Dagmar Ruščáková: Dobrodružství poslechu

31. říjen 2021

Nedělní káva

Poslouchám muziku a snažím se poznat, o čem by mohla být. První písničku zpívá žena a zní jako lidová balada. Ta druhá je… zvláštní. Se všemi dunícími bubny a mírně strojovým hlasem občasného zpěvu mi přijde jako šamanský rituál provozovaný robotem. Ta třetí je úžasná. Ač stejně jako u těch předchozích nerozumím ani slovu, vidím hory, jezera, cítím měnící se počasí, divokou přírodu a sílu lidí, kteří v ní žijí.

Čtěte také

Dagmar Ruščáková: Hudba v hlavě

O toto dobrodružství poslechu se mi postarala hudební služba, která mi pravidelně, na základě mých předchozích preferencí, nabízí novou hudbu. Vzhledem k tomu, že moje playlisty jsou žánrově víc než pestré, může se v doporučení objevit v podstatě cokoliv. S touto nabídkou jsem se dostala až k Vikingům!

Přemýšlela jsem nad tím, jak si vlastně člověk svoji novou hudbu vybírá. Ono je to tak trochu jako s botami. Na první pohled víte, které nechcete. Ty, které vás zaujmou, si vyzkoušíte. Některé vám padnou okamžitě, jiné musíte trochu rozchodit. No a pak tu jsou botky, které si koupíte, protože musíte - třeba různé formy společenské obuvi - a nikdy to s nimi není úplně ono. Jednou dřou na patě, podruhé tlačí na palci… nosíte je jen když je to nutné.

Danheim - Runar

Stejně tak nějakou hudbu slyšíte a prostě víte, že tahle je přesně pro vás! Nebo vám někdo nějaké písničky doporučí a vy posloucháte. Občas rovnou zavrtíte hlavou, tu ne. Jindy si říkáte… jo, na té něco bude, a pustíte si ji znovu. A znovu. A nakonec to může být láska větší než u té muziky, které se vám líbila na první poslech.

A ta třetí varianta? Inu, to je třeba hudba, kterou má rád někdo, kdo s vámi žije a váš šálek kávy to prostě není. Každý má právo na svůj vkus, ne? Dokonce i v hudbě. V mnoha případech se s tím dá žít, ale někdy… někdy je lepší dát přednost míru v rodině a nasadit si sluchátka.

autoři: Dagmar Ruščáková , baj