Dagmar Ruščáková: Drobná ostří
„Ty tvoje spratáky! Jak můžeš vařit v tak velikejch hrncích?“ Babička nakoukla do kuchyně, kde maminka vařila oběd a já jsem si klidně mohla udělat další čárku. Protože tohle byl nekonečný příběh. Babička vždycky měla poznámku o zbytečně velkém nádobí, zatímco její dcera někdy mlčela, jindy odvětila cosi o tom, že nebude donekonečna umývat sporák jen proto, že z malých hrnců všechno uteče.
Čtěte také
Už jako malou holku mě zajímalo, proč se to pořád opakuje? To babička zapomněla, co jí mamka vysvětlila? Já si to tedy pamatovala dobře! Teprve o hodně později mě došlo, že to bylo něco jako… rituál. Babička to řekla, maminka to spolkla, protože věděla, že to nic neznamená, a život šel dál.
A byla jsem o mnoho starší, když mi došlo, že to třeba nebylo pro moji mamku tak nevinné, tak nezraňující, jak to vypadalo. Dobrá, asi ji to nezraňovalo, ale štvát ji to mohlo!
A došlo mi, kolik takových drobných ostří často jeden druhému v běžném životě nastavujeme. Někdy to tak opravdu nemyslíme, jindy je to cílené dloubnutí. Někdy to v klidu ignorujeme, jindy nás to zabolí. No, zkuste si sami vzpomenout na různé opakované poznámky, na které vaše vnitřní já umí zavrčet!
Čtěte také
„Prosím tě, učeš se!“ Jak já jsem nesnášela tuhle větu! Ne, není na ní nic špatného, není agresivní, dokonce tam bylo „prosím“. Jenže já ji slyšela klidně i pět minut poté, co jsem vyšla z koupelny s vykartáčovanou hřívou! Můžu za to, že mě příroda obdařila nepořádně kudrnatými vlasy, které prostě nikdy nevypadají opravdu učesané?
Tohle jsou samé nevinné příklady. Existují horší. „Když jste si pořídili děti, tak je holt musíte i vychovávat.“ „Tobě chutná, že?“ „Určitě se časem naučíš i zaparkovat!“ Drobná ostří často bývají schovávána za rádoby vtipné poznámky, ale věřte, že je-li jich moc, dá se na nich vykrvácet. Braňte se jim - a opravdu je zkuste nepoužívat na druhé.
Související
-
Dagmar Ruščáková: Předěly
To se člověk po Vánocích trochu protáhne a začne opatrně přemýšlet o tom, jak vyběhat hříšné mlsání, kterého se dopustil během svátků lásky, pokoje a dobrého jídla.
-
Dagmar Ruščáková: Dobrodružství poslechu
Poslouchám muziku a snažím se poznat, o čem by mohla být. První písničku zpívá žena a zní jako lidová balada. Ta druhá je… zvláštní. Se všemi dunícími bubny.
-
Dagmar Ruščáková: Jen počkej!
Jen počkej, až půjdeš do školy! Jen počkej, až budeš na střední! Jen počkej, až budeš mít děti! Tak schválně, jak často jste ono legendární „jen počkej“ slyšeli vy?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
