Dagmar Ruščáková: Půlkruh naděje

24. prosinec 2014

Vánoce jsou nejspíš nejkrásnější pohledem předškoláka. Dětí dost velkých na to, aby věřily, že Vánoce jsou kouzelné, a dost malých, aby jim tuto víru nenahlodávaly pochybnosti.

Děti se na ně obvykle strašně těší. Vyrábění ozdůbek, malování obrázků, výběr stromečku - všechno je tak důležité! Bude se to Ježíškovi líbit? Leč přes všechno těšení, to je i čas všelijakých starostí.
Jestlipak nás Ježíšek najde? Co když náš stromek není dostatečně velký! A nebude vadit, že z koled obvykle umím jen první sloku?Malí mudrlanti však mívají i další obavy: Zlobil jsem moc? A... jestlipak mi Ježíšek přinese to, po čem tak strašně moc toužím a maminka s tatínkem říkají, že je to nesmysl?
Pak je tu stále rostoucí napětí, které činí odpoledne a večeři Štědrého dne k nepřežití - kdy už? Už? Člověk je vidí, srdce se mu směje samou něhou a má pocit, že by pro ně udělal úplně cokoliv, jen aby je nezklamal. Nicméně udržet si v srdci dychtivost a kouzlo Vánoc i bez dětí, to už chce jisté úsilí. Potlačit únavu a odmítnout rezignaci na radost a tajemství.
Musím přiznat, že moje první myšlenky na Vánoce vlastně ani příjemné nejsou. Přicházejí totiž v rozpuku milostného jara - o letním Slunovratu. Vždycky mě zamrazí z té obrátky ke krátkým studeným a temným dnům, které tak strašně nemám ráda!
Ale protože rok je pro mě obrovským kruhem, dostane se mi o Vánocích, po mnoha dnech mlžné temné mizérie, nádherného paprsku naděje - protože teď se to zase otáčí! A já můžu pod barevnými světýlky Vánoc zpívat píseň díkůvzdání za to, že v temnotě je zárodek světla a my, k němu neodvolatelně směřujeme. Vánoční vůně, ozdobený stromeček, stůl plný dobrot a dárky jsou pak oslavou toho, že naše rodina jde do té laskavější části roku společně.
A tak vám, milí posluchači, přeju radostné a požehnané Vánoce, strávené v míru a pohodě. A nezapomeňte - slunce se k nám už zase vrací.

Spustit audio