Železniční nádraží v Martinicích je kulturní památkou a vrátí vás do časů z filmu Přednosta stanice

8 fotografií

Proč vlastně Spolek železniční historie Martinice v Krkonoších před lety vznikl?
Já jsem se nedávno zamýšlel nad tím, kdy jsme se to poprvé sešli ve věci ochrany železniční stanice v Martinicích, a letos v prosinci to bude přesně 10 let. S partou železničních nadšenců jsme se dozvěděli, že na obecní úřad do Martinic přišla informace o tom, že by se měla trať Chlumec - Trutnov revitalizovat. A protože jsme si byli vědomi technických hodnot, které se na stanici vyskytují, tak jsme si řekli, že by byla škoda, kdyby se tam měly postavit betonové perony a vyřezat všechna ta krásná návěstidla a namontovat tam modré trubky, jako to dopadlo na mnoho jiných stanicích. Možná by byla i stanice zbouraná. Nedaleko Horka u Staré Paky, stála krásná pískovcová stavba železniční staniční budovy, dnes už ji tam nenajdete. Toho jsme se trošku báli a proto jsme začali konat.

Petr Pěnička ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Čím je železniční stanice v Martinicích tak unikátní? Vypadá opravdu jak z dob Vlasty Buriana?
Myslím si, že dnes už je o chlup modernější, ale pořád máme poválečnou techniku, která tam byla namontována v roce 1948, poslední návěstidla. A je unikátní tím, že je tam dochované elektromechanické staniční zabezpečení železničního provozu. To spočívá v tom, že jsou tam návěstidla a výhybky, které jsou ovládány ručně, pákami, řetězy, lanovody. Je tam výpravčí, jsou tam dva signalisté, pořád jsou tam lidé, kteří na stanici pracují a provoz řídí. Tedy v tom je už dnes možná také unikátní.

V roce 2016 byla stanice zapsána mezi kulturní památky. Je tam dochované elektromechanické staniční zabezpečení železničního provozu.
Petr Pěnička, Spolek železniční historie Martinice v Krkonoších

I když pár takových stanic určitě ještě v Čechách najdeme, ale ten komplex, jaký se v Martinicích dochoval, onen sortiment návěstidel, odjezdová a výjezdová předvěstí, vše je mechanické, krásné, funkční a bezpečné v tom slova smyslu, že se tam nikdy nic nestalo. A doufám, že nikdy nestane. Takových stanic valem ubývá a my jsme pyšní na to, že se podařilo zachránit to, co tam je. Doufám, že to tam dlouho zůstane.

Čtěte také

Historie našich lokálních tratí. Přivedly železnici, jako komfort doby, do zapomenutých míst vlasti

Jak došlo k tomu, že zůstalo vše takto zakonzervované v čase?
To je častá otázka, ale já musím upřímně říct, že nevím, ale mám nějakou svoji teorii. Ta spočívá v tom, že my jsme byli vždy na okraji zájmu. Byli jsme na hranicích krajů, dříve Východočeského a Severočeského, a po úpravě na nové krajové zřízení jsme dnes součástí Libereckého kraje, ale opět na jeho hranicích. Tedy vždy se k nám dostávaly peníze pozvolna, asi se řešily hlavně nějaké zásadní rekonstrukce a na nějakou totální modernizaci nedošlo. Proto nám tam zůstalo vše zachované.

Vaším záměrem bylo, aby se podařilo zapsat martinického nádraží mezi kulturní památky. Povedlo se to?
To se povedlo. Někdy v roce 2010 nebo 2011 mi kamarád řekl, abych naše nádraží přihlásil do soutěže o nejkrásnější nádraží. Tak jsem nominaci poslal a ono to vyšlo. Byli jsme nominováni mezi 10 nejhezčích. To mě nakoplo a hovořil jsem s památkáři a bylo mi řečeno, že stanice má velký potenciál, aby se stala kulturní památkou. Elektromechanika i celý komplex budov. Ta myšlenka ve mně hlodala a uzrála, až přišel kritický okamžik, když jsem si říkal, že už hrozí nějaká modernizace. Spojili jsme se s památkáři a na onu kulturní památku se zaměřili.

Čtěte také

Historická nádražní budova v Převýšově se nakonec kvůli modernizaci železniční trati bourat nebude

Zpracovali jsme poměrně komplexní materiál, za který jsme dostali od odborné komise velkou pochvalu, protože bylo vidět, že to myslíme skutečně vážně. Ten materiál putoval přes pracoviště Národního památkového ústavu v Liberci na Ministerstvo kultury a tam začali konat. Vyhlásili řízení a od té chvíle, to byl rok 2013, se na stanici koukali jako na kulturní památku. Úřední řízení skončilo v prosinci roku 2015 a následně 6. června 2016 byla stanice zapsána do registru kulturních památek.

Slavíte tedy šesté výročí. Budete oslavovat celé léto?
Protože je to pro nás velké a významné výročí, tak jsme pro letošní letní sezónu připravili takový balíček historických nostalgických jízd, které říkáme Krkonošské železniční víkendy. V půlce července, na konci července, v půlce srpna a na konci srpna, vždy v tom víkendu, bude jezdit historický vlak. Jeden víkend parní vlak, další víkend bude jezdit Hurvínek, to je červený motoráček z 50. let minulého století. Sháníme na to peníze, není to úplně levná záležitost, ale podporují nás Liberecký i Královéhradecký kraj, za to jim moc děkuji, obce na lokálce a na trati jsou také našimi podporovateli a společnost Devro v Jilemnici. Všichni nám pomáhají lokálku oživovat zajímavou technikou a dostat na ni lidi.

Čtěte také

Železniční trať údolím Zdobnice byla hotová za rok. V roce 1906 ji pomáhali stavět tuneláři z Itálie

Jaký je vůbec provoz na této trati dnes?
Poměrně čilý, jezdí tam každou druhou hodinu vlak. Jezdí tedy pouze z Martinic do Jablonce nad Jizerou, nejezdí už do Rokytnice, tam se zajíždí pouze o víkendu asi dvěma vlaky. Tam je to slabší, ale protože v Rokytnici je nádraží dole, mimo civilizaci, dnes už lidé nejsou ochotni chodit tak daleko pěšky. Ale provoz je poměrně zajímavý a Liberecký kraj uzavřel smlouvu na dalších 10 let, takže se ještě můžeme těšit, že provoz na trati zůstane a lidé ji mohou využívat.

Budova martinického nádraží tedy slouží jako muzeum?
Ano, my jsme v roce 2019 u příležitosti oslav 120 let tratě otevřeli muzeum a naučnou stezku. Muzeum od té doby navštěvuje přibližně 1 000 lidí ročně, není to moc, ale my si říkáme: jsme malí, začínáme, nemáme úplně velké ambice. Správa železnic plánuje, že staniční budovu zrekonstruuje, a pak bychom se rádi rozšířili do dalších prostor, které dnes nejsou využívány a budou krásné. Sklepy, půda, prostě celá železniční stanice bude jedno velké muzeum.

8 fotografií

Tak se na to moc těšíme.
Ale vše bude provozované, to je potřeba říct, tam všude je živý provoz.

Naším hostem byl Petr Pěnička, zakladatel Spolku železniční historie Martinice v Krkonoších.