaká specifika té trati? Je to těžký, extrémní závod.
Je to těžké, oni tomu říkají antigrip. Což znamená, že se jede na prachu, na volných kamenech. Je to úplně jiné podnebí a počasí. Vy přiletíte ze zimy, kdy já jsem tady trénoval na handbiku nebo na nějakých zimních kolech, neměl jsem zvyklé ruce. Ale v rámci možností se mi to povedlo. I fyzicky jsem makal nohama. Ale pak nás tam vyváželi auty, tak jsem říkal, že to mě trošku zklamali.
Vaší první překážkou na cestě do Jižní Ameriky, do Chile, byla finanční stránka. Vy jste využil moderních technologií, sociální sítě a Startovač. Takže vám kamarádi přispěli na cestu?
Bylo to úžasné. Zrovna Pavlína Kousalová z Hradce Králové, která tady maká na stěně, tak mi s tím hodně pomohla. Třikrát mi to vrátili, tak jsem už říkal, že na to nemám psychicky, rodina, práce, nějaký trénink a ještě do toho cvakat do počítače. Pomohla mi s tím, udělali jsme to jednoduše a účel to splnilo. Moc děkuji spoustě lidem, dobrým duším, že se ty peníze nasbíraly. Ještě sponzoři okolo. 90 tisíc stál ten výlet. Kámoši hodně přispěli.
Františku, vy jste úřadující mistr republiky v enduru?
Ano, dva roky po sobě jsem získal titul v kategorii 30 až 39 let. Aby kluci nebyli naštvaní, že už je to v masterech, jak se říká.
Vy v práci sekáte stromy a potom ve volném čase řežete zatáčky na kole. Co přesně děláte za zaměstnání?
Už nějakých 15, 16 let mám živnostenský list na práci v lese. Takže kácím jako dřevorubec stromy a hrozně mě to pořád naplňuje. Beru to jako takovou přípravu, takový trénink na ruce, teď na to enduro. Ta práce je mi blízká, fakt mě to baví. V lese zpívají ptáci, srnky tam běhají, úplná nádhera. Mám krásnou kancelář a jsem za to rád, hlavně že zdraví drží.
Pojďme zpátky do Jižní Ameriky, do Chile. Jak to tam dopadlo?
Bylo to dobrodružství. Byl jsem překvapený, od prvního dne nikdo nevěděl, co a jak bude. Dostali jsme mapy a následovaly vývozy autem. Dvě, tři hodiny jsme jeli do kopce. Pak jsme třeba dvě hodiny šli pěšky nebo tlačili kolo. Připravoval jsem se fyzicky, nohy jsem hodně zapojoval v tréninku, myslel jsem, že budeme víc šlapat, ale nebylo to tolik o šlapání. Z kopce potom ano.
Oni vás vyvezli autem, pak jste šli pěšky a teprve jste byli na startu?
Ano, teprve jsme byli na startu třeba ve 3 800 metrech nad mořem. Tak už se vám motá pěkně hlava, když jdete. Nadmořská výška jako blázen pro nás Středoevropany. Jak já říkám, my jsme horalové, ale ze 700 metrů.
Vy jste dobrodruh. Protože hned na začátku toho pětidenního, pětietapového závodu, jste měl nějaký úraz, spadl jste?
Hned ve druhé erzetě jsme měl nějaký problém s defektem, půlku erzety jsme jel na defektu a už jsem byl vysílený. Vůbec nevím, co se stalo, najednou jsem ležel na zemi a pak jsem na videu koukal, že jsem měl sundanou helmu a motal jsem se ještě asi tři, čtyři hodiny potom. Myslím, že to byl asi silný otřes mozku, protože jsem měl i křuplou helmu. To jsem nikomu raději ani neříkal.
Vy jste říkal, že jste měl vlastně štěstí, že tam nebyli záchranáři. Protože by vás na nosítkách naložili do sanitky a bylo by po závodu.
Asi by bylo vymalováno. A za ty peníze, to jsem právě nechtěl.
Nechtěl jste zklamat kamarády, kteří vás podpořili finančně. A dojel jste celý závod. Jaké to bylo? Kolikátý jste skončil?
Dojel jsem na 33. místě ze 120 účastníků. Koukal jsem na časy. Kdybych neměl defekty, v každé erzetě jsme měl buď defekt, přetržený řetěz, urvanou páčku, protože člověk není zvyklý na ten antigrip, jak se říká, na ty kameny, na tu rychlost po zimě. Mohl jsem být kolem 20. místa, kdybych neměl defekty.
Můžeme ještě dodat, že jste jel takzvaně na oči. To znamená bez znalosti trati.
Ano, to se mi právě hrozně líbilo, tyto výzvy mám rád. Tratě bez předešlého tréninku, takzvaně na oči, on side, to je úplně super. Protože tam je to kompletní biker, musíte šlapat, musíte koukat. Technika musí být výborná. Vy se vypořádáváte s tratí úplně přes oči. To mě hrozně baví. Není tam taková rychlost jako při najíždění trati.
Nejkrásnější pohled na svět je ze sedla. Ovšem cyklistického. Na kole ze Singapuru do Ladakhu
Přejeme vám krásný den a taky možná šťastnou cestu, jestli nás posloucháte třeba někde za volantem. Protože teď to bude taky o cestě, dokonce o velmi zajímavé dobrodružné a odvážné cestě našeho hosta Tomáše Zaplatílka z Hradce Králové.
Měl jste čas se také koukat trošku kolem sebe? Když už jste byl tak daleko v Jižní Americe?
Snažil jsem se na těch vrškách. Ty jsem si užíval. Ale po trati, tam se opravdu člověk snaží, co to dá. A když spadne, tak se rychle sebrat a valit dál, protože bojujete s časem.
Největší zážitek z Jižní Ameriky? Nemusí být sportovní.
Ta krása, Santiago je nádherné, velký město. A hory okolo jsou fakt úžasné. Každému bych doporučil, ať se tam jede podívat.
Co vás čeká letos? Protože budete určitě dál závodit.
Program je docela nabitý. Teď po výstavě For bikes v Praze odjíždíme do Finale Ligure a tam budeme týden trénovat, rozejdeme se a na konci týdne je tam italský pohár SuperEnduro. To bude první závod. Potom je Trutnovský Trails. Je spousta závodů, enduro už se jede prakticky každý víkend, ale rodina už mi to nedovolí. Rodině se stýská.
Tak ať se vám dál daří. Až bude po sezóně, tak se tady na vás zase těším, abyste nám řekl, jaké to bylo. Díky, Františku, na shledanou.
Moc děkuji za pozvání. Na shledanou.
Související
-
Chudí mají největší srdce! Tvrdí český Forrest Gump, který na kole projel 39 evropských států
„Mám rád dobrodružství, vždycky jsem chtěl navštívit hlavní města Evropy," říká čtyřiatřicetiletý dobrodruh vo Janeček na otázku, proč to všechno dělá.
-
Chtěl jsem nakouknout do země, co hýbe světem a vidět, jak žijí Američané. Na kole kolem USA
Má výprava neměla sloužit jako cyklistický výkon, ale jako alespoň částečné nahlédnutí do země, která hýbe světem, všichni o ní mluví, ale málokdo může říci, že ji zná.
-
Mám rád své vnitřní výzvy. Nechci se s nikým srovnávat. Učitel hudby putoval s kolem kolem světa
Petr Mazal, učitel hry na flétnu v Základní umělecké škole v Poličce, ujel na kole za 150 dnů fantastických 27 000 km. Cestou prožíval i okamžiky, kdy mu šlo o život.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
