Dagmar Ruščáková: Všechno nejlepší

Myslím, žeprávě teď se hodí připomenout teorii potenciálu a mezí změn od teoretického biologa Stuarta Kauffmana, známou spíš jako „nejbližší možné“. Znamená to, že budoucnost se před námi mihotá jako mapa cest, které jsou možné na základě toho, co už dnes existuje. A je na nás, jak s těmi možnostmi naložíme.
Představte si to jako dům, který má jen jednu místnost, ale v ní troje dveře. Kdykoliv nějaké otevřeme, vytváříme novou místnost s novými dveřmi, tedy rozšiřujeme oblast možného. Úžasné na tom je, že čím víc prozkoumáváme hranice možného, tím víc možností se před námi otevírá.Jen přeskakovat místnosti nelze, musíme jít pěkně popořádku.
Kdo rezignuje na snahu jít dál, sedí stále v té jediné místnosti. Nakonec, proč ne? Potom ale nemá cenu si stěžovat. Jít dál je vždy trošku riskantní, protože někdy až příliš pozdě zjistíme, že na námi otevřených dveřích neměl být ani tak nápis „Vítáme vás“, jako spíš lebka a zkřížené hnáty:)) Zastavit by nás to ale nemělo, rezignace je zhoubnější než uvážlivě zvolené riziko.
A tak se - nejen při dnešku - zkuste zamyslet, kam asi vedou dveře z té vaší současné místnosti. Co všechno můžete zkusit? Jaké možnosti se vám otevřou, když si třeba uděláte kurz, o kterém přemýšlíte, když začnete malovat nebo šít, změníte práci, nebo konečně oslovíte toho, jehož přítomnost vám rozechvívá srdce.
A tak vám, milí posluchači, do nového roku přeju otevřené dveře k novým, vzrušujícím či aspoň uspokojujícím možnostem. A také zdraví a tu potřebnou trochu štěstí, abyste je dokázali co nejlépe využít.