Dagmar Ruščáková: Lavičky
Les voněl sluníčkem, jehličím a svěžím jarem. Psi rejdili čumáky v nízkém podrostu a já si znovu po letech připomněla, jak moc krásný je les nad královédvorským hřbitovem. Šla jsem zadem, kolem lomu, a najednou vidím, že u cesty je postavená lavička. Hezká, bytelná, zvoucí posedět a pokochat se tou krásou.
Cestou jsem jich viděla ještě několik a měla jsem z nich radost. Lavičky jsou totiž velmi důležité – a to nejen tehdy, když vás zrovna bolí nohy. Jsou totiž jedním z nezbytných prvků veřejného prostoru. A lidé veřejný prostor zvoucí k setkávání, postávání, popovídání, randění a tak trochu i snění velmi potřebují.
Jsme totiž od přírody tvorové společenští a společnosti se daří tam, kde má vhodné prostředí. Kde je bezpečno a jsou pohodlně dostupná vhodná místa, kde se mohou košatět mezilidské vztahy. A tam, kde lidské vztahy košatí, bývají lidé zdravější a spokojenější.
Dobří architekti vědí, jak důležité jsou široké a pohodlné chodníky, všelijaké proluky a kouty, kde provoz nezabrzdí zapovídané babičky, hrající si děti nebo postávající parta puberťáků. Náměstí jsou potom srdcem měst a obytných čtvrtí. Sama jsem zažila, jak zesmutněl Dvůr Králové, když tamější náměstí kvůli zdlouhavé rekonstrukci roky pořádně nefungovalo!
Už naši předkové znali hodnotu lavičky pod lípou. My jsme se po dlouhém období neúcty k městské přírodě přece jen naučili stromy nejen kácet, ale také sázet a trochu o ně pečovat. Nebylo by od věci vedle těch stromů ještě občas zasadit i lavičku. Však na ní také umí ledacos vykvést.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
