Deny & Carol jsou Holky cestovatelky: Americký kontinent nás uchvátil. Plníme si sny a užíváme život
Teď se vydáme na cesty a představíme vám Karolínu Kilhofovou a Denisu Zmeškalovou, neboli Carol & Deny, které se říkají Holky cestovatelky. Projely společně několik kontinentů, byly například ve Spojených státech, Salvadoru, Brazílii, Bruneji či Japonsku. Vždycky prý polovinu roku cestují a druhou přednášejí, pracují a vydělávají si na další cestu.
Jak dlouho už spolu cestujete? Protože vím, že se znáte od základní školy.
Karolína Kilhofová: Je to tak a příští rok budeme mít krásné jubileum 10 let společného cestování.
Když spolu cestujete, na půl roku někam odjedete, tak se asi musíte dokonale navzájem znát. Dokázala by jedna představit druhou? Karolíno, jak byste představila Denisu?
Karolína Kilhofová: Určitě. Denča je moc poctivá, fyzicky toho hodně zvládá. Je skvělá řidička, přestože řídí krátce. Ale občas je to teda neskutečný nervák. Musí být všechno perfektně načas a jakmile nám minutka neladí, tak ona chytne stres. Nestíháme a to je problém, když jsme na cestách šest měsíců, tak člověk nestihne spoustu věcí.
Zájezdy s cestovkou úplně tak nefungují. Když máte volnost, tak je to lepší. Navíc cestovky nenabízejí zájezdy na půl roku.
Denisa Zmeškalová, cestovatelka
A teď zase obráceně. Denisa představí Karolínu.
Denisa Zmeškalová: Kája je ta, co se nám stará o cesty a o to, abychom vůbec nějak dokázaly fungovat. Protože miluje tabulky a plánování, to je její silná stránka. A co se týče praktického fungování, tak to zase hlídám já. Ale Kája vždy zařídí to, kam půjdeme a co uvidíme. Takže to je skvělé. Jak říkala o mně, že jsem poctivá, tak ona je v tom přeborník. Ona je punťa, co musí mít vše nalajnované. To je na jednu stranu skvělé, ale na druhou stranu se dokáže i od toho plánu odpoutat a improvizovat. To je kolikrát ještě mnohem lepší.Čtěte také
Krásně se doplňujete. Každá je jiná a na cestách je potřeba, aby každá z vás měla svoji roli. Kterou zemi jste před těmi 10 lety navštívily jako první?
Karolína Kilhofová: Úplně první zemí byla Anglie. Ještě během studia. To byl maturitní ročník za studijní zásluhy. A bylo to skvělé, hodně nás to spojilo a sjednotilo. Pak následovaly kratší evropské trasy a postupem jsme se dostaly až na jiné kontinenty. A to nás začalo hodně bavit, čím dál tím víc. Pokaždé jsme si říkaly, na stará kolena přeci nebudeme sedět v letadle 20 hodin. Ale já si myslím, že budeme.
Vy necestujete s cestovní kanceláří, ale na vlastní pěst, je to tak?
Denisa Zmeškalová: Ano. Zájezdů s cestovkou jsme si také pár vyzkoušely, ale zjistily jsme, že to úplně nefunguje. Občas nastaly problémy, tak jsme si řekly, že to zvládneme líp a začaly jsme si raději výlety plánovat a jezdit samy. Když máte tu volnost, tak je to lepší. Navíc cestovky nenabízejí zájezdy na půl roku.
Je to asi větší dobrodružství, všechno si naplánovat.
Karolína Kilhofová: Je to tak. A když se něco pokazí, tak to člověk potom vyčítá jen sám sobě. Častokrát jsme se samozřejmě spálily, mnohokrát jsme se poučily, ale je to příjemnější, když vám nikdo nestojí takzvaně za zády.
Čtěte také
První byla tedy Británie, ale vím, že milujete Ameriku. New York považujete za svůj druhý domov.
Karolína Kilhofová: Především Spojené státy americké, tam se vracíme každým rokem. Milujeme Mexiko, Střední a Jižní Ameriku, ale letos jsme si daly půl roku v jihovýchodní Asii a také se nám tam neskutečně líbilo. Takže třeba přesídlíme na nějakou dobu i na východní polokouli. Uvidíme.
Co je tím nej ve vašich srdcích, co se týče New Yorku?
Denisa Zmeškalová: Tím, že to byla taková naše první velká cesta, tak tam byl onen wow efekt. Mrakodrapy všude, to bylo skvělé. Tím se to zapsalo do našich srdcí, vypadá to prostě úplně jinak. A lidé jsou tam neskuteční, Američané se neustále ptají, odkud jste a chtějí se s vámi bavit. Nám je to do jisté míry příjemné a máme to rády. Pohostinnost místních lidí a jejich zájem. I když je občas třeba hraný, tak je stále skvělý.
Na nervy si lezeme prakticky každý den. Ale naučily jsme se spoustu věcí přecházet a hodit takzvaně za hlavu.
Karolína Kilhofová, cestovatelka
Prý vždy jednu polovinu roku cestujete a druhou přednášíte, pracujete a vyděláváte na cestu. Pochopil jsem, že teď jste tedy doma a ve fázi vydělávání a přednášek.
Denisa Zmeškalová: Přesně tak. Teď jsme v plném pracovním zápřahu.
Čtěte také
Jak to vypadá na vašich cestách? Půl roku a dvě samotné holky. Nalezete si někdy na nervy?
Karolína Kilhofová: Jasně, já myslím, že si lezeme na nervy každý den. Ale naučily jsme se spoustu věcí přecházet a hodit takzvaně za hlavu. Už se třeba ani neomlouváme, protože těch omluv by padala denně spousta, až by to bylo trapné. Umíme hodně věcí ventilovat jiným způsobem. Jak jsou spolu na cestě jen dva lidé, tak si nemáte komu dalšímu postěžovat a to je trošku problém. Prostě pokaždé to schytá ta druhá osoba.
Prý jste to zkoušely i ve třech, ale to se moc nepovedlo.
Denisa Zmeškalová: Liché číslo je zkáza. Ve čtyřech to také není úplně ideální, protože sladit víc lidí, s tím už jsou problémy typu: já chci spát do deseti a mně stačilo jen do sedmi. Já už chci běhat po horách, já jsem vegetarián a já chci večeřet v osm, druhý třeba až v 10. To jsou pak obrovské problémy.
Kde všude jste byly?
Karolína Kilhofová: Americký kontinent jsme krásně sjely od severu až na jih, od Kanady až po Argentinu. Tam se nám líbilo všude neskutečně moc. A letošní rok jsme si daly jihovýchodní a východní Asii. Od Singapuru přes Brunej s Malajsií, končili jsme v Japonsku. Hodně zajímavý byl Laos, Kambodža, Vietnam, samozřejmě Thajsko.
Jaké ty země jsou? Jsou opravdu každá jiná?
Karolína Kilhofová: Každá vyniká něčím jiným. Každá země má své pozitiva i negativa. To je snad všude. Žádná zem, co jsme navštívily, nebyla úplně ideální po všech směrech, bohužel. Kéž by to bylo možné. Země si vybíráme nahodile, aby nás nějak zaujala. Třeba vodopády, které milujeme. Někde trávíme čas u moře, jindy naopak chodíme do hor k vysokohorským lagunám. Tedy je to taková pestrost a rozmanitost. Hlavně cílíme na místní kultury a obyvatele. Zajímají nás lidé, protože ti dělají ten největší dojem.
Čtěte také
Vy jste obě vystudovaly obor sociální práce, možná proto vás zajímají lidé. Tak jací jsou ve světě?
Karolína Kilhofová: To bude takový náš studijní defekt. My opravdu pozorujeme, jestli jsou v zahraničí sociální dávky a kolik je tam bezdomovců. Jsme na tohle ujeté.
Denisa Zmeškalová: Až občas vtíravé.
Karolína Kilhofová: Ale ono je to opravdu hodně zajímavé pozorovat. A musím říci, že z tohoto pohledu je tady u nás úplně skvěle. Jsme rozvinutá země. Málokdo si to uvědomuje, ale já doporučuji vyrazit třeba do Bolívie nebo Nikaragui a člověk se hned vrátí s čistou hlavou a uvědomí si, že je to tady úplně perfektní. Já se pokaždé vracím ráda domů.
Denisa Zmeškalová: Člověk by si měl občas země srovnat. Kde se žije hůř, ne se srovnávat jen s těmi, kde je líp. Trošku otevřít oči.
Karolína Kilhofová: A co se týče kultur, tak my si nemůžeme stěžovat na žádný národ. Nám se všude moc líbilo. Lidé jsou většinou velmi nápomocní, protože vidí cizince, vidí snahu se domluvit, vezmou vás za ruku a odvedou vás třeba na autobus. To je krásné.
Kdy vám bylo ve světě nejvíc ouvej?
Denisa Zmeškalová: Jednou nás okradli, ale to je dost dobré skóre. Cestujeme už téměř 10 let a jen jedno okradení. A to bylo ještě takovou, řekněme, naší blbostí. To bylo v hlavním městě Kostariky San José. Což tedy úplně nedoporučujeme. Jinak je Kostarika super.
Karolína Kilhofová: Nezamkli jsme úplně dostatečně balkon, takže částečně naše blbost. A párkrát došlo ke ztracení v horách, to také není úplně sympatické. A samozřejmě několik nemocí, většinou spojené s teplotami. Takže úžeh, to je takový denní chléb cestovatele. Nikdy jsme si ale neřekly, zítra letím zpátečkou domů. To ne.
Našimi hosty byly dnes Karolína Kilhofová a Denisa Zmeškalová, Deny & Carol aneb Holky cestovatelky. Ať se vám daří na vašich cestách.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
