Jsem dobrodruh, co skáče do věcí po hlavě, směje se Tereza Svoboda po 6 letech života ve Švédsku
Představíme vám Terezu Svoboda, která pochází z malé vesničky od Vrchlabí. Je autorkou detektivek, nebo lépe řečeno psychologických hororových příběhů, teď jí vyšla debutová kniha s názvem Kořeny. Inspirací byla i magická a trochu tajemná a temná krajina Švédska, kde Tereza celých šest let žila a pracovala v lese.
Terezu si můžete pamatovat i z druhé řady populární reality show Zrádci, kterou vysílala televize Prima. Co byste nám o sobě řekla vy sama? Třeba jednou větou, kdybyste se měla představit.
Jednou větou. Tak to začínáme nejtěžší otázkou. Jsem celoživotní dobrodruh, co skáče do věcí po hlavě. Po šesti letech jsme se z hlubokých švédských lesů rozhodli s manželem vrátit do Prahy, takže je to trošku změna. Teď jsem už Pražandou.
Jak se stalo, že jste se vrhla po hlavě do Švédska?
Protože jsem potkala svého ještě tehdejšího přítele a ten mi po seznámení řekl, že se za měsíc stěhuje do Švédska. A jelikož víme, že já skáču do všeho po hlavě, tak mi nedělalo problém si sbalit kufr a jela jsem s ním. Neměla jsem o Švédsku vůbec žádnou představu, byl to prostě punk odjezd.
Sázet stromky, to zní romanticky, že chodíte po lesích a sázíte stromečky na čerstvém vzduchu. Ale je to extrémně fyzicky náročná práce.
Tereza Svoboda, autorka knihy Kořeny
Až tam jste zjistila, co budete dělat? Že budete pracovat v lese?
Partner tam měl domluvenou práci v lese. A já, jako správný dobrodruh, jsem do toho šla s ním. On mě od toho odrazoval, protože je to typicky mužská práce, ale já jsem si říkala, proč ne. Tak jsem se kousla a zkusila to.
Čtěte také
Co jste tam dělala?
Během těch šesti let ve Švédsku jsem nejčastěji sázela stromky. To zní hezky romanticky, že chodíte po lesích a sázíte stromečky na čerstvém vzduchu. Ale je to extrémně fyzicky náročná práce. Po prvním pracovním dnu jsem nebyla schopna ani pořádně vystoupit z auta, protože mě bolely v těle i takové svaly, o kterých jsem ani nevěděla, že je mám. Ale zjistila jsem, že si člověk dokáže zvyknout úplně na všechno.
Jaká byla příroda ve Švédsku?
To je něco, co mi bude v Praze chybět. Protože tam, kamkoliv přijdete, jsou buď lesy, nebo jezera. Takže je tam nádherně. A také to byla skvělá inspirace pro mé povídky.
Bydleli jsme v domečku u lesa se samohrajícím pianem. Tam jsme žili první dva roky. Byl to takový strašidelný dům u lesa. Ve vesničce, kde bylo všeho všude asi deset domů. A mimochodem, ta vesnička je i v mé knížce. V ní se odehrává jedna z mých povídek. V tom trošku strašidelném domě. Takže inspirace se tam sbírala krásně.
Jak to bylo s tím samohrajícím pianem?
Já se to snažím vysvětlovat racionálně, takže doufám, že to byly nějaký myši. Běhaly po klávesnici. Opravdu jsme uléhali a nahoře nám hrálo piano. Občas to tam zaznělo. Klávesa sem, klávesa tam. Ta vesnice se jmenovala Askeryt a pak jsme se asi po dvou letech přestěhovali do menšího městečka.
Přišlo mi škoda nevyužít potenciál Švédska, to tajemno a temno. Psát hororové psychologické příběhy šlo ve Švédsku samo.
Tereza Svoboda, autorka knihy Kořeny
Prý vám nedělalo vůbec žádný problém se naučit švédsky?
Byla jsem až překvapená, protože na první pohled to zní jako hrozně krkolomná řeč. Ale překvapivě mi šlo hodně dobře se naučit švédsky. Ale teď, jak ve Švédsku nejsem, nepoužívám ten jazyk, tak se to rychle zapomíná. Ale základy umím.
Čtěte také
Jaké je Švédsko? Zamilovala jste si ho hned? Už jsme mluvili o krásné přírodě, ale co lidé? Jaký tam byl každodenní život?
Příroda je tam samozřejmě krásná a lidé jsou chladní, jak byste si asi Seveřany představili. Drží si vás od těla. Mají svoji drsnou slupku, ale podle mě, když ji rozlousknete, tak jsou to miláčkové. Jen je trošičku potíž se jim dostat pod tu kůži. Ale jakmile se vám to povede, už je to fajn.
Takže máte ve Švédsku přátele na celý život?
Máme tam dva přátele, kteří bydleli vedle nás v té vesničce se strašidelným domkem. Ty měli strašidelný dům vedle. Tak to by bylo, abychom se neskamarádili. Takže jsme si sdíleli naše strašidelné historky. Věřím, že tito dva přátelé nám zůstanou na celý život.
A jak je to s tím vaším psaním? Psala jste už předtím, nebo až to Švédsko vás k tomu přimělo?
Psala jsem vždy, odmalinka jsem si tím krátila chvíle. Jen tím přesunem do Švédska se to celé umocnilo. Přišlo mi škoda, abych nevyužila potenciál, který Švédsko nabízí. To tajemno a temno. Samohrající piano. Takže horor, že budu psát hororové psychologické příběhy, byla ve Švédsku jasná věc. To šlo samo. Má první povídka, co jsem napsala, když mi bylo asi jedenáct let, byla detektivka. Takže nikdy jsem nepsala nic veselého.
Jde o soubor pěti povídek, psychologický horor s detektivními prvky. Co se může odehrávat v lidské mysli je často nejstrašidelnější.
Tereza Svoboda, autorka knihy Kořeny
Proto jste šla také do televizních Zrádců?
Ano, to je také jedna velká tajemná detektivka, takže to bylo přesně něco pro mě. Když jsem viděla první řadu, tak jsem věděla, že jestli bude druhá, tak tam stoprocentně musím být. A povedlo se. Mám na to skvělé vzpomínky. Byl to jeden z nejlepších zážitků a kdybych mohla, tak jsem tam doteď.
Pojďme ale teď k vaší knížce. Ta se jmenuje Kořeny a je to soubor psychologických hororových povídek.
Ano, je to soubor pěti povídek, psychologický horor s detektivními prvky. Na první dobrou to má působit duchařsky, ale spíše jsem se chtěla zaměřit na samotu a vinu, na to, co se může odehrávat v lidské mysli. Protože to si myslím, že je často strašidelnější, než nějaká duchařina.
Čtěte také
Knížku jste si vydala sama? Což byl možná také horor, ne?
To byl hodně velký horor a dlouhý proces, ano. Ale o to větší mám teď radost, když můžu knížku držet v ruce.
Jaké jsou ohlasy od čtenářů?
Knížka je nová, vyšla asi před měsícem, ale ohlasy jsou super. Já jsem se toho hrozně bála, protože nakladatelství mě odmítala s tím, že povídky nechtějí vydávat. Tak jsem se bála, že to mé psaní asi za moc nestojí, když ho nikdo nechce. A o to větší potěšení teď ze skvělých ohlasů mám. A lidé už chtějí další příběhy.
Na čem pracujete teď?
Teď jsem kancelářská myš, takže jsme přešla z lesa do kanceláře. Pracuji v jedné firmě, která prodává zlato. Takže cesta z lesa ke zlatu mezi prsteny. Ale píšu pořád, mám něco rozepsaného. Můžete se těšit.
Tereza Svoboda byla naším hostem. Tak ať se knížka Kořeny čtenářům líbí. Děkuji za rozhovor.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
