Dagmar Ruščáková: Dychtivost

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Ari - fenka švýcarského ovčáka
0:00
/
0:00

„Nestrkej mi sem ten čumák, budeš od sazí!“ Ano, i tak zní některé z mých denních litanií, protože Ari je fenka mladá a dychtivá. Někdy s tou bílou psí hlavou neustále lezoucí do mého zorného pole ztrácím trpělivost, ale většinou se snažím mít pochopení. Protože dychtivost je ztělesněním mládí a já sama někdy mívám pocit, že by mi neškodilo mít jí víc.

Být dychtivý, toužit poznat víc a lépe, život skutečně žít... to je úžasná vlastnost. Domnívám se, že ji dostane do vínku každý, jen ne vždy dostatečně dlouho vydrží. Škoda, že osobám starším a vůbec usazeným, leze mladistvá dychtivost strašně na nervy.
Nesahej na to! Nemluv pořád!“ Nebo o něco horší: „Kdo je na tebe zvědavej? Pusť to, ty nemehlo, udělám to sama!“ Zákazy, výsměch, nevšímavost, to vše dusí přirozenou dětskou dychtivost. Děti se pak obávají ptát, nechtějí zkoušet nové věci .Co kdyby se to nepovedlo? A přestávají být upřímné – kdo by stál o výsměch?
Šťastní jsou potom ti, kdo si dychtivost nenechali vzít a dokázali ji přenést do dospělého života. Protože dychtivost se obvykle pojí s optimismem a touhou poznávat, což je koření, které je v životě zatraceně potřeba. Potíž je v tom, že život sám, byť žitý dobře a s odvahou, zcela přirozeně tu prvotní čistou dychtivost eroduje. A nejsou to jen zkušenosti, které člověku přece jen odstraňují většinu záhad běžného života, ale i jistá otupělost, plynoucí z únavy a často i z navyklého pocitu bezmoci.
A právě proto je třeba si dychtivost kapku pěstovat. Od jistého věku to už nemůže být ta dětská, nekomplikovaná, ale pořád ještě může být hravá, hnaná zvědavostí a nadějí, že život vždycky může mít pro člověka schované i příjemné překvapení.
A tak vám přeju, aby vás nejen zrovna dnes potkalo něco, co vzbudí vaši zvědavost a donutí vás myslet rychleji, nadšeněji a aspoň maličko novým způsobem.