Dagmar Ruščáková: V obraze

18. září 2022

Ten obraz mě k sobě přivábil navzdory tomu, že bylo strašné horko a za chvíli mi končilo parkování. Stačilo se na něj podívat a najednou jsem stála na prudkém svahu a nohy se mi bořily do promáčených zbytků loňské trávy. Vzduch byl svěží s ostrou příchutí sněhu, který stále ještě ležel na stinných místech. Jasně jsem slyšela bublat potok, divoký z jarního tání.

Pak jsem mrkla, a opět jsem byla ve Vrchlabí, a stála na rozpálené ulici před malou galerií. No vida, Václav Mejvald! Vstoupila jsem, a nechala se pohltit… inu, vlastně svým světem. To proto, že tento malíř, stejně jako já, věnoval své srdce Krkonošům.

Čtěte také

Doteď mě fascinuje, jak dobří malíři dokážou zprostředkovat mnohem víc než jen vnější podobu vybrané scenérie. Pokud ovládnou umění vědomého procítění krajiny, a s pomocí jim blízké techniky svůj osobní pocit vyjádří na plátně, vznikají nezapomenutelné věci. Vůbec přitom nemusí jít o dokonale realistické malby - však si vzpomeňte aspoň na ty nejznámější krajiny Vincenta van Gogha.

Kdysi jsem se rozhodla namalovat tzv. zlaté cesty. V našich lesích je spousta modřínů, takže v době krátce po jejich opadání pěšinky v lese zezlátnou. Pokud se k tomu přidá ještě první sníh na zeleném smrčí, je to pro mě neodolatelný pohled. Takže jsem se snažila… Nejsem zkušený malíř, ale s výsledkem jsem byla celkem spokojená - náznak toho osobního pocitu tam byl.

Čtěte také

Jenže pak bylo třeba dát obraz uschnout, protože olejovým barvám to chvíli trvá. Opřela jsem ho tedy večer o zeď pod velkým kuchyňským stolem. A ráno se nestačila divit! V noci si k němu lehl náš tehdejší pes Max a pohodlně se o něj opřel. Rozhořčeně jsem se dívala na podivuhodnou texturu, jakou na plátně vytvořil Maxův kožich. Ten… pes!

Nakonec jsem se tomu musela smát - vždyť já do lesa vlastně bez psa nechodím. Teď, se zbytky přilepených chlupů, je to nakonec dílo nejen originální, ale i velmi osobní. A to se také počítá, ne?

PS: Ze psa jsem barvu nakonec oddrolila.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Sestru se mi nikdy nepodařilo dočíst. Citlivého člověka jsem poslechla až do konce.

Iva Jonášová, ředitelka Vývoje a výroby

citlivy_clovek.jpg

Citlivý člověk

Koupit

Nový román českého básníka, prozaika, překladatele a publicisty, ve kterém se prolínají groteskní a tragické prvky a který vypráví příběh ze žhavé současnosti. Jáchym Topol získal za tento titul Státní cenu za literaturu.