Zmrzlina, to jsou emoce. Vrací nás do dětství, usmívá se držitelka ocenění Regionální potravina roku

Monika Pavlisová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Teď zavřete oči a představte si, že jíte svoji nejoblíbenější zmrzlinu. Řekněte nám, co cítíte?
Mám představivost, tak si to zkusím představit. První, co mě napadne, je určitě pohoda, léto, kamarádi, párty a moře. Prostě příjemný čas. A pak cítím takovou krémovitou konzistenci protkanou trošku sladkokyselou chutí malin, sem tam nějaké zrníčko, jak se to hezky rozplývá na jazyku. A mám chuť na další.

Nejlepší je samozřejmě kombinovat to, co má člověk rád a s tím, co je dobré i pro ostatní. Tak jsem si řekla, že budu dělat zmrzlinu.
Monika Pavlisová, zmrzlinářka a nanukářka

Zmrzlina nás má tedy hodit do pohody.
Je to tak. Zmrzlina je opravdu emoční záležitost a je pro mě produkt, který spojuje lidi. Při zmrzlině se lidé cítí dobře a vzájemně sdílí své věci. Někdy i pozoruji, jak lidé konzumují zmrzlinu nebo nanuky. A je to opravdu někdy až dojemné a velmi roztomilé. Protože my se v podstatě konzumací zmrzliny vracíme i trošku do dětství.

Čtěte také

Dělá trdelníky i zmrzlinu, chodí mezi lidi. Internetový farář Rudolf Špaček, co nevypadá jako farář

Dospělí lidé si ji dokáží pěkně vychutnat, dávají si ji vzájemně ochutnat, hodnotí chutě a přivírají při konzumaci zmrzky oči. Tedy je to opravdu o emocích. Já se věnuji zmrzlině už 19 let, velmi dobře si to pamatuji, protože je to věk mého syna. Začala jsem s ní na rodičovské dovolené.

Zmrzlinu jsem měly vždy ráda a na rodičovské dovolené jsem si chtěla zkusit podnikat. Tak jsem přemýšlela, v jakém oboru co zkusím. A nejlepší je samozřejmě kombinovat to, co má člověk rád a s tím, co je dobré i pro ostatní. Tak jsem si řekla, že budu dělat zmrzlinu.

Zmrzlina spojuje. Ráda pozoruji, jak ji lidé konzumují. Někdy je to až dojemné a roztomilé, jak při tom slastně přivírají oči.
Monika Pavlisová, zmrzlinářka a nanukářka

Vy ale nejste troškařka, protože když už něco děláte, tak chcete, aby to bylo kvalitní a přinášelo lidem radost. Proto jste jela studovat zmrzlinu i do Itálie, protože tam prý umí dělat tu nejkvalitnější.
Ano, sebevzdělávání patří do mého života stále. Hodně věřím tomu, že to mění kvalitu života lidí. A když jsem začala dělat zmrzlinu, tak jsem hledala nejlepší suroviny, abych zmrzku měla dobrou. A hodně těch surovin bylo právě z Itálie. Pak se naskytla příležitost jet tam na takovou gelatovou akademii a to rozhodlo, že u zmrzliny zůstanu.

Jezdím do Itálie na veletrhy a setkávám se s různými zmrzlináři. Myslím, že by se člověk měl s pokorou učit od těch nejlepších.
Monika Pavlisová, zmrzlinářka a nanukářka

Dá se s ní velmi dobře kouzlit a zmrzlina může být opravdu výjimečná. Takže teď jezdím v podstatě každý rok pravidelně do Itálie na veletrhy a setkávám se s různými zmrzlináři. Já si myslím, že člověk by se měl s pokorou učit od nejlepších. A navzájem si pomáhat v oboru zmrzlinářů.

Čtěte také

Zmrzlina na dřívku neomrzí ani po sto letech. Držátka se vyrábějí z buku

Čeho bychom si my laici měli všímat, abychom na první pohled či první líznutí poznali, že jde o kvalitní výrobek?
Co bych vám poradila? První je samozřejmě barva. Pokud uvidíte někde velmi zářivé barvy, tak to asi není úplně to nejlepší, protože zmrzlina je hodně přibarvovaná. Potom když vidíte někde obrovské našlehané barevné kopce zmrzlin, tak takový výrobek většinou nevydrží celý den. Tak to vypadá, že bude ve zmrzlině asi hodně stabilizátorů a různých zahušťovadel.

A pak rozhoduje i to, když je u prodejce fronta a není to nejlevnější zmrzlina ve městě. Tak tam jdu ráda. To jsou takové základní věci.

Monika Pavlisová a Pavla Kindernayová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Celou zmrzlinovou radioporadnu se zmrzlinářkou a nanukářkou Monikou Pavlisovou, držitelkou ocenění Regionální potravina roku, si můžete poslechnout v našem audioarchivu.