Vladimír Burjánek: Hodinář

10. červen 2012

Člověk poztrácí za svůj život spoutu věcí. Mobila, peněženku, hlavu i rozum. Pokud s jedná jen o ztráty hmotné, jsou nepříjemné, ale musejí se oželet. Mrzí nás to, ale daleko horší jsou ztráty nenahraditelné. Na nepřítomnost věcí si časem zvykneme. A někdy se stane i zázrak. Jako ten, o kterém vám teď povím.

Semilský hodinář Ladislav Tázlar, který letos překročí práh osmdesátky, je Mistr i legenda hodinářského řemesla. Za zajištění servisních služeb dostal před téměř čtyřiceti roky od švýcarského výrobce Heuer krásný automatický chronometr, který si ještě sám vylepšil a udělal z něho unikátní hodinky. Když jel do Nového města nad Metují k učňovským zkouškám, stačila malá zastávka, chvilka nepozornosti a z auta zmizel kufřík s hodinářským nářadím i vzácnými heuerkami. Ladislava Tázlara to moc trápilo, zkoušel všechno možné, aby vypátral nenechavce, leč marně. Za osm let se v jeho semilském krámě Klenotů objevil člověk, aby mu hodinář opravil hodinky, že nikde jinde nepochodil a doporučili ho sem. Jaké bylo překvapení pana Tázlara, když okamžitě poznal své heuerky, od kterých měl i jejich křestní list. S nečekaným zákazníkem se nakonec i domluvil a ten, ve snaze vyhnout se oplétačkám s tehdejší Bezpečností, hodinky vrátil. Milosrdné Boží mlýny tak po 8 letech spustily v zájmu spravedlnosti.

Spustit audio