Zbigniew Czendlik: Lidé milují to, co nemají, a pak jsou nešťastní. Mějme ale radost z toho, co máme

Pořád se někam honím, běžím z bodu A do bodu B, pak do bodu C a bodu D. Tak jsem přemýšlel, jestli to je správně, takto prožívat život.
Zbigniew Czendlik, římskokatolický kněz

Zbigniew v září oslavil 60. narozeniny a tak se Český rozhlas Hradec Králové připojuje ke gratulantům.
Moc děkuji. Já se snažím alespoň každému poděkovat a podat ruku. Myslím si, že je důležité se lidem podívat do očí, dotknout se jich, pozdravit. To je pro mne důležité. Doba covidová, které máme všichni dost, nás od sebe navzájem trošku více vzdálila. Takže jsem rád, že se opět, alespoň takto symbolicky, k sobě přibližujeme a sbližujeme se.

Čtěte také

Zbigniew Czendlik: Pokud život jen proběhneme, na konci můžeme zjistit, že jsme viděli jen asfalt

Rád oslavuji. A musím říci, že mé šedesátiny, to byl velký mejdan. Já si osobně myslím, že celý můj život je takový jeden veliký mejdan, ale tady to byla oslava s farníky, na kterou přišlo přes 300 lidí. To bylo v pátek. Pak v sobotu mi přijeli přespolní gratulanti, a ještě to neskončilo. Vypadá to, že to potrvá možná celý rok. Budu mít takový Svatý rok.

Já o sobě říkám, že jsem takový farář prolítář, nikoliv proletář. To znamená, že pořád prolétávám celou republikou. Pořád se někam honím, běžím z bodu A do bodu B, pak do bodu C a následně do bodu D. A tak jsem přemýšlel, jestli to je správně, takto prožívat život.

Protože se bojím, až budu bilancovat život, tak mi pak zbude pohled na cestu, kterou jsem běžel. A to bude asfalt, dlažba, kostky, prašná cesta a tak podobně. Můj velký kamarád, který už bohužel není mezi námi, skvělý automobilový závodník Karel Loprais, měl takové zvláštní životní heslo. On mi říkal: zastav se a rozhlédni se.

Mám dětinskou důvěru, mám problém říci někomu ne, jsem infantilní optimista. Protože ve finále musí vše dobře skončit. Věřím v happy end.
Zbigniew Czendlik, římskokatolický kněz

Když lidé někoho slyší v rozhlase nebo vidí v televizi, tak si lidé myslí, že ten člověk musí být chytrý. Ale já si vůbec chytrý nepřipadám, já jsem hrozně blbej, ale milej. Celá moje kariéra je na tomto postavena. Že jsem prostě milej. Ale zjistil jsem, že být milý před publikem, to už nestačí. Tak rád beseduji s někým, kdo je chytřejší než já, kdo to hezky doplní.

Ty jsi se nechal slyšet, že jsi infantilní optimista. Jak si to máme vyložit?
Infantilní znamená dětinský. A takový jsem, mám takovou dětinskou důvěru. Vždy na něco naletím, mám problém říci někomu ne, ale optimista jsem. Protože ve finále musí všechno dobře skončit. Věřím v happy end.

Čtěte také

Bůh nám dal tvář, usmívat se už musíme sami. Život by měl být tancem, hrou a zábavou

A používám i takový příměr. Myslím si, že slzy potřebujeme k životu. Máme slzy smutku i radosti. Slza nejen že nám čistí oko, což potřebujeme z hygienických důvodů, ale je jako čočka v dalekohledu, která nám umožňuje vidět více podrobností a mnohem dál. Slza nám také umožňuje vidět víc a dál. Vidíme věci trochu jinou optikou. Nebojme se slz, to není nic, za co bychom se měli stydět.

Předevčírem jsem měl krásný den, včera jsem měl krásný den, dnes mám krásný den, zítra budu mít krásný den. I pozítří a každý další den. Důležité je radovat se z drobností. Víte, proč jsou lidé nešťastní? Protože milují to, co nemají. Místo toho, abychom milovali to, co máme. Proto miluji to, co mám a raduji se z toho. Radujme se z toho, co máme a budeme šťastní.

Lada Klokočníková a Zbigniew Czendlik ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Celý rozhovor Lady Klokočníkové s farářem Zbigniewem Janem Czendlikem si můžete poslechnout v našem audioarchivu.