Dodnes používáme keltské nástroje, jako jsou kleště, kladiva, dláta. Oni jim dali prvotní tvar
V každém z nás je kus Kelta. To se vám budeme snažit dokázat s naším hostem doktorem Tomášem Mangelem z Univerzity Hradec Králové, který nejen o keltské kultuře ve východních Čechách napsal knihu, ale také o Keltech přednáší. Takže se určitě hodně dozvíme.
Kdy vás Keltové začali zajímat?
Těžko říct, každopádně archeologie mě fascinovala už od dětství. Rodiče mě vedli k lásce k historii. Navštěvovali jsme celou řadu památek včetně některých archeologických a už tedy někdy na prvním stupni základní školy jsem chtěl být archeologem, což se mi nakonec povedlo.
Jaké období ve starověku vlastně patří Keltům?
Pokud bychom to měli nějak rámcově časově zařadit, tak můžeme hovořit zhruba o období od poloviny pátého století před Kristem až zhruba do poloviny prvního století před Kristem. To znamená, to je zhruba pět posledních století před naším letopočtem. Já bych k tomu jen dodal, že není úplně správné vždy hovořit o Keltech, dnes už se tento názor rozšiřuje i mezi veřejnost. Jde o to, že Keltové je termín historický. Známe ho z písemných pramenů a ty se bohužel netýkají našeho území. Mnohdy ani nevíme, co přesně ti antičtí autoři a historiografové oním termínem měli na mysli.
Keltové byli zdatní válečníci. Jejich boj byl ale založen na individuální prestiži válečníka, nikoli na organizovaných jednotkách.
Mgr. Tomáš Mangel, Ph.D., proděkan FF pro vědu a výzkum Univerzity Hradec Králové
Tak to je hodně zajímavé.
Tedy dnes spíš hovoříme o archeologické kultuře, kterou označujeme jako kulturu laténskou podle jedné lokality ze Švýcarska. Ovšem o etnicitě nositelů oné kultury toho víme poměrně málo.
Čtěte také
Mohu tedy vůbec mluvit o Keltech?
Běžně to používáme ve styku s veřejností, protože ten termín je tak zaužívaný, že se to nedá zlomit.
Co tedy víme o jejich životě? Jací to byli lidé, jaká to byla kultura, čemu se věnovali, co měli rádi, čím se třeba bavili třeba? Hodně válčili, to víme.
Oni jsou skutečně z těch písemných pramenů, pokud se budeme bavit v celoevropském kontextu, velmi často zmiňováni jako zdatní válečníci. A to díky tomu, že ony antické civilizace, ať už to byli Makedonci, Řekové, případně později Římané, se s nimi velmi často utkávali ve válečných střetech, kdy tito takzvaní Keltové zejména zpočátku vítězili. Takže víme, že byli zdatní válečníci. Zároveň víme, že nebyli až tak dobře organizovaní jako například pozdější římské legie. Takže zkrátka později začali v těch válečných střetech podléhat.
Oni šli do toho boje asi hodně srdcem a ne nějakou válečnou strategií.
Dá se předpokládat, že jejich boj byl hodně založen na jakési individuální prestiži válečníka, nikoli na organizovaných jednotkách.
Za co všechno jim vděčíme? Protože díky nim máme spoustu vynálezů, které používáme dodnes. A už ani nevíme, že jsou původem z této keltské doby.
Je to přesně, jak říkáte. Ona doba laténská je obdobím, kde se u nás naplno začíná vyrábět a zpracovávat železo. Ne, že by předtím železo známo nebylo, ale skutečně v těch posledních pěti staletích před Kristem se z železa stává, říkáme tomu demokratický kov. Protože byl opravdu dostupným běžně každému. Vyrábělo se z něho úplně všechno. My obyvatelům z tohoto období vděčíme třeba za celou řadu nástrojů, jako jsou kleště, kladiva, dláta, atd. Oni jim dali prvotní tvar a my se s nimi běžných řemeslech setkáváme dodnes.
Čtěte také
To je neuvěřitelné. Co jejich zvyky a tradice? Protože snad i Vánoce slavíme díky Keltům, ne?
Vánoce úplně ne. (smích) To přichází samozřejmě později, nicméně tato sféra nám trošku uniká. Můžeme se jen dohadovat, snažíme se odvozovat z pramenů, které máme k dispozici, jak byla ta společnost uspořádána, jakým způsobem fungovala. Ale jasná data nemáme, písemné prameny nemáme. A z archeologických pramenů oné mrtvé kultury se tyto věci dají vyvozovat jen orientačně a mnohdy velmi těžko.
Vy jste o této kultuře napsal i knihu, která se jmenuje Keltové ve východních Čechách.
Je to tak. Tady vidíte, že onen termín Keltové používáme v komunikaci s veřejností. Je to starší kniha, vyšla zhruba před šesti, sedmi lety, pracovali jsme na ní s doktorkou Alžbětou Danielisovou z Archeologického ústavu a s kolegou doktorem Janem Jílkem z pardubického muzea a ještě také se sdružením Boii v Nasavrkách. Myslím si, že se knížka povedla.
Zajímá mne stopa Keltů u nás ve východních Čechách. Vy jste zmínil Nasavrky, tam je keltský skanzen.
Ano, v Nasavrkách vzniká keltský archeopark, respektive keltský skanzen, který souvisí s tím, že zhruba dva kilometry od Nasavrk se v té době, o které se bavíme, nacházelo oppidum. Můžeme si ho představit jako takovou velkou centrální lokalitu, velké centrální sídliště. Kdysi se dokonce hovořilo s rezervou o prvních městech. Dnes víme, že to tak úplně není, ale zkrátka byly to centrální lokality, kde probíhal rušný obchod, byla tam řada různých řemesel. To sídliště bylo ohrazeno poměrně výraznou formou fortifikace. Takže mělo svůj význam. My těchto oppid mnoho neznáme mnoho. A vlastně toto jediné u Nasavrk je východočeské. Byla to taková větší vesnice.
Když si představím dnešní větší vesnici, tak je tam obchod, náves, kostel, hřbitov. To tam tenkrát také Keltové všechno měli?
S tím hřbitovem úplně nevíme, protože pro období, kdy se oppida objevují, to jsou zhruba poslední dvě staletí před Kristem, tak z nějakého důvodu neznáme pohřby. Nějak pohřbívat samozřejmě museli, ale my nevíme jak. Zkrátka archeologické metody jsou na to krátké. Patrně ty hroby mohly být mělce uloženy pod povrchem a dnes jsou třeba rozorány.
Ale jinak obchod tam kvetl.
Obchod kvetl. Známe kontakty napříč celou Evropou z tohoto období.
Co je živilo? Zemědělství především?
Základní složku obživy představovalo v tomto období zemědělství, chov dobytka a velmi doplňkově se patrně tehdejší elita bavila při lovu. Doplňkově si stravu zpestřovali různými sbíranými plody lesními, atd.
Zajímal by mne takový jejich běžný jídelníček.
Byly to základní potraviny, které si můžeme představit a daly se vyrobit z obilovin. Víme, že pěstovali některé luštěniny, chovali skot, prasata, kozy, ovce. Takže kombinace těchto záležitostí. Uměli si dopřát, předpokládám. Nevím to, ale asi ano.
Čtěte také
Byl jste jistě také u některých archeologických nálezů u nás v kraji. Kde jsou největší taková naleziště?
Především již zmíněné oppidum v Český Lhoticích u Nasavrk. To je asi nejvýraznější východočeské naleziště z tohoto období. Další výrazná lokalita se potom nachází v Markvarticích na Jičínsku, kde stával dvorec obklopený sypaným valem. Ten areál měl čtvercový tvar. Předpokládáme, že zde sídlila nějaká vyšší společenská vrstva. To je lokalita, na kterou se v posledních letech zaměřujeme s kolegou doktorem Waldhauserem, který tuto lokalitu kopal na přelomu 60., 70. let minulého století. Chystáme zpracování těch informací a publikaci.
Je pravdou, že i pojmenování pro naše země, pro Čechy, tedy Bohemian, pochází z keltské doby?
Skutečně se hovoří o tom, že Bohemia, Boiohaemum latinsky, je nějakým způsobem odvozeno od kmene Bójů, který je vztahován k našemu území. Ale máme zde opět určitý problém s písemnými prameny, protože my přesně nevíme, kde oni Bójové sídlili. Víme, že někde ve střední Evropě, ale přesná lokalizace není na základě faktů, které známe, možná.
Keltové, to byla láska na první pohled. Jejich kultura má velmi pestrý a barvitý projev, který musí člověka, chtíc nechtíc, oslovit.
Mgr. Tomáš Mangel, Ph.D., proděkan FF pro vědu a výzkum Univerzity Hradec Králové
Ale myslet si to tedy můžeme.
Myslet si to můžeme s rezervou.
Můžeme ještě pozvat na vaši přednášku, která bude ve čtvrtek 20. února v Jaroměři od 17:30 hodin v tamním městském divadle. A na závěr otázka, co vás osobně na této době nejvíc fascinuje?
Co mě fascinuje, to je otázka, která je mi kladena často a velmi špatně se na ni odpovídá. Je to zkrátka taková láska na první pohled. Každopádně ta kultura má velmi pestrý a barvitý projev, který musí člověka, chtíc nechtíc, oslovit.
Naším hostem byl dnes doktor Tomáš Mangel z Univerzity Hradec Králové. Moc děkuji za zajímavé povídání a připomenutí našich prastarých keltských kořenů. Na shledanou.
Také děkuji, na shledanou.
Související
-
Muzeum a galerie Orlických hor hledá na tajném místě keltské...
Na Rychnovsku je místo, o kterém vám můžeme říct jen to, že se jedná o pole. Tým archeologů a dobrovolníků tam pod vedením archeoložky Muzea a galerie Orlických hor...
-
Co možná nevíte o vánočce a jmelí. Magie a symbolika české vánoční tradice
Den přeslavný jest k nám přišel! Vánoce jsou druhým nejvýznamnějších křesťanským svátkem a v evropském kulturním prostředí jsou považovány za nejvýznamnější svátek v roce.
-
Co za blázny si hraje na Skoty v Čechách? Clan Orlických horalů nám přináší keltský svět
Občanské sdružení Clan Orlických horalů má blízký vztah ke Skotsku, jeho kultuře, sportu, pivu a whisky. Spojitosti tu jsou. Keltší předkové žili u nás i ve Skotsku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
