Zbigniew Czendlik: Pokud život jen proběhneme, na konci můžeme zjistit, že jsme viděli jen asfalt
Zbigniew Jan Czendlik, řečený Zibi, římskokatolický kněz polské národnosti působící v České republice a děkan lanškrounský, svátečním hostem u mikrofonu Pavly Kindernayové.
Jaký je váš poslední den roku 2022?
Pro mě je to klidný den, jsem na faře. Mám napůl pyžamový den, nikdo nechodí, všechno přes Vánoce proběhlo, jak mělo, až na zprávu o smrti papeže Benedikta XVI. To se hned rozezvonily telefony, novináři volali a ptali se mě názor.
Ale víte, já protože jsem velký fanda fotbalu, dával jsem na sociální sítě černobílou fotografii Pelého a teď když zemřel papež Benedikt, nejdřív jsem šel pustit zvony a pak zveřejnil jeho barevnou fotografii.
Prožívejme život jako tanec. Země tančí tím, že se otáčí kolem Slunce a když se podíváme na oblohu, zjistíme, že i hvězdy tančí.
Zbigniew Czendlik, římskokatolický kněz
Pro nás věřící to totiž není beznaděj, není to tragédie, je to součást života. I smrt je součást života. Ten život běží dál, jak pro nás tady na zemi, tak věřím i pro Benedikta v nebi.
Vy jste kdysi řekl, že zdi kostela hřejí. V těchto dnech je možná venku tepleji než v kostele, ale vy jistě rád podtrhnete i tu důležitost setkávání.
Svátky vánoční, aspoň já je tak vnímám, jsou svátky blízkosti a pochopitelně, že ta naše lidská i fyzická blízkost nás zahřívá, ohřívá, je nám příjemněji.
Čtěte také
Souhlasím s tím, že jsou to svátky blízkosti, svátky tepla, proto se snažím, i když je v kostele studeno, aby lidé měli pocit, že jsou doma, že jsou u sebe v obýváku, někde u kamen. Důležitou roli má samozřejmě i to slovo, které ode mě slyší a které může zahřát.
Letos jste slavil krásné výročí působení v Česku 30 u nás. 30 let božím p(oslem), schválně jsem to slovo rozdělila, protože si ze sebe umíte udělat legraci a na sociální sítě jste si dal fotku s oslem. Doufám, že se tak moc často necítíte?
Poměrně často. Já jsem to betlémské zvířátko. Jednou jsem v roli osla, podruhé v roli vola. Ale jsou to zvířátka, která k betlému patří a jsou to zvířátka, která jsou blízko Ježíška. Myslím si, že tím, že sebe takto vnímám, tak že je i ten Ježíšek blízko mě.
Potkáváte spoustu lidí. Křty, svatby, mše, povídání v rozhlase v televizi. Snažíte se v lidech stále hledat to dobré nebo po zkušenostech se také rád někomu vyhnete?
Už mám svá léta a tak se trošku snažím vybírat, s kým budu trávit svůj čas. Takže už jsem se stal, nechci říct vybíravý, ale vybírám si.
Čtěte také
Chci prožívat život, který mám, co nejlépe. Chci ho prožívat pozitivně a nechci trávit čas s lidmi, kteří vidí jen to špatné, kteří si pořád stěžují.
Proto tady na dveřích na faru mám mimo jiné napsáno - Zde (myšleno na faře) je zakázáno stěžovat si a naříkat a nefňukat. Říkám: “S tím za mnou nechoďte.“
Jediné co bychom měli, a dělám to i já každý den večer, když jdu spát, děkuji, děkuji, děkuji. Ráno, když vstanu tak zase děkuji, děkuji, děkuji. Přestože žijeme v turbulentní době, tak si myslím, že se máme báječně a měli bychom být vděční. Vděčnost a pšenice rostou jen na dobrých půdách.
Já bych řekla nádherná tečka, ale přeci jenom nechcete něco doplnit, nějaké přání? Co popřejete posluchačům Českého rozhlasu do roku 2023?
Víte, já hodnotím i ten svůj život a jsem ten člověk, který je stále v běhu. Běžím z bodu A do bodu B a pořád se za něčím honím. Myslím, že pokud tak prožiju život, tak na konci až budu bilancovat, tak mi z toho běhu zůstane jen pohled na ten černý asfalt. To určitě není ideální způsob, jak život prožívat.
Čtěte také
Ale kdybych se zastavil, bojím se, že už se nerozběhnu. Přátelé mi stále doporučují: “Zastav se!“ Já se ale nechci zastavit a tak jsem hledal kompromis mezi během a zastavením se a našel jsem ho v tanci.
Nejsem tanečník, aby si posluchači nemysleli, vůbec ne. Myslím si ale, že je důležité prožívat život jako tanec. Země tančí tím, jak se otáčí kolem vlastní osy, otáčí se kolem Slunce a když se podíváme na oblohu, zjistíme, že i hvězdy tančí.
Takže já bych přál všem, kteří nás v tuto chvíli slyší, ale i těm, kteří neslyší, abychom prožívali život jako tanec, aby nás ten život bavil.
Související
-
Bůh nám dal tvář, usmívat se už musíme sami. Život by měl být tancem, hrou a zábavou
Představa tradičního faráře bere v případě Zbygniewa Czendlika za své. Směle se pohybuje mezi politiky a hvězdami šoubyznysu a na církevní dogmata pohlíží spíše liberálně.
-
Farář Zbigniew Czendlik a herec Marek Vašut jako úžasní hosté pořadu Na větvi s Halinou
Hosty pořadu Českého rozhlasu Hradec Králové Na větvi s Halinou jsou tentokrát nevšední farář Zbigniew Czendlik a populární herec Marek Vašut.
-
Farářka Oubrechtová: Líbí se mi, že se na Vánoce snažíme být lepší. Darem je ale každý obyčejný den
Vánoce patří k nejmilejším svátkům, které jsou spojeny víc než jiné s množstvím tradic a zvyků. Jejich přípravě věnujeme víc péče a pozornosti než dalším svátkům v roce.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.