Dagmar Ruščáková: Vášnivé tango
Muž v tmavém obleku a klobouku, znepokojující temnou, jen částečně tlumenou vášní, drží v náručí štíhlou ženu v ohnivě červených šatech, která se mu svým plamenem vyrovná. Diktát rytmu jim nevadí, jejich pohyby představují vůlí kontrolovanou živelnost. Hudba chvíli pobízí, škádlí a svádí, vzápětí duní hněvem, blýská se žárlivostí, nakonec lká zradou a opuštěností. Ach, to je tango...
Ztracena na YouTube pouštím jedno video za druhým, zaujata mírou umění vytančit se z prazákladních lidských emocí. Většina písní je ve španělštině, ale nemusím ani použít překladače, abych věděla, o čem jsou. Vášeň i proklínání, sliby i beznaděj, to vše je tu zhuštěné pod hlavičkou lásky.
Vypínám uhrančivou hudbu a říkám si: ...lásky? Opravdu lásky? Najednou si vůbec nejsem jistá. Přemýšlím o podobách lásky tak, jak ji znám. Najednou mám dojem, že tango netančí příběh lásky, ale vášně, která můře hořet tak, až spálí a zničí ty, kteří jí propadli. Taková vášeň ovšem nemívá s opravdovou láskou mnoho společného - ostatně vzpomeňte si, jak dopadla Bizetova Carmen.
Dnes je první máj, dokonce i u nás už všechno kvete, a pokud si mám při tom pohledu nějakou lásku vybavit, tak se mi v hlavě míhají jiné obrazy než ty, které mi vyvolalo tango. Vidím chlapce, jak bere dívku za ruku a pokouší se před vytouženým polibkem vymyslet aspoň nějaká slova, protože ona na ně zjevně čeká.
Vidím muže něžně líbajícího těhotnou ženu, stejně jako matku skloněnou nad dětskou postýlkou. Vidím i manželský pár sedící pod rozkvetlou hruškou, a cítím jistotu, kterou jeden druhému dává v boji s každodenními starostmi. Prostě k tomu máji slyším úplně jinou muziku, než je vášnivé tango. Hm, když o tom přemýšlím, tak se tango víc hodí k červenci - s jeho spalujícím vedrem, náladovým počasím a bouřkami.
Ať už se vám s dneškem pojí jakákoliv hudba, nezapomeňte na to podstatné - dnes je ten správný den udělat si svátek, oprášit trochu city a dát je těm svým milovaným znát. Jestli to bude polibek, čokoláda nebo společně schroupaný popkorn,to už nechám na vás. Oni to ti vaši milí pochopí.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor

Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.