Dagmar Ruščáková: A celý ten jeho rod…
Tyhle moje úvahy vlastně začaly tím, že jsem si oficiálně pronajala pradědečka. Tedy spíš jeho hrob, o který se až doteď starala jedna z mých pratet. Snažila jsem si vzpomenout, co všechno o otci svého milovaného dědy vím - a zjistila jsem, že je toho ostudně málo.
Čtěte také
Trochu mě omlouvá, že si ho nepamatovala ani moje maminka, protože pradědeček Jaroslav umřel hned po druhé světové válce. Okamžitě mě napadlo rčení, že ačkoliv aristokraté mají stejný počet předků jako kdokoliv jiný, liší se od obyčejných lidí jen tím, že je dokážou vyjmenovat.
Představila jsem si větev rodového stromu od tohoto pradědečka až k mé nejmladší vnučce a uvědomila jsem si, že přestože jde jen o šest generací, je už pěkně silná a pořádně rozvětvená. Přitom většina z těchto lidí nemusela existovat, pokud by se dědovi nepodařilo přežít koncentrák.
Je to tak - vytvořit stabilní a rozrůstající se rod chce vedle odhodlání i pořádnou porci štěstí. Základem je, že v každé generaci se museli narodit plodní lidé, ochotní mít další děti. Museli najít dobré partnery, aniž by je zasáhly nemoci, války či obecně předčasná smrt.
Čtěte také
A to jsou podmínky z dob, kdy bylo pokračování rodu řízeno tak trochu jako chov koní - hlavních aktérů se nikdo moc neptal a rodinným tmelem byl majetek.
Dnes je to mnohem komplikovanější - pokračování rodu je čistě dobrovolné. Nejen volbou životních partnerů, ale třeba i existencí účinné antikoncepce. Jednotlivec dnes dokáže žít i bez podpory širší rodiny, takže ho k vytváření stabilních vztahů nevede ani nutnost přežití. Pokud se rodičům nepodaří přesvědčit své potomky, že život v rodině je prima a mít děti má smysl, nemusí nic být.
No řekněte, není za těchto okolností každý silný a rozvíjející se rod v podstatě zázrak? Myslím, že až příště zaběhnu na hřbitov, vyjmenuju pradědečkovi všechny děti v rodině - ať vidí, že se snažíme.
Související
-
Dagmar Ruščáková: Když nemůžeš pochválit, mlč!
Nastalo léto a s ním i jindy těžko opakovatelná možnost vidět skutečné lidi. Díky horku se naplní koupaliště a pláže, přičemž osvěžení si neodepře nikdo, kdo po něm touží.
-
Dagmar Ruščáková: Jiskřičky
Sedím před počítačem a na klíně mám čtyřletou vnučku Kačenku. Zcela nezvykle mlčí, protože fascinovaně sleduje objev svého mladého života - balet. Aktuálně je to Louskáček.
-
Dagmar Ruščáková: O štěstí a mentálních mapách
Jdu studeným zimním lesem, těším se z jeho krásy, čerstvého vzduchu a psů radostně šmejdících kolem cesty. V lese moje duše vždycky pookřeje, čerpám z něj sílu a útěchu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
