Do opočenských věží stoupá k hodinám každý den. Rituál Tomáše Fábery ze starého hodinářského rodu

Do světa maličkých hodinových strojků i prastarých věžních hodin vás v rozhlasové Návštěvě pozvala Romana Joudalová.

Čtěte také

Každé hodiny vás překvapí, žijí si svůj vlastní život, říká správce staroměstského orloje Petr Skála

Rod Fáberů přišel do Opočna před rokem 1800 ze Smilovic u Týna nad Vltavou ve službách šlechtického rodu Colloredo-Mansfeldů. Nejprve bydleli u zámku a pak v roce 1894 dědeček Tomáše Fábery koupil dům u náměstí, v Zámecké ulici, kde je hodinářství dodnes.

Řemeslo se tam předává z otce na syna. Tomáš Fábera už také vychoval dva své syny hodináře a v dílně i obchodě v Opočně mu pomáhá i dcera.

Tomáš Fábera se narodil do doby, kdy převzít řemeslo po předcích byl téměř trestný čin.

Čtěte také

Čas má pro nás plné kapsy překvapení. V Novém Městě nad Metují chystají novou expozici hodinářství

V padesátých letech minulého století rodinnou hodinářskou tradici na několik desetiletí násilně přerušil komunistický režim.

Svou hodinářskou dílnu v Opočně museli Fáberovi opustit a Tomáš Fábera se jako syn bývalého živnostníka nesměl hodinářem ani vyučit. Cestu k milovanému řemeslu si ale nakonec našel. A hodinářem se stal i jeho bratr.

V roce 1990 Tomáš Fábera ve svém rodném domě v Opočně hodinářskou tradici obnovil. Jeho dcera Lucie vede obchod, a on se může věnovat řemeslu.

K věžním hodinám v Opočně každý den

Opočenský hodinář Tomáš Fábera je mistrem svého řemesla. Hodinky, budíky, kukačky opravuje ve svém starobylém krámku v Zámecké ulici stejně, jako generace jeho předků.

8 fotografií

Ve svých téměř 78 letech také stále pečuje o opočenské věžní hodiny.

Čtěte také

Díky nadšencům na věži kostela Nejsvětější Trojice v Žacléři opět po desítkách let fungují hodiny

Do trámoví věže zámeckého kostela Nejsvětější trojice vystoupá po 76 schodech každý den. Stará se o hodinový stroj z konce 19. století. Tyto hodiny ho učil poznávat jeho tatínek a staral se o ně už i jeho dědeček. S Tomášem Fáberou sem chodily jeho děti a už i vnoučata.

A věžní hodiny na opočenské radnici také ukazují správný čas a nikdy se nezastaví díky pravidelné letité péči hodináře Tomáše Fábery. Také věžní hodiny v Kohoutově u Dvora Králové, v Ohnišově nebo třeba ve Starém Smokovci na Slovensku prošly jeho šikovnýma rukama.

Hodinařinu i divadlo musí člověk dělat s láskou

Druhou velkou radostí Tomáše Fábery je divadlo. Miluje ho od malička, kdy hodně času trávil v divadelním zákulisí Kodymova národního domu v Opočně, kde jeho tatínek, nadšený člen Sokola, měl na starost promítání v biografu a také pomáhal s ochotnickým divadlem.

Už tehdy bylo v přízemí loutkové divadlo, a to mu učarovalo. Tehdy ještě Tomáš Fábera nemohl tušit, že se jednou stane principálem loutkového divadla Opočenský Kašpárek. V roce 1962 tam také poznal svoji životní lásku. Manželé Fáberovi se ve svém volném čase loutkovému divadlu společně věnovali celý život.

Do svého světa, jehož středobodem je po generace předávaná úcta a láska k řemeslu, umění a k lidem nás pozval hodinář Tomáš Fábera z Opočna.