Dagmar Ruščáková: V obraze

18. září 2022

Nedělní káva

Ten obraz mě k sobě přivábil navzdory tomu, že bylo strašné horko a za chvíli mi končilo parkování. Stačilo se na něj podívat a najednou jsem stála na prudkém svahu a nohy se mi bořily do promáčených zbytků loňské trávy. Vzduch byl svěží s ostrou příchutí sněhu, který stále ještě ležel na stinných místech. Jasně jsem slyšela bublat potok, divoký z jarního tání.

Pak jsem mrkla, a opět jsem byla ve Vrchlabí, a stála na rozpálené ulici před malou galerií. No vida, Václav Mejvald! Vstoupila jsem, a nechala se pohltit… inu, vlastně svým světem. To proto, že tento malíř, stejně jako já, věnoval své srdce Krkonošům.

Čtěte také

Dagmar Ruščáková: Koně, koníčky, koně…

Doteď mě fascinuje, jak dobří malíři dokážou zprostředkovat mnohem víc než jen vnější podobu vybrané scenérie. Pokud ovládnou umění vědomého procítění krajiny, a s pomocí jim blízké techniky svůj osobní pocit vyjádří na plátně, vznikají nezapomenutelné věci. Vůbec přitom nemusí jít o dokonale realistické malby - však si vzpomeňte aspoň na ty nejznámější krajiny Vincenta van Gogha.

Kdysi jsem se rozhodla namalovat tzv. zlaté cesty. V našich lesích je spousta modřínů, takže v době krátce po jejich opadání pěšinky v lese zezlátnou. Pokud se k tomu přidá ještě první sníh na zeleném smrčí, je to pro mě neodolatelný pohled. Takže jsem se snažila… Nejsem zkušený malíř, ale s výsledkem jsem byla celkem spokojená - náznak toho osobního pocitu tam byl.

Čtěte také

Dagmar Ruščáková: Západ slunce

Jenže pak bylo třeba dát obraz uschnout, protože olejovým barvám to chvíli trvá. Opřela jsem ho tedy večer o zeď pod velkým kuchyňským stolem. A ráno se nestačila divit! V noci si k němu lehl náš tehdejší pes Max a pohodlně se o něj opřel. Rozhořčeně jsem se dívala na podivuhodnou texturu, jakou na plátně vytvořil Maxův kožich. Ten… pes!

Nakonec jsem se tomu musela smát - vždyť já do lesa vlastně bez psa nechodím. Teď, se zbytky přilepených chlupů, je to nakonec dílo nejen originální, ale i velmi osobní. A to se také počítá, ne?

PS: Ze psa jsem barvu nakonec oddrolila.

autoři: Dagmar Ruščáková , baj

Spustit audio

Všechny díly pořadu na mujRozhlas

Související

Dagmar Ruščáková: Na křídlech fantazie

Poslouchala jsem kvíkání animovaných hlásků z obýváku a bylo mi jasné, že tomu brzy udělám konec. Babička nebabička, mám zakódované, že to se dětem povoluje jen na chvíli.

Přehrát
Dagmar Ruščáková: Nicnedělání

Ležím v posteli, lenivě se protahuju v měkkých poduškách a labužnicky si užívám luxusu nedělního rána. Nepěkné počasí vyšachovalo myšlenku celodenního výletu, takže...

Přehrát
Dagmar Ruščáková: Vypni si hlavu!

Dívám se na pulsující kolonu vozidel před námi. Dálnice je plná, jede se rychle a rozhodně ne plynule. Opět na mě zasvítí řada rychle se rozsvěcujících brzdových světel.

Přehrát